Nikdy na tebe nezapomenu (Pozastaveno)

25. část

Jeli jsme autem docela dlouho. Ty minuty pro mě byly strašné. Chtěla jsem vystoupit z toho auta a utéct, ale věděla jsem, že by mě stejně chytili. Chrula jsem se na zadním sedadle policejního auta a koukala z okna. Byla už tma a začalo pršet. Ulice byly osvícené pouličníma lampama a vypadaly smutně. Celý svět se mi zdal velice smutný. V rádiu hráli smutnou písničku a my pořád zatáčeli různými ulicemi. Auto najednou zastavilo a někdo mi otevřel dveře. Byl to ten vysoký pohledný policista. V ruce držel deštník a druhou ruku mi podal, aby mi pomohl vylézt z auta. Vystoupila jsem a všichni tři jsme šli do starší budovy. Uvítací hala byla obrovská a nádherně vyzdobená. Nejspíše tu byl dříve nějaký hotel. Na recepci stála malá drobná blodnýnka, která se už z dálky smála na dva agenty, kteří šli vedle mě. Ani jsme nepostřehla jejich jména a hned mě odvezli sem. Pomalu jsme došli až za ní.

,, Dobrý večer. Zde máte klíče." Řekla blondýnka, která měla cedulku se jménem Sue. Vypadala mile. Ten vyšší agent si vzal klíče a usmál se na ní. Nastoupili jsme do výtahu a jeli do posledního patra. Pořád jsme byla zmatená. Nevěděla jsem, co mě čeká a co příjde. Proč mi dva agenti v noci zaťukali na naše dveře. Výtah se konečně zastavil a my vystoupili. Šli jsme někam na konec chodby. Podlaha se leskla a parkety občas zaskřípaly. Stáli jsme před dveřmi a já jenom čekala, co se za nimi skrývá. Jeden z agentů vzal klíč a odemkl je. Byl to obyčejný moderní byt, jaký najdete v normálních bytových domech.

,,Prosím posaď se." Vybídli mě oba agenti. Posadila jsem se na židli v kuchyni. Oba mě následovali. Seděli jsme naproti sobě a mlčky na sebe koukali. Po chvilce už nevydrželi můj vražedný pohled, kterým jsem se probodávala.

,,Takže určitě máte spoustu otázek. Zprvu bych vám měl říct naše jména. Já jsem Smith a tohle je McMorris. Jsme tajní agenti, který už dlouhou dobu vyšetřují jeden z největších gangů ve státech. Dostalo se k nám, že jste se příliš rychle spřátelila s údajným čelenem. Jeho jméno je James Stark. Co tomu říkáte?" Mlčela jsem a moje oči se rozšířili údivem. Nevěděla jsem, co jim říct, abych Starka nepotopila ke dnu a přitom nevypadala podezřele.

,, Myslím si, že máte asi špatnou holku. Já nikoho takového neznám a vůbec nevím o čem to mluvíte pánové. Když mě omluvíte, tak odcházím." Chtěla jsem se zvednou, ale hodili mi pod nos fotky. Byla jsem na nich skutečně já a Stark.

,,Kde jste je vzali?" Zeptala jsem se. Nemohla jsem dýchat a začala jsem se nehorázně potit. McMorris se na mě usmál a vzal mě za ruku.

,,My víme,že tě svedl a lhal ti. To je v pohodě." Oba agenti se na mě koukli. Já trhla rukou a zvedla jsem se.

,,Chci domů!" Řekla jsem nahlas a koukal po agentech. Oba přikývli.

.......

Vešla jsem do baráku a vyběhla schody. Bady spal natažený přes celou postel. Trošku jsem ho odstrčila a lehla si vedle něj. Podíval se na mě spokojeně a zase usnul. Ja musela pořád myslet na Starka.

OMLOUVÁM SE, ŽE JE TO KRÁTKÝ A ZA TAK DLOUHOU DOBU, ALE STŘEDNÍ JE ZÁHUL :-X ALE POKUSÍM SE TO ZLEPŠIT