DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)

All your pictures - 14.

Pátek, 19. 6.

*máš odpoledne čas?* Jen co zprávu odeslala toho litovala. Ano, měla ze zítřka strach, byla nervózní a potřebovala, aby ji někdo uklidnila třeba ji i obejmul, ale až teď ji napadlo, jestli by s tím měla obtěžovat zrovna Ethana. I když, koho jiného? Vždyť se v podstatě s nikým nebavila.

*ve tři? musíme ještě dotočit video*

*dobře. budu doma* 

*budu se těšit, princess :)* S úlevným výdechem odložila telefon vedle sebe. Zamžourala na strop a na chvíli zadržela vzduch v plicích. Byla Cathrine vděčná, že ji nechala dnes doma, protože si nebyla jistá, jestli by zvládla sedět v lavici celých sedm hodin a soustředit se na výklad. Po chvíli unaveně otevřela oči a loudavým krokem se odebrala na půdu. Okno otevřela do kořán a z první zásuvky u stolu vyndala malý kufřík plný suchých a olejových pastelů. Z rohu si přitáhla malý stolek a kufřík na něj položila. Na stojan dala čisté plátno a začala si tužkou načrtávat obrysy. Jako by seděl přímo vedle ní.

   „Zlato?" Mona procitla. Cathrine měla ruku položenou na jejím rameni a fascinovaně zírala na plátno. „Mami?" zamrkala a vstala. Stoupla si obranně před plátno jako by se ho snažila chránit.

   „Nemusíš to přede mnou schovávat," zaslzela, „maluješ nádherně," usmála se.

   „Mami, to-"

   „Nic neříkej, já vím," věnovala jí láskyplný úsměv.

   „Mami, já..."

   „Ano?" Mám ho ráda...

   „Uh, už nic. Půjdu si zabalit."

- - -

   „Můžu dál?" Mona se s leknutím otočila. „A nemyslíš, že je zbytečný se ptát, když už jsi tady?" zasmála se. Ethan se zarazil. „Tuhle možnost jsem nezvážil."

   „To už jsou tři?" nadzvedla obočí. Ethan pokrčil rameny, „Tak nějak. Jsem tu o trochu dřív," pokrčil rameny, „Co je v plánu?"

   „Nemám tušení, něco vymysli," zaúpěla, zapla batoh a padla po zádech na postel. Zavřela oči. Během několika vteřin se postel vedle ní prohla. 

   „Na co myslíš?" 

   „Na všechno... a na nic. Na tátu a jaký to bude, až ho uvidím. A na prababičku. Dlouho jsem jí neviděla," odmlčela se.

    „Kde žije?" Ethan se přetočil na bok čelem k ní, tvář si podepřel dlaní a zaujatě ji pozoroval. Mona se k němu otočila. „Jacksonvill, Florida. V malým světle zeleným domečku s prťavou zahrádkou, červeně natřenou schránkou na poštu a zvonkohrou na verandě, která neustále cinká," nad tou vzpomínkou se usmála. 

-flashbacks-

   Bylo  jí asi pět, šest let, když si babička Maebh koupila v nějakém zapadlém obchůdku postříbřenou zvonkohru s barevnými kamínky. Mona jí ji tehdy pomáhala věšet vedle dveří do domu. Fascinovalo ji pozorovat ty malé barevné flíčky, které na zem vrhaly kamínky zasazené v ní. 

-

    „Mono, zlatíčko, můžeš vyřídit dědečkovi, že bude za chvíli oběd?" Malé světlovlasé děvčátko nadšeně zakývalo hlavou. Potají si vzalo jednu čokoládovou sušenku z mísy na stole a vyběhlo ven na zahradu. Z malé dřevěné kůlny se ozýval hluk. Nakouklo do dveří a ukouslo kousek sušenky.