Nikdy na tebe nezapomenu (Pozastaveno)

12.část

Z pohledu Jimmyho:

Ještě chvíli jsem ležel na posteli a rozhodl se, že půjdu za Mariou a omluvím se jí. Otevřel jsem okno, abych se ujistil, že jí ještě doženu. Seděla na schodech a jednou rukou hladila Badyho a druhou si otírala slzy s tváře. Takhle jí vidět, mě trhalo zevnitř. Měla v ruce mobil a něco na něm mačkala. Nejspíše psala smsku. Vůbec si mě nevšimla, což bylo na jednu stranu dobře. Chtěl jsem se podívat do jejích očí a vidět v nich lásku. Toužil jsem, držet jí v náručí a už nikdy jí nepustit. Měla pravdu, lepší bude, když se už neuvidíme. Ten Mike je pro ni daleko lepší a aspoň bude v bezpečí. Řekl jsem si v duchu a hned jsem tu myšlenku zahnal. Sám jsem věděl, že o ni nechci přijít.

„Jak jsem si mohla myslet, že to se mnou někdy bude myslet vážně? Že to bude mít budoucnost. Připadám si jako trubka, která všemu naletí." Skoro to křičela a slzy jí tekli, čím dál, tím víc. Nemohl jsem se na ni dál koukat, když brečela. Vyšel jsem z pokoje a seběhl jsem po schodem dolů. Chytil jsme za kliku a otevřel dveře, ale ona už tam nebyla. Vyšel jsem na schody a rozhlídl se, ale jedinou věc, co jsem viděl, bylo odjíždějící auto. Bylo už moc daleko, abych ho nějak dohonil, a nevím, kam mířilo. Otočil jsem se a šel zpátky domů. Namířil jsem si to přímo do obýváku a sedl si na pohovku vedle Tonyho, který jedl pizzu a koukal na fotbal. Kouknul se na mě s pohledem typu WTF?!. Snažil jsem se to ignorovat a vzal jsem si kousek pizzy. Když tak na mě koukal minutu, tak jsem se k němu otočil.

„Co je?" odsekl jsem a on zavrtěl hlavou.

„Můžeš mi prosím říct, co se s tebou stalo? Nejdřív přijdeš domů a třískneš dveřmi, potom tvoje holka odejde se slzami v očích" nemohl to dopovědět, protože jsem na něho vykřikl a přerušil ho „To není moje holka!". Zase zavrtěl hlavou a pokračoval „Víš, jak to myslím. Co se vůbec stalo, že ses tak naštval?".

Mlčky jsem seděl a pořád koukal na zápas. Po chvilce mlčení jsem řekl: „Před barákem čekala Mia. Řekla mi, že mě pořád miluje." Tony vykulil oči a s otevřenou pusou plácl.

„To máš tedy fakt problém, kámo. Co si jí na to řekl?". Postavil jsem se a rozhodil rukama.

„Co jsem jí na to ml jako říct? Že jí taky miluju, ať se vrátí? To těžko. Řekl jsem jí, že je pro mě jenom jedna z Fredových štětek." Sedl jsem si zpátky a dal si ruce do dlaní.

„Oba víme, že to tak není. Ale co Maria?" zeptal se mě a já vydechl.

„O ní mi ani nemluv. Asi si měl pravdu. Zamiloval jsem se do ní, ale udělal jsem chybu a ona odešla navždycky. Bude to tak lepší." Asi už neměl slov a tak radši mlčel. Takhle jsme tam seděli až do konce zápasu.

Z pohledu Marii:

 Strašně mě bolela hlava. Pomalu jsem se snažila otevřít oči, ale světlo, co na mě svítilo, bylo silné. Okolo mě se najednou ozvali zvuky, nejspíše si někdo šeptal, ale když jsem pohnula hlavou, tak všechno utichlo. Chtěla jsem si zakrýt oči rukama, abych je mohla otevřít, ale ucítila jsem, jak mi je k sobě svazují provazy. Škubla jsem sebou a snažila se z toho ňák vyvléknout. Okolo mě se začal rozléhat smích, ale ne ten šťastný. Světlo, které mě oslepovalo, zhaslo a místo toho začala svítit malá žárovka. Rychle jsem otevřela oči, abych zjistila, kde právě jsem. Rozhlížela jsem se po místnosti, až můj pohled zastavil a 3 černých siuletách, které vystupovali ze tmy. Do tváře jsem jim neviděla, ale poznala jsem, že jsou to 2 muži a 1 žena. Ze tmy se vynořil jeden z těch mužů a snažil se představit.

„Ahoj, jsem Fredo. Rád poznávám novou Jimmyho hračku." Zasmál se jako ňáký psychopat a přejel mi prstami po tváři. Snažila jsem se ucuknout, ale marně. Přibližoval se ke mě blíž, až měl obličej asi 10cm od mého.

„Já nejsem žádná Jimmyho hračka." vyprskla jsem na něho a on se začal pobaveně smát.

