DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

All your pictures - 10.

Dnešní díl bych chtěl věnovat někomu výjimečnému. Je úžasné, když vás mezi sebe přijmou lidé, které jste ze začátku nemohli vystát, (protože byli moc hluční, moc tišší nebo moc přitahovali pozornost), ale potom jste zjistili, že jste ve skutečnosti celou dobu byli jako oni, jen jste se báli to dát najevo; připustit si to. Když jsem tehdy v září nastoupila do prváku, ani mě nenapadlo, jak úžasné lidi bych mohla potkat. Chtělo to tři čtvrtě roku, spoustu nenávistných pohledů a hádek, abych pochopila, kdo je můj druh. Vím, zní to zvláštně, ale ti lidé jsou teď moje druhá rodina. A jeden z nich právě dneska prožívá svůj velký den. Ještě to neví, ale čeká ji nejspíš infarkt, až ráno přijde do školy. Ano @kingmoni dnes máš 17! -usmívá se jako idiot, protože je až moc sentimentální a protože ten dort vypadá vážně otřesně- 

Mohla bych ti popřát zdraví a štěstí, ale... znáš mě :D Takže všechno nejhorší, mám tě ráda, čtyřlístku. A nezapomeň: v jednu ráno, v deset večer, o víkendu, v týdnu, prostě kdykoliv jsem tu pro tebe. (jo, jo, nemělo to být tak dlouhé a už vůbec ne tady, ale... to díky tobě vznikl tenhle příběh, tak si to užij ♥)

Ann

Sobota, 13. 6.

   „Už tam budem? Už tam budem? Už tam budem? Už tam-"

   „Za chvíli," promluvil konečně Ethan. Nezdál se naštvaný, spíš nervózní.

   „A... kam, že to jedeme?"

   „Už jsem ti řekl, že je to překvapení," zakroutil pobaveně hlavou. „Já vím, ale když-"

   „Když co?" přerušil ji.

   „Nesnáším překvapení," založila si ruce na hrudi a na známku protestu se k němu otočila zčásti zády, za což si vysloužila jen tiché uchechtnutí.

   „Pozor schod a-"

   „Sakra! Co to bylo?"

   „Kabel, promiň," řekl nevinně, „Grayson asi zase něco předělává," zasmál se.

   „Je tu docela ozvěna, co?" Spíše než otázka to bylo konstatování. „Jsme ve skladišti, že jo?"

* Pálí jí to, * prolétlo mu hlavou.

   „Ethane, jsi to ty?" Graysonův chraplavý hlas se rozléhal po celém skladišti.

   „Jo, vedu návštěvu," houkl zpátky a zároveň se snažil dávat pozor na to, aby Mona znova o něco nezakopla.

   „Návštěvu? Tak to je povedený," zasmál se. Právě vycházel z menší místnosti, která sloužila jako studio a zašívárna zároveň. Odzvučené stěny, pulty, mikrofony, studiová světla, laptop, malá lednička vedle pohodlné pohovky,...

   „Ethane, pamatuješ na Ash?" usmál se Grayson, přičemž zpoza něho vyšla drobná a mile vypadající dívka. Její zrzavé vlasy jí ve velkých přirozených vlnách splývaly těsně pod ramena. „Nazdar," mávla na Ethana.

   „Ale notak, proč tak formálně," uculil se Ethan a vtáhl ji do objetí. „Jsi gf mýho dvojčete, v podstatě patříš do rodiny."

   „Ehm, nechci vás rušit, ale pořád jsem tady a pořád nic nevidím," ozvala se Mona, otočená na druhou stranu, než všichni stály a pořád se šátkem na očích. Cítila se takhle zvláštně. A nepříjemně. Stála převážně na pravé noze a ruce měla založené na hrudi. Byl to typický otrávený postoj. „Sakra! Promiň," vyhrkl Ethan. Položil jí ruce na ramena, otočil jí k sobě a šátek jí sundal. Jako by oslepla. Mžourala do prostoru a snažila se rozeznávat tvary a postavy okolo sebe. „Představuju ti skladiště," vykřikl Ethan, přičemž roztáhl ruce a zatočil se dokolečka. Byl to komický pohled.