DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

All your pictures - 20.

Předem se omlouvám za to, jakej shit je tahle kapitola:D vážně, omlouvám se. V mojí hlavě to tak divně a absurdně neznělo.

Pondělí, 28. 6.

*máš čas? :)*

   Naštvaně položila štětec, otřela si ruce do hadru na malém stolku po pravé ruce a odemkla telefon. Možná na něj byla pořád ještě trochu naštvaná, ale jakmile si přečetla jeho zprávu, lehce se usmála.

*jako teď?*

*neee, 30 února -­_- jasně, že teď :D*

*možná jo, možná ne :P*

*vyzvednu tě za deset minut*

   Nevěřícně zírala na Ethanovu poslední zprávu. Deset minut? To myslí vážně? Zoufale si prohrábla vlasy a až potom si uvědomila, že má na rukou mokrou barvu.

   „Sakra!" vyskočila ze židle a rozeběhla se do koupelny. Neměla nejmenší tušení, jak tohle vyřeší, protože barva v jejích vlasech rychle usychala. Kdyby byla Cathrine doma, smála by se jí, ale alespoň by jí poradila, co s tím má dělat. Nejenom s barvou v jejích vlasech, ale hlavně s pocity ohledně Ethana. Už dlouho neměly možnost si jen tak sednou a povídat si o normálních věcech. Cathrine měla poslední dobou moc práce, občas si brala i přesčasy a když už měla volný den, buď hned ráno zmizela a vrátila se až k večeru a nebo spala. Moně přišlo, jako by se od té doby, co podnikla výlet za tátou něco změnilo. Všechno se sypalo.

   Když se jí konečně povedlo většinu barvy vyčesat, před domem začalo troubit auto. „Jako by bylo tak těžké vystoupit a zazvonit," zamumlala naštvaně, odložila hřeben na kraj umyvadla, několikrát si projela řasy řasenkou a bleskově se převlékla do světlých kraťasů a slabého volného svetru.

   „Ahoj," usmála se na Ethana opírajícího se o dveře spolujezdce.

   „Dobré poledne, princess," usmál se nazpátek, přičemž se mu na tváři vytvořily dva dokonale roztomilé ďolíčky. Mona milovala kluky s ďolíčky na tvářích, ale v Ethanově případě to nebyly jen jeho ďolíčky. Už to, jak se na ni díval jí podlamovalo kolena.

   „Vážně? Nemohl sis to odpustit?" naklonila zkoumavě hlavu na pravou stranu a přeskenovala ho pohledem. Měla na sobě černé tílko a světlé kraťasy. Byly trochu jako dvojčata.

   „Mimochodem, pěknej outfit," mrkla na něj.

   „Co?" zatvářil se poměrně nechápavě. „Já jenom, že jsme celkem sladěný," zasmála se. Netušila, kde se v ní bere ta drzost, ale vždycky když byla s ním, jako by se stala někým novým a lepším.

   „Dobrý," zhodnotil celou situaci a chápavě pokýval hlavou. „Můžeme jet, má lady?" změnil téma a otevřel jí dveře.

   „Od kdy je z tebe takový gentleman?"

   „Od vždycky, jenom sis toho nikdy nevšimla."

- - -

   „Poslední dobou jsi plný překvapení," zachraptěla Mona polohlasně, zatímco se rozhlížela po téměř plném parkovišti.

   Začínala být trochu nesvá z takového množství lidí. Ethan si toho všiml, sundal ruku z řadící páky a povzbudivě stiskl tu její. „Neboj, jsem tu s tebou," věnoval jí snad ten nejkrásnější úsměv, jaký kdy viděla. Zrudla a vyprostila svou dlaň z té jeho.