I will protect you

1.Kapitola

Yoongi lehce zasyčel a hned poté zakňoural. Jeho ocásek stočený kolem jeho těla se snad ještě více kolem něj obtočil. „Promiň..." omluvil jsem se, když jsem viděl jeho bolest, ale i nadále mu vatovou tyčinku s dezinfekcí tiskl ke rtům.

Opatrně jsem ošetřil ret a pak se věnoval pár šrámům na tváři. Yoongi vydal ještě pár zakňučení, ale nijak si nestěžoval. „Hotovo. Nebo tě ještě něco bolí?" zeptal jsem se a on okamžitě zavrtěl hlavou. „Mohl bych dostat vodu?" zeptal se opatrně a já přikývl. „Zatím se posaď do obýváku, bude to pohodlnější než židle." upřímně jsem se usmál a vydal jsem se tomu stvoření pro vodu.

Vrátil jsem se k němu a podal mu vodu. Yoongi chvíli skleničku s vodou pozoroval, než si trochu usrkl a položil skleničku na stoleček. „Nechci tě otrávit nebo zdrogovat, tak se neboj." pronesl jsem, když mi došlo, co znamenalo jeho chování.

Kočičí hybrid si mě nedůvěřivě znovu sjel pohledem, zatímco já jsem svou pozornost věnoval těm ouškům,která mě opravdu nutila si je pohladit. „Chceš, se jich dotknout, že? Nakonec jste všichni stejní. Všechny vás to zaujme a chcete se jich dotýkat." řekl s lehce znechuceným tónem a já chtě nechtě přikývl. Jeho ouška byla opravdu naprosto kouzelná, hlavně teď, když už nebyla tolik sklopená. „Klidně to udělej." zamumlal a skousl si ret. „Nakonec jsi mě odtamtud zachránil." zašeptal a já natáhl ruku k jeho ouškům.

Když je znovu sklopil a jeho ocásek se lehce zježil, stáhl jsem ruku zpátky a on se na mě překvapeně podíval. „Neudělám něco, co ti bude nepříjemné Yoongi." řekl jsem omluvně a jeho oči se rozšířily překvapením. Byl zmatený a rozhodně mi nechtěl věřit, ale nemohl jsem se divit hlavně poté, co jsem viděl, jak ho ti dva dnes zmlátili.

„Můžu se zeptat, proč neskrýváš svá ouška nebo ocásek? Neunikl bys pak těmhle problémům?" zeptal jsem se a on se na mě naštvaně podíval. „Proč bych to měl skrývat? Je špatné, že nejsem člověk? Je tolik špatné, že jsem hybrid?" zeptal se mě naštvaně a já okamžitě zavrtěl hlavou.

„Ne, tak jsem to nemyslel... Promiň, neměl jsem to říkat. Dojdu ti pro něco k jídlu a vypij tu vodu. Tvé rty naznačují, že už jsi dlouho nepil." zamumlal jsem a Yoongi si oblízl své suché a popraskané rtíky.

Vydal jsem se do kuchyně a připravil sendviče. Bylo to jednoduché a měl jsem jistotu, že tím ho neotrávím...

Když jsem se vrátil s talířem plným sendvičům Yoongiho hlava byla opřená o opěradlo pohovky a slabé pochrupování se ozývalo místností. No to mi ještě chybělo.

Vzal jsem kočičího hybrida do náruče a opatrně ho přenesl do vedlejšího pokoje pro hosty. Když jsem ho zvedl, byl jsem opravdu překvapený, jelikož chlapec nevážil skoro nic, což bylo lehce znepokojující.

Opatrně jsem chlapce položil do postele a přikryl ho. Výborně Namjoone, jen tobě se povede to, že ti v posteli spí hybrid. Opravdu bravo.

Zavřel jsem dveře od pokoje, ale tak abych ho nevzbudil a zalezl si do svého pokoje. Vytáhl jsem mobil z kapsy a vytočil svého nejlepšího kamaráda. Překvapivě mi hovor zvedl i přes fakt, že bylo kolem půl druhé ráno.

„Joonie?" uslyšel jsem ochraptělý hlas z druhé strany a provinile si stiskl ret.

„Jine? Musíš mi pomoct, udělal jsem naprostou kravinu." začal jsem panikařit do telefonu a Jin zavrčel. Uslyšel jsem šustění peřin a jeho hlas, který nebyl směřovaný mně "promiň, jen spi" zamumlal a pak jsem uslyšel cvaknutí dveří.

„Dobře cos provedl?" zeptal se, se zájmem v hlase a já přešlápl na místě.

„Právě v Taeho pokoji spí někdo, koho znám asi tak hodinu." zamumlal jsem naštvaný sám sebou a slyšel Jina se smát.