My Absolute Master(Akashi Seijuro fanfikce)

Kapitola 43:Chci si vzpomenout

"P-Počkej!" Akashi po Akane natáhl ruku, ale už na ni nedosáhl. "Doufám že si na mě brzy vzpomeneš.." vyřkla a poklonila se.

----------

Sluneční paprsek pronikl malou škvírou zataženého okna a stoupající slunce postupně osvěcovalo pokoj.

"...Sen" povzdychl si Akashi a pořádně se nadechl.

"Igarashi Akane huh.. Proč zrovna ona z těch tolika lidí byla ona v mém snu?" říkal si sám pro sebe Akashi a podíval se z okna.

"Seijuro! Už tě propouští z nemocnice!" zařvala Ayase a vběhla do místnosti.

"Ah, opravdu?" Akashi se posadil na posadil a Ayase kývla.

"A na oslavení jsem tu udělala kafe. Na a zkus ho" usmála se Ayase a vytáhla termosku, z které pak nalila do hrníčku teplý  nápoj.

"Díky, zrovna jsem si říkal, že by jsem si jedno dal" usmál se na ni Akashi a pomalu si z hrníčku usrkl, ale pak se najednou zamračil.

"..Co? Nechutná ti?" zeptala se Ayase.

"..Tohle není ono" zamračil se.

"..Cože?" natočila zmateně hlavu na stranu Ayase.

"Nechutná stejně jako předtím.. to co jsi udělala posledně.. opravdu jsi ho udělala?" zeptal se jí Akashi.

"S-Samozřejmě! Kdo jiný by ho mohl udělat! Možná je to proto, že pokaždé když ho udělám, tak chutná trošku jinak. Příště ho udělám pořádně!" vypustila Ayase a Akashi jen zklamaně povzdychl a lehl si zpět na postel.

"...Trápí tě něco?" zeptala se opatrně Ayase.

"...Ta dívka. Ten její úsměv... nemůžu ho dostat z hlavy.." zamumlal Akashi.

"Ta dívka?" zeptala se nechápavě Ayase.

"Igarashi Akane.. posledních pár dní nedělám nic jiného, než to, že přemýšlím nad ní a teď se dokonce zjevila v mém snu... mám u ní takový nostalgický pocit.. je to jakoby byla nějak spojená s těmi vzpomínkami, které jsem zapomněl" pokoušel se Akashi vysvětlit.

"...T-To nemyslíš vážně! Jak se jenom takhle můžeš chovat? Už od začátku jsem byla po tvém boku jen já!" zařvala Ayase a nemohla si přiznat slova, která vyřkl.

"Ale pořád máš v hlavě jenom tu holku, kvůli které jsi jen naštvaný a přijde jen jednou za čas?!" řvala dál a zatnula ruce v pěsti.

"Všichni se mnou zacházejí, jako by jsem byl v bolestech a vždy stojí na její straně. Hirose a Erika.. zachází se mnou, jako bych říkal všechno špatně! Ale pořád... kvůli tobě...strachovala jsem..a tak  jsem je tolerovala. Ale jestli budeš dělat tohle, tak co mám dělat?" rozbrečela se Ayase.

"...H-Hej" Akashi se natáhl za Ayase, ale ta se mu vyhnula.

"Promiň... beru to zpět, dobře?" omluvil se Akashi a Ayase přestala brečet.

"Opravdu?" zeptala se ho Ayase a popotáhla.

"Jo.. opravdu. Zapomeň na to, co jsem řekl" řekl Akashi a Ayase se opřela o jeho hruď.

"..Dobře. Odpouštím ti. Dokud budeš stát po mém boku... tak to zvládnu" usmála se na něj Ayase. V tom začalo Akashimu v hlavě pískat a velmi ho rozbolela. Cítil se, jako by se mu zobrazovaly obrázky, pravděpodobně nekompletních vzpomínek.

"Říkal jsi, že vše co po mně chceš je, abych zůstala po tvém boku! Říkal jsi, že si nějak poradíš! Počkám... nebude záležet na tom, jak bolestivé to bude.. Dokud mi slíbíš, že se ke mně vrátíš... tak budu připravená na všechno! Takže mi neříkej, že jsi mě nikdy nemiloval! Neříkej mi, že to všechno bylo jen na oko! Věřím v tebe Sei-chane.... vím, že nejsi někdo, kdo by něco takového udělal--"

Ten hlas byl  neuvěřitelně známý.

"Gratulujeme ti k tvému propuštění!" Akashi se podíval ke zdroji nových hlasů a uviděl před sebou Akane, Hiroseho a Eriku, kteří přišli s kytky v ruce.

