Nikdy na tebe nezapomenu (Pozastaveno)

14.část

Z pohledu Jimmyho :

Přijeli jsme na příjezdovou cestu, kde už stáli 2 gorily a hlídali. V tu chvíli jsem si všimnul odcházející Mii, která vypadala nervózně.

„Zvládneš to?" zeptal se někdo mě. Vůbec jsem nevnímal, co říkal dál a jen přikývl.

„Tak jdeme. Ať to máme za sebou a můžeme vypadnout i s Mariou" řekl jsem rychle a vystoupil z auta. Nadechl jsem se a po boku s Tonym jsem šel ke dveřím. Pozdravili jsme ty gorily a já začal sahat na kliku, když v tom se dveře rozletěli a v nich stál Fredo.

„Já věděl, že se tu ukážeš. Právě včas" usmál se a vzal mě do obětí (pozn.autora : myslí to, co dělají chlapy).

„Taky tě rád vidím, Fredo. Než to podepíšu, tak chci vidět, že Maria je v pořádku" řekl jsem s úsměvem na tváři, i když jsem byl vevnitř nejistý.

„Nespěchej, Jimmy. Pojď do klubovny. Za chvíli ti jí tam Stark přivede" jeho úšklebku si nedalo nevšimnout, ale dělal jsem, jakože nic.

Šli jsme po chodbě a já ucítil zase tu vůni. Cítil jsem smrt, strach, kouř z cigaret a chlast. Nic se tu nezměnilo. Přišli jsme do klubovny a Tony si sedl vedle mě. Byla to obrovská místnost, uprostřed byl kulatý stůl, kde jsme seděli, ale jinak to vypadalo jako v ňákém zámeckém salónku (pozn. autora : jedu na zámek/hrad do Českého Krumlova, tak proto zámecký salónek :D).

Najednou se rozletěli dveře a já se otočil v domění , že uvidím Marii, ale místo toho ve dveřích stála Mia a vypadala naštvaně. Všechny si nás prohlídla a pak se usadila vedle Freda, skoro naproti mě.

„Vypadá to, že jsem tu skoro všichni" poznamenal Fredo, rozhlížel se po místnosti a zastavil se u Mii.

„Kde je Stark?" zeptal se jí klidně, ale nervozitu jsem na něm zahlédl.

„Za chvíli příjde. Ta čupka mu dělala trochu problémy, ale nakonec jí zkrotil" koukla na mě, protože věděla, že se ve mě bude vařit krev, což odhadla dobře.

„V pořádku. Ale příště buď trochu milá Mio. Přece jenom, je to přítelkyně našeho partnera" schladil jí pohledem a ona jen zařazeně přikývla.

V tu chvíli se dveře zase otevřeli a tentokrát jsem věděl, že v nich bude stát ona. Začala mě hledat pohledem po místnosti. Když mě našla, rozzářili se jí oči a vytrhla se Starkovi ze sevření. Já se zvedl a objal jí tak pevně, jak to jen šlo.

„Už nikdy tě nenechám samotnou, ok? Všechno bude v pořádku" zašeptal jsem jí do vlasů a ona začala brečet.

„Ok" řekla přes zvliky a já se jí kouknul do tváře. Byla nádherná, i když jí trochu teklo z nosu. Otřel jsem jí slzy a políbil jí. Z kapsy jsem vyndal kapesník a podal jí ho. Děkovně se na mě koukla a já se musel usmát.

„Oú, jak roztomilé. Nechci vám kazit radostnou chvilku, ale vraťme se k tomu, kvůli čemu jsme tady" zasmál se Fredo. Vzal jsem Mariu za ruku a posadil si jí na klín.

„Tak mi to dejte" řekl jsem a Mia mi poslala po stole smlouvu. Chvíli jsem ní listoval a pak jí podepsal.

„Správná volba, Jimmy. Stark ti donese kufr se zbraněma a pár informací o práci" řekl Fredo a podal mi ruku.

Taky jsem mu jí podal a potřásli jsme si „Vítej zpátky Jimmy" řekla a pak odešel a pár kumpánů s ním.

Zbyli jsme tam jenom já, Tony, Maria, Stark a pár goril, co hráli šachy. V tom se mi Maria vytrhla ze sevření a pevně objala Starka. Něco mu zašeptala do ucha a on jí taky. Překvapeně jsem na ně koukal a podle Tonyho výrazů jsem zjistil, že se mi to nezdálo.

Chvíli si něco ještě šeptali a pak se zase vrátila ke mě. Oba s Tonym jsem se na ní podívali a ona jen pokrčila rameny.

„Dlouhý vyprávění. Řeknu vám o tom doma" usmála se a mrkla na Starka. Radši jsem to nechal být, protože jsem se nechtěl hádat.

„Pojď za mnou. Za rohem je připravený kufřík" řekl Stark hrdě a vyšel dveřmi. Všichni 3 jsme ho následovali. Zastavili jsme se u stolu, kde ležel kufřík.

Chvíli jsem se na něj koukal a pak si ho vzal.

„Chci ještě jeden kufřík pro ni" otočil jsem se a ukázal na Mariu.

„To nebude možné. Nepracuje s námi" řekl Stark chladně.

„Chci pro ní ochranu. Nemůžeš mě pochopit?" řekl jsem a krev se ve mě zase začala vařit. Chvíli přemýšlel a pak jí podal jeho zbraň.

„To je všechno, co můžu dát. Doufám, že s tím umíš?" zeptal se Marii, která se začervenala, ale přikývla. Chvíli jsem se na ní koukal s tázavým pohledem.

„A co? Moje opatrovnice byla policajtka než otěhotněla. Brávala mě na střelnici" mrkla na nás a usmála se.

Vycházeli jsme z budovy. Ještě před budovou se musela Maria rozloučit se Starkem a poděkovat mu, zatím co mi s Tonym jsme seděli v autě a čekali na ní.

Po 10min nasedla do auta a mohli jsme jet domů.

Pozn.autora : Omlouvám se vám za chyby, ale píšu to v autobuse na cestě do Českého Krumlova. Chtěla bych vám všem poděkovat a popřát hezký začátek nového školního roku. Prázdniny nám utekli, ale vzpomínky na ně nám zůstanou ;) Děkuji všem za to, že to čtete ;)