Katniss And Peeta After Mockingjay

NEPOZNÁVÁ MĚ

Peeta:

"Ne!" Vykřikne a moje tvář je najednou v jednom plameni. Ona mi dala facku? Bojí se mě? Ani nevím, proč se na to sám sebe ptám, je to očividné..

"Katniss, co se děje? To jsem já, Peeta, copak mě nepoznáváš?" Zkouším tiše promluvit a přitom si mnu tvář.

Kouká do země, jako kdyby jí jen jediný pohled na mě měl zabít.

"Co se stalo? Proč se mě bojíš?" Ptám se s beznadějí v hlase. Nevím, co mám dělat, chová se jak, kdybych se jí zdál v tom nejhorším podání, jaké dovede její fantazie vytvořit.

"To ty víš nejlíp!" Vyštěkne a po tváři se jí rozlijí nekonečné vodopády.

Co se tu děje? Jak se mě může bát? Jak se může děsit toho, co jí udělám? Nikdy jsem jí nic neprovedl a tohle bolí. Už nemyslím tu facku, ale to od koho byla.  Bojí se mě dívka, která mě miluje, vlastně spíš milovala. Ta dívka, se kterou jsem prožil tolik zla, ale ustáli jsme to. Nebo jsem si to alespoň myslel. Ta dívka, která mě dokázala vytáhnout z toho světa lesklých a normálních vzpomínek promíchávajících se do sebe do stavu, kdy jsem si jist tím, co se stalo. Do stavu, kdy dokážu zabránit tomu, abych jí něco provedl. Ta Katniss, kterou uklidňovalo moje objetí kdykoli jí navštěvovaly chmurné výjevy z her, z války a ze všeho ošklivého, čím si prošla.

Byla to ona, kdo se schovával do mé hrudi, když na ni dopadl smutek. Byli jsme to my společně, kdo se s tím pral. Byla to ona, kdo mi říkal, že všecko bude dobré a já, kdo jí opakoval, že nikdo jako Snow a Coinová už nám do života nevstoupí. Navzájem jsme si bránili počítat oběti toho všeho počínání, které bylo právě díky nám. Spolu jsme psali knihu vzpomínek o splátcích, vojácích a ustáli jsme i stránky věnované Prim, na kterou jsme mysleli vlastně pokaždé, kdy jsme vyšli před dům k záhonkům, kde krásně kvetly prvosenky.

Tak jak je možné, že se chová tak, jak se chová? Mám odejít, nechat ji přemýšlet a někde v ústranní doufat, že se mi vrátí ta usměvavá milující Katniss?

Ne.

Přesně tohle mohla udělat také, když mě přivezli z Kapitolu, ale ona se zapřela a pomáhala mi. Udělala mi ve všem jasno. Dokázala mě přesvědčit o tom, že není můj nepřítel...

Nepřítel... To slovo se jí asi právě honí hlavou. Přesto sám nevím proč si to myslí o člověku, který jí všelijak dává najevo lásku a bezpečí. Přesně tak se musela cítit ona tenkrát. Ona tou zkouškou prošla. Teď je načase, abych obstál já.

Pomalu od ní ustupuji ve snaze docílit toho, že se na mě aspoň podívá nebo se mnou promluví, když si nebude připadat ohrožená.

"Katniss," promlouvám jemně. "Neublížím ti, nic ti neudělám, slibuji. Jen prosím... mluv se mnou." Cítím, jak se mi láme hlas a v očích se mi tvoří slaná nádrž. "To jsem já, Peeta. Ten Peeta, který tě tolik miluje, který s tebou byl v těžkých chvílích a ten, který tě tak moc chce zpátky," slova už ani nemůžou ven, klepou se mi rty a mám co dělat, aby ta slaná nádrž nepřetekla.

Má záda už se lepí na sterilně bílou zeď a ona konečně zvedá hlavu. "Zabij mě, prosím. Prosím, ukonči to. Vyhrál jsi, zničil jsi mě, nemám na to. Už se nemůžu koukat na osobu, kterou jsem tak milovala, když se chová tak, jak se chová. Prosím, najdi v sobě kousíček té lásky a zabij mě." Řekla to naprosto vážným hlasem, netřásl se, nepřerušovaly to vzlyky, takže jsem bezchybně rozuměl každičkému slovu, co vyšlo z jejích úst. Rozuměl jsem slovům, ne však jejich významu.