"Tohle je dárek od nás" Akane mu květiny podala a Akashi je přijal. Hluboko uvnitř věděl, že už ji odněkud dlouho zná, ale pořád na to nemohl přijít.

'Kde už jsem ji to viděl?'

'Proč se chová, jako by jsme si byli hodně blízcí?'

Tohle všechno bylo pro něj prostě zvláštní.

Najednou Akashi ucítil, jak ho někdo tahá za rukáv a když se podíval přes rameno, všiml si jak se Ayase na něj mračí. Napadlo ho, že nejspíš kvůli tomu, že nechtěla aby se Akashi a Akane dále bavili.

Po delší chvilce si Akashi povzdychl a rozhodl se Ayase vyhovět.

"Proč se pořád vracíš?" zeptal se Akashi se svým známým chladným hlasem.

"Cože?" zeptala se Akane s překvapeným výrazem na tváři.

"Zeptal jsem se, proč se tady pořád objevuješ? Vždy když přijdeš, tak mě rozbolí hlava" povzdychl si znova i přestože to byla pravda. Kdykoliv Akane přišla, ucítil palčivou bolest v hlavě. Vynořilo se z jeho nitra tolik neznámých emocí, které nikdy necítil, a to se mu nelíbilo. To ,že nevěděl, co zapomenul. Že neměl tušení, co se o okolo něj děje. Nevědět to, na co si má vzpomenout. Nesnášel tenhle pocit.

"Jsi otravná, tak mě nech být" řekl Akashi a vrhl na ni zlostný pohled, načež Akane však jen přistoupila k němu blíže a dala mu své ruce na jeho tváře. Akane se mu podívala hluboko do očí a Akashi měl najednou pocit, jako by Akane byla schopna přečíst vše, co v nich vidí.

"..Opravdu... to tak myslíš?" zeptala se ho Akane a Akashi cítil, jak se jí třesou ruce.

"...Ano. Nesnáším holky, jako jsi ty" odpověděl jí.

"Akashi!" vykřikl Hirose a všichni téměř nadskočili.

"Ty si jí opravdu nepamatuješ? Ani trošku?" zeptala se Erika a Akashi opět nevěděl, proč se ti tihle dva takto chovají. Proč se na něj dívali, jako by říkal jen špatné věci? Proč si měl vzpomenout na Igarashi Akane? Proč mu to nikdo neřekne? Proč si na to prostě nemohl vzpomenout?!

"Už se nikdy nevracej. Vždy,když přijdeš, tak se jen naštvu" nařídil jí. Pak se podíval na Akane, která se na něj podívala se smutným úsměvem a ucítil, jako by ho něco v hrudi hluboko probodlo.

"..Dobře... už se nikdy nevrátím... promiň, že jsem tě obtěžovala.." omluvila se Akane a pak tiše odešla z místnosti. Akashi si byl jistý, že v jejích očích viděl slzy.

"...Akashi, ty idiote.." zamumlal Hirose a rozběhl se za Akane.

"Akashi... prosím už neraň Akane víc, než se ti povedlo dosud. Akane... není vůbec silná. Chce si vnutit, že je, a to stejné chce, aby si mysleli i ostatní, ale není to pravda. Pravdou je, že je prostě obyčejná holka" promluvila Erika.

"Je to jen obyčejná holka.... která chce, aby jsi si na ni vzpomenul" s těmi slovy Erika také odešla a nechala Akashiho samotného s Ayase.

"..Ne-nemysli na to co řekli. Říkají jen kraviny" řekla trapně Ayase, ale Akashi jí vůbec nevnímal. Je sice pravda, že ho hlava bolela hlavně kvůli Akane, ale ve většině případech... se usmíval.. udělala ho šťastným, jako nikdo jiný.... nikomu jinému než jí, se to nepovedlo..

"...Chci si vzpomenout, Ayase" řekl.

"Bolí mě v hrudi.. cítím se, že jsem tohle vůbec neměl udělat.. Igarashi Akane.. cítím se, jako by byla něco víc, než jen spolužák.. a chci vědět přesně, čím byla... chci vědět, proč se takhle cítím..." řekl a stiskl nemocniční triko na své hrudi.

"N-ne.. už není nic, na co by jsi si potřeboval vzpomenout!... Takže už nemusíš přemýšlet nad minulostí!" zařvala Ayase a ovinula své ruce kolem něho.

"Ale.. já se takhle nechci cítit.." zamumlal Akashi.

"Ne.. ne.. jsi naproste v pořádku tak, jaký jsi teď... nepotřebuješ minulost.." opakovala Ayase stále a stále dokola.

---------------------------------------------------------

Hádejte kdo stihl přeložit kapitolu včas? :D

Doufám, že se líbila a já brzo letím na brigádu!