Katniss And Peeta After Mockingjay

MUSÍM SE OVLÁDAT

Peeta:
Nesnáším ji!! Zabila tolik lidí, zemřeli díky ní. Tolik životů převrátila naruby. Nenávidím ji. Je to monstrum. Monstrum, které několikrát ranilo i mě. Vzteky zatínám zuby, ale můj vztek nepřestává. Prorážím plátno s obrazem, který mám před sebou a třískám o zem s hrnkem, ve kterém byl čaj. Střepy jsou všude kolem. Kolem mě je naprostá spoušť, rozflákám, co se dá. Můj a vztek stále neutichá. Chci ji. Chci ji! Chci ji mrtvou!!!

"Ne, ne, ne, ne, ne!" řvu přes celý dům. A proč taky ne, když tu jsem sám. Ležím schoulený do klubíčka, klepu se, v ruce mám nůž a v hlavě pocit, jako bych se právě probudil. Nemusím dlouho přemýšlet nad tím, co se vlastně stalo. Záchvat. Měl jsem záchvat! Pane Bože, proč?!? Tak dlouho jsem ho neměl. Konečně jsem se odhodlal k tomu, že za ní zajdu a teď.... Chtěl jsem ji zabít. Chtěl jsem zabít jediného člověka, který mi zbyl, a na kterém mi záleží. To já jsem monstrum!
Jak dlouho budu teď čekat? Já musím znát pravdu, ničí mě to a ona také musí vědět pár zásadních věcí...
Už většinou rozeznávám iluze od pravdy. Vybavují se mi vzpomínky. Hezké vzpomínky na naše společné chvilky, na to, jak je uměla udělat romantické i v hrách. Vzpomínám si na okamžik, kdy jsem ji viděl naposledy. Naposledy jako nepošpiněný. Naposledy jako sám sebou. Už nikdy to nebude tak, jako dřív. Už nikdy nebudu beze strachu, že jí ublížím.
Tyto myšlenky mě dovádí stále k jednomu samému závěru. Držet se od ní dál! Bude to těžké, to vím, ale nedokázal bych žít s vědomím, že jsem jí něco udělal. Možná ji tím raním, ale já ji prostě musím ochránit i před sebou samým, protože ji miluju. Miluju ji dlouho a vždy jsem si přál, aby mi mé city oplácela. Miluju ji natolik, že ji musím nechat být.
Jsem z těch myšlenek naprosto zdrcený a napadá mě jen jedna věc, která by mě mohla alespoň trochu uklidnit. Pečení.
Vzhledem k tomu, že jsou Vánoce za dveřma a venku je sníh, tak mě napadlo, že bych mohl upéct alespoň nějaké cukroví. Sice tu na něj budu sám, maximálně s Haymitchem, ale prostě už od mala k mým Vánocům patří.
Dám se do pečení a vzpomínám na doby, kdy jsem pékával cukroví s otcem.

Ahojky,
Moc se omlouvám, že jsem tak dlouho nic nenapsala, ale to víte, škola. Naštěstí už máme to zasloužené volno :). Do Vánoc bych chtěla stihnout ještě jednu kapitolku a na Štědrý den jednu vánoční. Teď jen, aby to klaplo.
Chci vám moc poděkovat za tak pozitivní ohlasy, které jsem nečekala, za všechna přečtení, hvězdičky a komenty.
Mám vás moc ráda děkuju za podporu jak od rodiny, tak od kamarádek. :*