Katniss And Peeta After Mockingjay

NEPOVEDENÝ ROZHOVOR

Ahojky,
Hned na začátek bych vám opět chtěla mooooc poděkovat za vaše hvězdičky, komenty a přečtení. Nečekala bych, že jich tu bude tolik. Omg!! 150 přečtení! Děláte si srandu. Co můžu napsat jiného než.. Díky moc!!! Znamená to pro mě neuvěřitelně moc. Jsem ráda, že mám pro koho psát!!
Mám vás ráda!!
Kdybych do Vánoc nestihla vydat ještě jednu plánovanou kapitolku, tak vám teď přeji krásné Vánoce s bohatým Ježíškem a šťastný vstup do nového roku :)
Důvodem, proč to píšu na začátek je, že mi prostě chybělo to slovo. Takže....
!ENJOY!
____________________________________

Katniss:
Stojím na rozkvetlé louce a je se mnou on, Peeta. Jen tak si povídáme a on si z ničeho nic kleká, vytahuje malou krabičku s překrásným prstýnkem a říká "Katniss Everdeenová, uděláš mě nejšťastnějším člověkem na světě a vezmeš si mě?" Překvapeně se na něj podívám a v jeho očích vidím lásku. Tu lásku, která mě přivádí k odpovědi "Ano" odpovím mu a on se nadšeně zvedá a objímá mě. Do očí se mi hrnou slzy, slzy neskutečného štěstí. Nandá mi prsten a políbí mě. Polibek mu opětuji a soustředím se jen na jeho teplé měkké rty.....

Po tváři mi stéká slza. Rozhlížím se kolem sebe. Žádná louka, žádný prsten, ani žádný Peeta, to mi k breku ještě přidává. Byl to sen, krásný a tak skutečný sen.
Chvíli jen tak sedím a představuji si, že je to skutečné.
Utírám další svévolně tekoucí slzy a konečně vstávám z postele. Rychle se nasnídám a jdu. Jdu za Peetou. Já s ním prostě musím mluvit, musím ho vidět. Od konce revoluce jsem ho viděla tak maximálně ve snech a to mi nestačí. Musím mu všechno říct.

Vezmu si bundu a vycházím ven. V hlavě mám šílený zmatek a pocit, že můj mozek za chvíli exploduje. Zmatek je natolik velký, že si jdu radši ještě pročistit myšlenky do lesa. Les, tak dlouho jsem v něm nebyla. V tomto období je krásně zasněžený.
Vracím se a procházím kolem jeho domu. Vidím ho za oknem v kuchyni, jak peče. Nejradši bych tam prostě vtrhla, objala ho a dala mu pusu. Tolik mi chybí, on i jeho neodolatelné oči, ve kterých se vžycky ztratím, ty jeho rty, které tak nádherně líbají. Ne! Já už nemůžu čekat, pomyslím si a odvážně jdu k jeho dveřím. Zvoním.

Po dlouhém čekání ze dveří vykoukne Peeta. Překvapeně se na mě podívá " Katniss??" z očí mu vyzařuje nadšení, které v nich ovšem moc dlouho nevydrží. "Peeto, já..já.. musíme si promluvit. Musím ti říct pravdu." V jeho očích vidím smutek a strach, který se následně objeví i v mých. Nebojím se však jeho, ale toho, co se mi chystá říct." Katniss, já...musíš se ode mě držet dál." Ne, řekl přesně to, co jsem nechtěla slyšet. "Proč?" Ptám se s nejistotou v hlase. "Jsem nebezpečný. Včera....měl jsem záchvat. Chtěl jsem tě zabít. Katniss, já jsem mut stvořený v Kapitolu. Jsem pro tebe nebezpečný!" "Ne Peeto, já se tě nebojím, nevěřím, že bys mi dokázal ublížit. Chci ti všechno říct a chci začít od začátku." Říkám se slzami v očích." Taky bych chtěl, ale nemůžu. Chci tě chránit." Říká smutně a také se mu do očí derou slzy. "Sbohem, Katniss" rěkne a zavírá dveře.

Ne. Tohle se nemělo stát. Neudržím se a s brekem běžím domů. Tam skáču do postele a brečím, brečím a brečím. Jsem vyřízená. I přes strašné zklamání se mi podaří usnout a vyjímečně je můj spánek bezesný.

Peeta:
Ne. Tohle se nemělo stát. Po tváři mi tečou slzy a jen bezmocně padám na kolena. Na nic jiného se nezmůžu. Myšlenky na to, co se mezi námi stalo mě nenechávají spát. Chci ji ochránit a budu si muset zvyknout na to, že pro její ochranu budu muset zmizet z jejího života. Teda se o to alespoň pokusit.