39. kapitola Oko za oko, život za život...

5.7K 380 33
                                    

Omlouvám se, že jí přidávám po dlouhý době ale pořád jsem na mobilu. A tuhle část věnuji SimonaValova, Dootta, Barus_Belieber, 1JajinKaa3 :))
Doufám že mě nezabijete :)

Dorazili jsme do nemocnice a doktoři si mě hned vzali na ultrazvuk, aby zjistili v jaké poloze je Emily. 

,,Dítě je přiškrcené pupeční šnůrou, musíme okamžitě na sál." slyšela jsem křičet doktory, mezitím co šli na mě další stahy. 

,,Prosím Bože, ať je v pořádku." prosila jsem Boha a doktoři mě převáželi na sál. Tam mě rychle uspali a to je poslední co si pamatuji...

Z pohledu Justina

Jakmile jsem zjistil, že jde Kim na sál, chtěl jsem jít s ní, ale sestřičky mě vyhodili na chodbu. Věděl jsem, že se Emily, moje malá bezbraná holčička, škrtí na pupeční šňůře. Proč je Bůh tak nespravedlivý? 

Z nervů jsem dal pěst do zdi a pak se zhroutil na židli a z očí se mi vykutálely slzy. Pocítil jsem na svých ramenech něčí ruce, zvedl jsem hlavu a uviděl tam mojí mámu, která byla taky ubrečená. Hned jsem se jí hodil okolo krku. Jestli se stane něco Kim nebo Emily, nebo oboum, tak to nepřežiju. 

Asi po půl hodině se otevřeli dveře od sálu a přišel za námi doktor. 

,,Tak co?" vychrlil jsem na něj.

,,Vy jste slečny - " nedořekl to a skočil jsem mu do řeči.

,,Já jsem její manžel. A není to slečna. Je to paní Bieberová." řekl jsem podrážděně. Ty nervy se na mě opravdu podepsaly.

,,Omlouvám se." řekl doktor a pokračoval. ,,Vaše manželka je v naprostém pořádku, ale s vaší dcerou to nevypadá moc dobře. Bohužel může dýchat jen přes přístroje. Zatím vám nemůžu říct jestli se z toho dostane." domluvil doktor a mě se v tu chvíli zhroutil celý svět. To ne. Naše malá princezna to musí přežít.

,,Mohu jí vidět?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.

,,Jistě, ale je v inkubátoru." řekl mi doktor a já jen přikývl hlavou.

,,Justine." uslyšel jsem za sebou hlas. Otočil jsem se a spatřil Elys. Ona ke mě rychle přiběhla, i když jí to dělalo  nějaké ty problémy.

,,Můžu jít s tebou?" zeptala se mě a já jen němě přikývl. Společně jsme kráčeli za doktorem chodbami nemocnice až jsme přišli do jedné místnosti, kde leželi nedonošené děti. Ještě jsme si museli obléct plášť a umýt ruce a doktor nás pak hned zavedl k největšímu miminku (jestli chápete, tak Emily chyběli jen 2 týdny do porodu, tudíž je velká, ale nemůže dýchat) a já jsem tomu nemohl uvěřit. Tohle je má dcera. Má malá princezna. Můj poklad. Proboha, čím si tak nevinné miminko zasloužilo toto. Prosím Bože, jen ať se uzdraví.

,,Je krásná." špitla Elys.

,,Můžeme si na ní sáhnout?" zeptal jsem se doktora.

,,Jistě. Přes tyto otvory." ukázal doktor a já tam opatrně strčil ruku. Jakmile jsem se jemně dotkl její jemné pokožky, zaštípali mě slzy. Užíval jsem si tento moment a bylo mi jedno, že pomalu brečím. Tohle je ta nejkrásnější chvíle ze všech.

,,Já si odskočím na záchod Elys. Budeš tu?" zeptal jsem se jí.

,,Jistě. Pak přijď." řekla mi a já jsem přikývl a vydal se pryč.

Z pohledu Elys...

Hned po tom co Justin odešel, jsem šla za Emily. Byla kouzelná. Chvíli jsem tam stála a pak jsem jí začala povídat o jejích rodičích a o tom jak to nesmí vzdát.

BoyfriendKde žijí příběhy. Začni objevovat