Nikdy na tebe nezapomenu (Pozastaveno)

1.část

Z pohledu Marii :

Jako obvykle, jsem se probudila dřív, než začal zvonit budík. I přes to, že je první den prázdnin, já musím vstávat a jít na brigádu. Asi si myslíte, že je to nesmysl, ale dala bych cokoliv za to, abych mohla vypadnout z baráku. Od té doby, co se tetě Magie a strýcovi Jadenovi narodilo dítě, se to s nimi v jednom baráku nedá přežít.

Vstala jsem z mojí pohodlné postele a nasměrovala jsem si to do mojí koupelny. Svlékla jsem ze sebe fialový úplný tílko a šedé kraťásky a vešla do sprchy. Rychle jsem se umyla a omotala jsem si okolo sebe ručník. Z koupelny jsem se vrátila zpátky do pokoje a namířila si ke skříňce. Chvíli jsem do ní koukala a nakonec si vybrala moje oblíbené světle zelené rifle a k tomu světle fialový tílko, které mi sahalo po pupek. Nakonec jsem to doladila řetízkem ze zlata s mým jménem, který jsem dostala, když mi bylo 16let.

Když už jsem byla hotová, začal mi teprve zvonit budík. To mě ujistilo, že mám ještě čas na snídani. Potichu jsem seběhla po schodech dolů. Šla jsem přímo do kuchyně. Zastavila jsem se u lednice a otevřela jsem ji. Rozhlížela jsem se, co bych si dala a zastavila se u másla a šunky. Rychle jsem si udělala tousty a sedla si na barovou židli.

Ještě jsem si jich pár udělala na brigádu a šla ke dveřím, kde jsem si obula moje fialové Conversky a zamkla za sebou. Jak jsem očekávala, před barákem už stála Sydney. Je to moje nejlepší kamarádka už od doby, co mi umřeli rodiče. Vždycky mě dokázala podržet a pochopit mě. Její blonďaté vlasy jí lemovaly její drobný obličej, měla na sobě bílo-černé triko a černé rifle. Na nohách měla černé Vansky a zápěstí ji zdobil stříbrný řetízek, který jsem jí dala k narozeninám. Hned jak mě zbystřila, odtrhla hlavu od mobilu a šla mi naproti. Jako pokaždé jsme se objali a přivítali se. Záviděla jsem její nádherné modré oči. Vždycky se dokázali rozzářit štěstím.

„Je všechno v pořádku? Máš děsný kruhy pod očima." Zeptala se mě ustaraně. Její starostlivost mi až někdy lezla na nervy, ale věděla jsem, že to myslí dobře.

„Všechno je v naprostém pořádku. Jen by, jsme měli vyrazit, ať nepřijdeme první den pozdě." Odpověděla jsem jí s úsměvem na tváři a ona jen přikývla. Nasedli jsme do jejího auta a odjeli na brigádu. Když jsme přijeli na parkoviště, zírali jsme na obchodní centrum a byly nervózní. Celou cestu ani jedna nepromluvila.

„Přemýšlela jsem a tyhle prázdniny se odstěhují za mojí pravou tetou do Miami. Je to příležitost, jak začít nový život. Je to trochu daleko z LA do Miami, ale já už s nimi v tom baráku nechci žít." moje poslední slova ji trochu uklidnila, ale věděla jsem, že se jí to nelíbí. Otevřela pusu, aby něco řekla. Chvíli nad tím přemýšlela.

„Je to tvoje rozhodnutí. I když se mi to moc nelíbí, protože jsi moje nejlepší kamarádka" dala si pauzu, aby se nadechla „ tak si myslím, že je to tvoje jediná záchrana. Už si o tom mluvila s tetou?" chvíli jsem na ní okoukala a pak se koukla do země.

„Ne, ještě ne. Ty jsi jediná, kdo to zatím ví, a chci, aby si mi pomohla ji najít."řekla jsem si spíše sama pro sebe, ale věděla jsem, že to slyšela i ona.

„T-ty nevíš, kde bydlí?" rychle zakoktala. Zmateně jsem se na ní znovu podívala.

„Vím, že bydlí v Miami a že vlastní hotel a klub.". Ještě než chtěla něco říct, rychle jsem dodala „ Ale to najdeme. Teď by, jsme už měli vyrazit nebo nás Mike zabije." Jenom přikývla na souhlas a obě jsme vystoupily z auta. Mike je náš nejlepší kamarád. Tu brigádu nám zařídil u jeho táty v elektronice. Neříkám, že jsou zazobaní, ale je to tak. Vešli jsme do "obchoďáku" a Mike už na nás mával. Je to super kámoš. Přiběhli jsme pomalým tempem k němu a objali jsme se.

„Jdete nějak pozdě, ne? Divím se, protože Maria vždycky přichází na čas" zlomyslně se ušklíbl.

„Trochu jsme se zakecali. Ale všechno ti řeknu po práci. Půjdeme do kavárny, do kterého nás samozřejmě pozveš ty, protože máš blbý kecy." vyplázla jsem na něj jazyk jako malý dítě a vešla do obchodu.