Boyfriend

39. kapitola Oko za oko, život za život...

Najednou Emily přestala dýchat. Doktor mě okamžitě odstrčil a snažil se jí zase nahodit.

,,Pane Bože, jestli mě slyšíš, nedovol, aby Emily umřela. Vezmi si můj život, který už stejně končí. Dej ho jí, ať taky žije. Já už jsem si svoje prožila, takže ať Emily přežije prosím." modlila jsem se k Bohu mezitím co se jí doktor a sestřičky snažili rozdýchat.

,,Je to dobré, je zpátky." řekl doktor a mě spadl kámen ze srdce. Vypotácela jsem se z místnosti a narazila do Justina.

,,Co se stalo?" zeptal se mě nechápavě.

,,Emily přestala dýchat, ale už zase dýchá. Doktoři ji rozdejchali. Hele já půjdu ještě za Kim a pak se vydám tady na svůj pokoj, jelikož mi mají dnes udělat nejaké testy, tak tu musím být přes noc." řekla jsem mu.

,,Jo, jen běž. Já zatím budu u Emily." řekl mi a šel do místnosti. Já jsem se obrátila na patě a vydala se ke Kim. Když už jsem stála u ní před pokojem, zaklepala jsem a vešla dovnitř. Viděla jsem, jak Kim odpočívá. Sedla jsem si k ní a vzala jí ruku. Najednou Kim otevřela oči a mě tak trochu vyděsila.

,,Elys, co tu děláš?" zeptala se mě.

,,Jdu se rozloučit." řekla jsem. Věděla jsem, že něco není v pořádku a měla jsem prostě chuť se s ní rozloučit. Byla to prostě potřeba.

,,Jak rozloučit?" zeptala se nechápavě.

,,Dnes jdu na testy, takže se zase neuvidíme." pousmála jsem se.

,,Aha." přikývla Kim.

,,Jak je na tom Emily?" zeptala se mě a já jsem v tu chvíli pocítila v krku obrovský knedlík.

,,Víš, Emily špatně dýchá. Zatím je na přístrojích." řekla jsem jí.

,,Cože? To ne! Naše malá holčička... to né!" řekla hystericky a já se jí ani nedivím.

,,Neboj. dostane se z toho a ty teď odpočívej. Dobře?" nakázala jsem jí.

,,Dobře." řekla a poposmrkla. Stále jsem na ní viděla, že je z toho všeho unavená, takže jsem se vydala pryč a nechala jí spát.

Přišla jsem na oddělení onkologie a vydala se za mým doktorem. Zaklepala jsem na dveře jeho ordinace a po povolení  jsem vešla dále.

,,Dobrý den pane Monroe. Jdu na ty testy." řekla jsem mile.

,,Dobrý den Elysandro. Jistě sedněte si sem." ukázal mi na židli před sebou mezitím co šel pro injekci.

,,Vám to dnes nějak sluší." nadhodil mile.

,,Právě jsem přišla ze svatby." řekla jsem mu a on přikývl.

Po skončení testů jsem se vydala na svůj pokoj, kde mám věci a lehla si do postele. Musela jsem tu zůstat do zítřka. Bylo mi nějak nevolno, ale neřešila jsem to, protože to bylo často v poslední době. Lehla jsem si do postele a zavřela oči. Najednou jsem pocítila na sobě nečí ruku. Otevřela jsem oči a uviděla svého milovaného dědečka, který byl už dva roky mrtvý.

,,Dědo?"

,,Kočičko." vydechl a pokračoval.

,,Jsi ten nejstatečnější člověk kterého  znám. Ty jsi dala svůj životw malému miminku, jen proto, že má také právo na život. Jsem na tebe tak hrdý." řekl a oboum se nám leskli oči od slz.

,,Ale co tu děláš?" zeptala jsem se ho.

,,Přišel jsem za tebou a půjdu tě doprovodit."

,,Kam?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Tam nahoru." řekl a leskly se mu při tom oči, v kterých šlo vidět, že ho to opravdu mrzí.

,,Já jsem umřela?"  ověřovala jsem si.

,,Bohužel. Darovala jsi totiž život té malé." řekl mi děda.

,, Já jsem zachránila Emily?" zeptala jsem se a usmála se přes slzy.

,,Ano." odpověděl mi prostě.

,,Chceš se jít rozloučit?" zeptal se mě děda.

,,A jak?"

,,Pojď." vyzval mě a společně jsme šli pryč. Došli jsme až do pokoje, kde ležela Kim a momentálně spala. Přistoupila jsem k ní a pohladila jí po ruce. Kim hned otevřela oči a nechápavě se okolo sebe rozhlížela. Nejspíš mě nevidí.

,,Sbohem. Vždy tu budu s tebou. Nesmutni hlavně." dořekla jsem a viděla jak se Kim dívá všude okolo a snaží se mě najít. Najednou jsme stáli u Justina. Přisoupila jsem k němu a  pohladila jsem ho po zádech a viděla, jak se zachvěl. Naklonila jsem se k němu a zašeptala: ,,Dávej na ně pozor. Sbohem." řekla jsem a najednou jsem už viděla jen dědečka. Ocitli jsme se v nějakém černém tunelu a na konci bylo světlo. Děda mě chytl za ruku a společně jsme vykročili vstříc nebi. 
Takže tohle je totálně příšerná kapitola. Je to strašně napsaný ale bohużel jsem pořád na mobilu :/ Hodnoťte votes nebo komentem :) a nezapomeňte, že v neděli je 1. Advent takže tu bude první část překvapení :) xoxo Klára