3 months for Grayley - 12th part

50 4 0
                                    

Je to tady! Je to tady! Panebože! Já myslela, že při čtení vyletím z kůže! Ta část kde- ou, a jo :D vy to ještě nevíte :'D nevadí, nevadí, pokračujte... (ann)

Pondělí 15.6.

*Nemusíš mě hlídat na každém kroku, Gray.*

*Samozřejmě, že musím. Nechci, aby se k tobě ten Patrik ani přiblížil,* napsal jsem. Prý ji nemusím hlídat. Pche. To určitě.

*Neříkej mi, že už takhle nemáš dost práce. Musíš se postarat o vaše zítřejší video,* stálo v její odpovědi.

*Video je na Ethanovi. Smiř se s tím Ashley, za půl hodiny čekám před školou.*

*Dobře,* napsala.

   Bylo mi naprosto jasné, jak se u téhle odpovědi tvářila. Rozhodně ne nadšeně. Ale na tom nezáleželo. Krom toho, že jsem jí chtěl hlídat, můj hlavní důvod byl, že jsem s ní chtěl strávit co nejvíce času, než odjede. Nedělal jsem si iluze, že to tak nebude.

   S povzdechem jsem se konečně zvedl z postele. Lehl jsem si tam poté, co jsem si ráno všechnu nadbytečnou energii, vybil v posilovně. Od soboty, co jsme s Ashley vedli TEN rozhovor, jsem tam strávil dost času.

   „Hej, Grayi!" ozvalo se z vedlejšího pokoje.

   „Co je?" zaječel jsem zpátky.

   „Jak dlouhý má být to video?"

   „Max osm. Posledně bylo dost dlouhý," řval jsem.

   „A mám tam dát nějaký efekty, nebo na to mám kašlat?" Už jsem se nadechoval, že mu zařvu odpověď, když se zezdola ozval jiný řev: „To se nemůžete, do prdele, zvednout a přestat na sebe řvát na celý barák?"

   Zvedl jsem obočí. „Proč?" zaječel jsem na taťku. „Takhle máme šanci tě vytočit!" smál jsem se. Slabě jsem zaslechl smích z Ethanova pokoje. Od doby, co se tu stavila Mona měl docela dobrou náladu.

   „Chvíli takhle pokračuj a poškrábu ti auto!" vyhrožoval. Zatrnulo mi, i když jsem si věděl, že si dělá srandu. Moje nové, krásné autíčko, které jsem dostal od Ethana před nějakou dobou, byla moje druhá největší láska.

   „Mlčím," zamumlal jsem si. Nehodlal jsem svoje autíčko riskovat. Táta ani Ethan už se neozvali, tak jsem se otočil ke svému stolku na kterém stál budík. Podle něj jsem měl už zpoždění.

   Ashleyina hodina končila za 10 minut.

   „Do prdele," zavrčel jsem. Rychle jsem popadl klíče od auta a rozběhl se dolů.

   „Kam letíš?" zeptal se táta. Stál v kuchyni a zrovna si vyndal pivo z lednice a teď se opíral o pult a zaujatě mě sledoval.

   „Za Ashley," zavrčel jsem. Ve stoje jsem si obouval svoje Conversky. Moc mi to nešlo.

   „Když zpomalíš a sedneš si, půjde to rychleji," upozornil mě pobaveně. Hodil jsem na něj vražedný pohled. Konečně se mi podařilo botu si obout. Rychle jsem popadl klíče, a s rychlím: „Nevím, kdy přijdu. Čau," jsem vylítl z domu a rovnou do auta. U školy jsem byl za patnáct minut, jelikož na hlavní jsem se sekl. Pitomé semafory. Rychle jsem vylítl z auta a rozběhl se k zídce, u které jsme se poslední dobu vždy potkávali. Pokaždé jsem tu byl první.

   Dnes ne. A to byl ten problém.

   Na místě, kde jsem na svou dívku vždycky čekal, byl někdo jiný. Bylo jasné, že se jednalo o pár. Dívka byla opřená o zídku a schovaná tak, že jsem jí neviděl. Muž stál zády ke mně, a vášnivě se k dívce tiskl.

DOUBLE WIN (Spolupráce s @_ivankka_)Where stories live. Discover now