Upřeně mi kouká na boty, nedodává nic jiného. "Co to říkáš? Co ti kdo udělal, že mě prosíš o tohle? Katniss, já tě nikdy nezabiju, nikdy ti nic neudělám, chápeš?" Poslední slova už křičím mezi vzlyky a sesouvám se k zemi.

Neobstál jsem, nedokázal jsem, v co jsem se zařekl, neochránil jsem ji. Muselo se něco stát, očividně to souvisí se mnou, přestože o tom nevím. Zklamal jsem, slíbil jsem jí, že návštěvu Kapitolu zvládneme, že se nic nestane. A teď?

Sedíme tady, chlapec a dívka, co spolu dřív sdíleli své životy, v opačných rozích místnosti, brečíme a bojíme se. Ona mě.  Já o ni.

"Po tom všem, cos mi provedl, chceš.. Co? Co vlastně chceš?! Abych ti zase věřila, abych v tobě měla oporu? Abys to byl ty, za kým půjdu se strachem a nejistotou v sobě?" hluboce se nadechla a já se děsím toho, co z ní teď vypadne. "A abys to byl ty," vzlyk "ty, kdo - kdo mě pak zase shodí?!" teď už řve, u toho brečí a já s ní, ale ona nekončí.. "Kdo mě skopne do té nekonečné tmy plné strachu, smutku a zoufalství a rozdrtí mě na padrť?! To chceš?!" Schoulí se do klubíčka a pak sotva slyšitelným hlasem dodává: " V to ses změnil? V zrůdu, které tohle dělá dobře? A já tě tak milovala..."

Tohle bolí stokrát víc než všechno to, co mi prováděl Snow dohromady.

"Katniss, prosím! Nevím, co se děje a co se dělo, ale vím jedno: to co jsi teď řekla, není pravda! Nevím, co ti kdo napovídal, ale tohle nejsem já. To bych nikdy neudělal!"

Zoufalství. Nic jiného. V mé hlavě i hlase.

"Že jsi to nebyl ty?! Nevím, co znamená TY, jestli ten kluk, co mi zachránil život nebo to, co z něj zbylo. Pohltilo tě to, už není cesty zpátky, Peeto.. Pokud teda pod tou maskou je ještě něco z tebe.."

"Katniss, prosím, udělej pro mě něco. Podívej se mi do očí," prosím ji a přitom se pomalu šoupu k ní. Zůstávám metr od jejího ochablého pohublého těla, na kterém není ani památky po té energii, kterou mívala.

Pomalu zvedá hlavu a její pohled se po chvíli vpíjí do mého, chvíli  vypadá překvapeně, ale drží. Klepe se, ale pořád mi nabízí možnost topit se v jejích nádherných, teď nešťastných, šedých očích.

"Katniss, věř mi, nedokázal bych ti lhát do očí, říkám pravdu. Opravdu nevím, co se stalo, ale určitě jsem to nebyl já. Prosím, pomoz mi, abych porozuměl tomu, co jsi říkala."

" To mi chceš říct, že máš dvojče? Kde bys teda byl, byl jsi tady a.. a dělal strašné věci."

"Katniss, to ráno... Měl jsem záchvat, byl silný, tak jsem odešel, dokud jsem mohl-"

"Jo, šel jsi na střechu, kde jsi si utřídil myšlenky a vyhrály ty kapitolské, to vím."

"Co?! Ale já nebyl na střeše.."

Ahoj všichni,

Po dlóóuhééé době je tu nová část. Jasně vím, výmluvy jsou zbytečné, ale opravdu to nešlo z technických důvodů.

No nic, doufám, že si utvoříte nějaký obrázek o tom, jak by to mohlo pokračovat a já se budu snažit napsat "rozzuzlení" co nejdřív.

Moc děkuju za podporu hlavně Barušce, která je můj motor a už teď jí může být jasné, že jsem si z ní trošku dělala srandu. :')

LOVE YOU <3