„Ale no tak, kotě. Všichni známe pravdu.". Šel si pro židli a postavil si ji naproti mě.

„Co po mě chcete a proč jsem tady?" zasyčela jsem. Fredo se zase začal smát a pak mi odpověděl na otázku.

„Potřebujeme tě. Chceme tě využít.". Zalapala jsem po dechu a začala říkat svoje myšlenky nahlas.

„Jak mě chcete využít? Proč zrovne mě? Co se mnou uděláte?" měla jsem i víc otázek, ale on mě přerušil.

„Klídek maličká. Pokud tvůj přítel Jimmy bude spolupracovat, tak se budeš moc vrátit domů, ale pokud ne, tak tě budeme muset zabít." Zase jsem sebou cukla a strach mi začal běžet v žilách. Nevěděla jsem, co říct a tak jsem zakoktala.

„Jim-jim-Jimmy vám nepomůže. Já jsem mu ukradená." V tu chvíli se ze tmy vynořila ona. Byla to ta holka, co ho naštvala. Byla to jeho ex a teď seděla na klíně člověka, co mu chce ublížit. „Mia" ani nevím, kde se to vzalo, ale vyšlo mi to z úst. Ušklíbla se.

„Ano, tak on ti o mě vyprávěl. Jsi pro něj důležitější než si myslíš Mario." Taky se zasmála, ale já pořád nevěděla, o co jim jde.

 „O co vám kurva jde?". Všichni 3 se začali smát a já na ně kladla tázavé pohledy. Nakonec se ze tmy vynořil i ten třetí a sedl si obkročmo na židli, kterou si donesl.

„Já jsem Stark. Jak vidíme, tak ti Jimmy nevyprávěl o jeho minulosti." Zavrtěl jsem hlavou a koukala se do země. Usmál se a začal „Tak já ti to teda povím. Byl to vrah, zabiják. Živil se zabíjením lidí a vyžíval se v tom. I když před roke skončil, nikdy se nezměnil. Je to pořád on a mi potřebujeme, aby nám pomohl s velkým kšeftem, ale on odmítl a tím se dostáváme k tomu, proč jsi tady ty." Až když jsem se začala dusit, jsem zjistila, že jsem zadržela dech. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mi něco takového tajil. Jo, možná jsme se poznali před pár dny, ale to nemění nic na tom, že mě vystavil takovému nebezpečí. Cítila jsem, jak mi po tvářích začínají stékat slzy. Všechny 3 to pobavilo. Pak Mia vzala Fredovi z kapsy mobil a něco na něm mačkala.

Z pohledu Jimmyho:

Skončil zápas a rozhodli jsem se s Tonym, že to tady trochu uklidíme. Podával jsem mu talíře, když v tom mi začal zvonit mobil. Kouknul jsem se na displej a byl tam velký nápis Fredo. Neochotně jsem to zvedl.

„Už jsem se rozhodl a svoje rozhodnutím nezměním, tak se s tím smiř" když v tom mě přerušil pláč. Pláč, který mi byl povědomí, ale nevěděl jsem odkud. Když v tom se ozvalo „Jimmy? Jsi to ty? Pomoc m!" ani to nedořekla a ozvalo se šustění. Rychle jsem začal křičet do mobilu.

„Mario, kde jsi? Jsi v pořádku? Ublížili ti?". V tom se ozval, mě velice známý hlas.

„Ahoj Jimmy, neboj se o svojí hračku. Je v pořádku, teda zatím." Úplně jsem ztuhl, ale nedal jsem to najevo.

„Co po mě chceš kurva? Udělám všechno jen, když jí pustíš a necháš jí na pokoji!". Byl jsem v koncích, při pomyšlení na to, že by se jí něco stalo. Fredo se začal smát.

„V klidu, bro. Jen nám pomož s tím kšeftem a my jí pustíme. Ale, aby si neblafoval, tak přijeď na to opuštěné nádraží a podepiš s námi smlouvo. Rovnou si tu můžeš vyzvednout svojí štětku. Zatím." a zavěsil mi to. Měl jsem takový vztek, že bych hodil mobil o zeď, ale ještě ho budu potřebovat. Místo toho jsem dal pěstí do zdi a z přemýšlení mě vyhodil až Tony.

„Co se stalo?" zeptal se, co nejvíc potichu, aby neschytal taky jednu a já se na něho otočil.

„Fredo má Mariu. Chce, abych mu pomohl s jedním kšeftem a když jsem ho odmítl, tak jí unesl a vydírá mě. Takže jedu na nádraží, podepsat smlouvu s ďáblem a jedu si pro ní." Tony vytřeštil oči. Než vstřebal to, co jsem mu řekl, tak jsem si už bral klíče a otevíral dveře. Ještě chvíli tam stál, ale pak se rozběhl za mnou s křikem „Počkej, jdu s tebou. Co kdyby si potřeboval krejt záda?". Otevřel jsem auto a řekl jsem „Díky, bro.". Celou cestu jsme si domlouvali plán, kdyby se něco zvrtlo.