6. kapitola

9.1K 459 7
                                    

Ukecali jste mě, takže tu máte na večer ještě jednu krátkou :) 

Justin mě zatáhl k sobě do šatny a zamkl za námi, aby se k nám nikdo nedostal. Sedl si na gauč a naznačil mi, abych si taky přisedla a já ho poslechla, ale seděla jsem asi půl metru od něj.

,,Takže?" zeptal se Justin.

,,Takže co?" vrátila jsem mu.

,,Vždyť ty víš. Proč jsi to udělala?" zeptal se a podíval se na mě.

,,Já nevím. Nechtěla jsem, aby si o tobě mysleli, že jsi děvkař a tak a nechci, aby jsi kvůli tomu ztratil nějaký Beliebers." řekla jsem mu upřímně.

,,Takže to nic neznamená?" zeptal se a v jeho čokoládových očích šlo vidět, že ho to hodně trápí.

,,Zatím ne." řekla jsem mu. Zatím? Kim vážně? Proboha, co od toho očekávám. Že se vezmeme a budeme mít tři děti a žít šťastně až do smrti? Musim se vrátit zpět do reality.

,,Počkej, zatím? A co Austin?" řekl a já se zasekla. A jo, vždyť mám Austina. 

,,S Austinem už si moc nerozumíme. A ano, zatím." řekla jsem upřímně.

,,Takže doufáš, že z toho bude i něco víc?" zeptal se mě a mírně se ke mě přiblýžil a já nedokázala uhnout. Sakra! Co se to se mnou děje? 

,,Já nevím Justine. Myslím si, že když to budeme předstírat, tak nás to nakonec omrzí a pak nevím..." nedokončila jsem to.

,,A pak se spolu rozejdeme jsi chtěla říct." řekl, odvrátil ode mě obličej, tak abych mu nemohla vidět do očí. Přiblýžila jsem se tedy k němu, jednu ruku položila na jeho tvář a donutila ho, aby se na mě podíval. Když se na mě podíval, zůstala jsem šokovaná. V jeho očích byli slzy, skutečné slzy. Jedna mu přetekla přes okraj a já mu jí utřela palcem.

,,Ne to jsem nechtěla říct. Buďto se spolu rozejdeme a nebo nás to předstírání omrzí a my budeme mít skutečný vztah. To jsem měla na mysli." řekla jsem a sama měla co dělat, abych se nerozbrečela. Tohle je poprvý, co kluk kvůli mě brečí a mě to prostě neuvěřitelně dojímá. Ani Austin se kvůli mě nikdy nerozbrečel.

,,Myslíš to vážně?" zeptal se mě.

,,Ano myslím." řekla jsem mu.

On se ke mě nahnul a chtěl mě políbit, ale já jsem uhnula.

,,No ták, vždyť máme být pár, tak si to musíme nacvičit." řekl mi a já se začala smát.

,,Stačí, když to bude naostro. Věř mi." mrkla jsem na něj, vstala a odešla ze šatny. Justin mě samozřejmě následoval. Hned jak jsme vyšli, chytil mě za ruku a mrknul na mě. Upřímně, ani mi to nebylo nepříjemný, ale nechci aby to věděl. Nechci, aby věděl, že se mi najednou líbí, když se mě dotýká. Možná, že pak se to dozví, ale ne teď. 

Doufám, že se líbila, i když byla krátká :) Nechte prosím coment a vote :) Love you guys :* <3 xoxo Klára :))

BoyfriendKde žijí příběhy. Začni objevovat