Nikdy na tebe nezapomenu (Pozastaveno)

21.část

Otočila jsem se na Jimmyho, který se tvářil naštvaně a uhýbal pohledem. Trochu mě to zamrzelo, ale musela jsem být silná a nic takového jsem nemohla dát najevo. Pustila jsem Starka do domu a vyběhla do pokoje, abych se ještě upravila v koupelně. Jsme holka, takže to byla nutnost. Rozpustila jsem si vlasy a svlékla jsem si oblečení na doma. Vyšla jsem jenom ve spodním prádle z pokoje, a když jsem se rozhlížela po schodech, do někoho jsem narazila.

„Sakra! Ty si mě vyděsil!“ začala jsem křičet na Starka, který na mě koukal vykulenýma očima. Hned jsem si vzpomněla, že jsem jenom v podprsence a v kalhotkách a vběhla do pokoje. Stark šel za mnou, ale to už jsem měla na sobě župan. Šklebil se na mě jako na nějaký přízrak. Otočila jsem oči v sloup a zavřela dveře.

„Co tu vůbec chceš?“ zeptala jsem se ho a sedla si na postel. Stál u dveří a čuměl pořád na mě. Jeho pronikavý až strašidelný pohled mě děsil. Cítila jsem, jako kdyby mi koukal až do duše. Trochu jsem ucukla a pak poplácala po posteli, na znamení toho, aby si sedl taky. Pokrčil rameny a udělal přesně to, co jsem po něm chtěla.

„Přišel jsem tě zkontrolovat. Jimmy měl upomínky a narážky a tak jsme se trochu chytli. Ale když teď jsem za to i rád. Jinak by si do mě nenarazila jenom ve spodním prádle, baby.“ Mrkl na mě a začal se smát. I když ho znám jenom chvilku, zamilovala jsem se do jeho rošťáckého úsměvu. Byl roztomilý sám o sobě.

„Ale no tak zlato. Divím se, že ti nevypadli oči z ďůlku." Řekla jsem ironicky a bouchla ho pěstí lehce do ramena. Chvíli se na mě koukal a pak jsme se začali stejně smát.

„Ale teď vážně. Já se jdu obléknout a ty jdeš dolů a zkontroluješ je všechny, jestli se tam náhodou nepozabíjeli navzájem." řekla jsem a provokativně jsme na něho mrkla. Stark nahodil ten jeho obličej typu "to jako vážně?!" a koukal se pořád na mě.

„Víš Andílku, já bych ti radši pomohl s tím oblékáním než hlídat dole lidí, co se chovají jako děti." Nezapomněl na jeho rošťácký úšklebek. Připomínal mi Mika, když jsme byli ještě malý. Nevím, proč mě to napadlo, ale začala jsem mu cuchat vlasy. Hned se začal bránit a začal mě lehtat. Nemohla jsem si pomoc a začala jsem se hlasitě smát. Stark mě povalil na postel a sedl si na moje břicho.

„Ááááá, přestaň! Už budu hodná. Musím se převléknout." Řekla jsem mu a nahodila psí oči. Přestal mě lehtat, ale neslezl ze mě.

„Slibuješ?" Zeptal se s nadzvednutým obočím.