Nikdy na tebe nezapomenu (Pozastaveno)

3.část

Z pohledu Mika :

Když vystoupila z autobusu, vypadala nádherně. Její hnědé vlasy měla rozpuštěné a nádherně jí vlály ve větru. Vůbec bych nelhal, kdybych řekl, že vypadá jako bohyně. Chvíli jsem se jí zahleděl do jejích kaštanově hnědých očí a po několika minutách ke mě přišla blíž a objala mě. Byl jsem rád, že jí zase vidím.

„Ahoj." řekla potichu, ale s jistotou.

„Ahoj kočko. Strašně ti to sluší." řekl jsem a věděl jsem, že se usmívá. Bylo mi s ní dobře. Po chvíli se odtáhla.

„Co bylo tak důležitého, že si mi zavolal?" řekla a nadzdvihla obočí. Nevěděl jsem, jestli jí to mám říct teď anebo chvíli počkat.

„Půjdeme se projít? Písek na pláži je ještě teplý a je vidět hezký západ slunce."nakonec jsem odpověděl.

„Óó, jak romantické." zasmála se a já se ušklíbl. Šli jsme jeden vedle druhého a koukali jsme na moře beze slova. Pak si Maria sedla a já vedle ní.

„Mno víš..." začal jsem „nechci, aby si odjela pryč." řekl jsem a nervozita ze mě opadla. Chvíli na mě koukala.

„Já taky nechci odjet, ale tohle je moje jediná záchrana. Nechci vás opustit, ale budu muset. Ale slibuji, že vás budu navštěvovat, až dostanu řidičák." usmála se a chytila mě za ruku. Nevěděl jsem, co jí na to říct. Měl jsem jí říct, že jí miluju teď anebo až potom, co odjede? Pokusím se jí ještě přemluvit.

„Ale vždyť můžeš bydlet v našem baráku pro hosty. Je tam nádherně a hlavně to je tady." Asi jí došli slova anebo o tom přemýšlela, protože koukala do moře, ale pak se otočila zase na mě.

„Ale já nemůžu bydlet ještě sama. Vždyť mi bude 18 až za rok.". Viděl jsem, že je smutná a tak jsem jí přitáhl víc k sobě.

„Neboj, to nějak vyřešíme." zašeptal jsem jí do vlasů a ona jenom přikývla. Takhle jsme tam seděli asi 30 minut a pak jsem se od ní odtáhl a řekl jí.

„Je tu ještě jedna věc, kterou bych ti měl říct." řekl jsem skoro pro sebe, ale ona to slyšela a rychle se na mě otočila. Postavil jsem se a stoupl si do jejího výhledu na moře. V jejích očích jsem viděl zmatek a nervozitu. Byl jsem taky strašně nervózní a tak jsem na ní chvíli koukal do té doby, dokud neřekla

„Co-co mi chceš říct?" zakoktala a já věděl, že je ten správný čas.

„Miluju tě, Mario. Už delší dobu se ti to snažím říct, ale nikdy nebyla ta správná příležitost. Proto nechci, aby si odjela."

Jak to bude pokračovat dál? Odjede Maria a nebo zůstane? Je Mike ten pravý ? v dalším díle ;) .... Děkuji všem čtenářům, který to čtou. Sdilejte, Vote a čtete dál ;) díky vám jsem to začala psát ;) Wekky