I will protect you

5.Kapitola

Zvedl jsem ruku k zvonku a lehce ho stiskl. Netrvalo moc dlouho, než se dveře otevřely a v nich stál Hoseok. „Ehm... ahoj. Je tu Yoongi? Slíbil jsem mu-" „Jo já vím. O ničem jiném nemluví." Hoseok mě přerušil a začal si mě zkoumavě prohlížet. „Joonie!" ozval se Yoongiho hlásek a vzápětí jsem na sobě měl mého oblíbeného kočičího hybrida.

Bylo to čtyři dny, kdy jsme se neviděli, a tak jsem včera po telefonu Yoongimu slíbil, že ho můžu vzít s sebou do práce. Absolutně jsem nechápal, proč tolik chce jít se mnou do práce, ale to že tam bude, nevidím jako něco špatného.

Yoongiho nos se přitulil k mému krku a potichu zavrněl. Svoje ruce jsem přesunul na jeho zadeček, jen za účelem, aby ze mě nespadl. Hoseok na nás překvapeně zíral. Asi nečekal, že jeho kamarád se na mě takhle vrhne.

Yoongi se po chvíli odtáhl a jeho rty si našly ty mé. Překvapeně jsem mu vydechl do úst a slyšel, jak Hoseok nadává. „Sakra Yoongi, chovej se rozumně." bylo poslední, co jsem slyšel, než ze mě Yoongiho strhl.

„Promiň, těšil se na tebe a někdy neví, jak se chovat k lidem." zavrčel Hoseok a já zavrtěl hlavou. „Ne, je to dobré. Řekl jsem, že to může dělat. Nevadí mi to." zamumlal jsem a sledoval, jak se Yoongiho tváře zbarvují do růžova.

Hoseok si mě nedůvěřivě prohlédl a víc si Yoongiho stáhl k sobě. „Yoongi? Dojdi si prosím pro tu mikinu a čepici, co máš od Joona. Bude lepší, když se na veřejnosti zakryješ." zamumlal nakonec Hoseok a Yoongi chápavě, i když výrazně nerad, přikývl a vydal se dovnitř do bytu.

„Neubliž mu." zavrčel Hoseok a já překvapivě vyvalil oči. „Co prosím?" zeptal jsem se a on se ušklíbl. „Prošel si sračkama jaký si ani nedokážeš představit, a přesto ti tolik věří. Neubliž mu." Hoseokův tón byl výhružný a já pokýval hlavou. „Nemám v plánu mu ublížit. A pokud si dobře pamatuju, s Yoongim jsem se sblížil, jen kvůli tomu, že jsi chtěl mít byt sám pro sebe." zamumlal jsem a jeho úšklebek se rozšířil.

„Z jisté části ti věřím. Tvoje vůně mi připomíná někoho, koho znám a je to ten nejmilejší člověk na světě. To proto jsem Yoongiho posílal za tebou. Ale nečekal jsem, že to strneš tímhle směrem." vysvětlil mi situaci a já se lehce ušklíbl. „Jsi stejně jako Yoongi kočičí hybrid, ale nechováš se tak..." řekl jsem nechápavě a on přikývl.

„Jsem vychovávaný jako člověk. Mám jen chvilky, kdy se projevuje moje kočičí část. Yoongi za to byl vychováván... řekněme, že on takhle vychovaný nebyl. Chová se jako pravá kočka... no spíš kotě." řekl Hoseok s malým úsměvem a já se zarazil.

Jak byl Yoongi vychovávaný? Proč se Hoseok, tak zarazil, když o tom mluvil?

„Seok-Seok? Co řešíte?" zamumlal Yoongi, když přišel k nám, tentokrát už s kšiltovkou a mikinou a my oba se na něj usmáli. „Nic kotě. Půjdeme?" zeptal jsem se a Yoongi šťastně přikývl. „Namjoone... Dej na něj pozor." zamumlal Hoseok, než Yoongimu vtiskl polibek na spánek a šel zpátky do bytu.

„Přišel jsem o něco?" zeptal se a já zavrtěl hlavou. Rozešel jsem se směrem ke své práci a Yoongi za mnou poslušně cupital.

Když jsme konečně dorazili do nahrávacího studia, ukázal jsem na jednu ze židlí a řekl mu, ať se posadí. „Nevím, co tu přesně chceš dělat, ale pokud nic nesmažeš a nerozbiješ, tak tu dělej, co jen se ti zachce." zamumlal jsem a Yoongi šťastně přikývl.

„Joone? Mohl bych si sundat mikinu a tu kšiltovku nemám to rád." zamumlal a já okamžitě přikývl. „Samozřejmě." zamumlal jsem a Yoongi s šťastným úsměvem ze sebe stáhl mikinu a kšiltovku.