Katniss And Peeta After Mockingjay

VÁNOCE

Katniss:
Po dvou probrečených dnech jsem si uvědomila, že jsou Vánoce. Tý jo, dobře já. Tomu se říká postřeh. No jo, to jsem prostě já.
Ještě před rokem bych řešila, že nemám žádný dárek. Ale teď?! Nemám nikoho, koho bych alespoň drobnůstkou mohla potěšit. Nemám nikoho, kdo by se mnou byl. Tahle myšlenka mě opět rozesmutní. No to bude hezký Štědrý den.
Pak si ale uvědomím, že ani Peeta nikoho nemá. No jo, zase můj bleskový postřeh. Chvílema se sama sobě divím, jak moc jsem tvrdohlavá.
Je to docela ironie, oba jsme sami a oba k sobě asi něco cítíme. Jo, je to ironie, ale smutná!
Nedokážu se smířit s tím, co mi Peeta minule řekl. Jak může tvrdit, že mě miluje a přitom mi dělat tohle?! Musí znát pravdu. Prostě musí!!

S touto myšlenkou vymýšlím plán na tento den. Em takže:
1. Seženu nějaký dárek. No jo, ale co? To mu jako mám ulovit veverku nebo co? Ani cukroví nemám. Uff naštěstí mám ještě nějaké sušenky od Cetkie z Kapitolu, tak alespoň něco.
2. Seberu odvahu, což nebude těžké. Peetu upřímně miluju a budu a chci dnes být s ním.
3. Dojdu k němu a budu doufat, že mě nechá, abych si s ním promluvila.

Obléknu se malinko slavnostněji. Přestože bych si normálně vzala kalhoty a upletla cop, dnes si vezmu šaty a vlasy si nechám rozpuštěné. Přece jenom se mu tak nějak chci líbit. Bože?! Co sto se mnou je? Líbit se někomu? Takhle jsem nikdy nepřemýšlela. Asi musím být zamilovaná až po uši.
Tak jo, jsem připravená. Oblíkám si kabát, beru sušenky a poslední kousky odvahy a.... vyrážím.
Jsem u jeho dveří a odhodlávám se zazvonit. Docela mě znervózňuje, že ho nevidím za oknem u pece. Vím, že při pečení je vždy uvolněný a klidný stejně jako při malování. Zvoním.....

Peeta otvírá, jo! Prohlédne si mě a dokonce se i usměje. Hmm tak to jsem s těma šatama udělala dobře, pomyslím si a oplatím mu úsměv. "Em.. Ka.. Katniss, ahoj em.. co tu děláš?" Ptá se docela příjemným tónem. "Peeto, já se nechci smířit s tím, co jsi mi řekl minule! Jsou Vánoce a já nechci být sama a navíc s vědomím, že ty jsi taky sám." Je na něm vidět, že nad tím přemýšlí, opět se usměje a říká "Rád tě vidím. Omlouvám se, jestli jsem tě ranil. Máš pravdu... nikoho nemáme a taky nechci být sám a jen myslet no to, jaké to bývalo s rodinou." Posmutní.  "Pojď dál" dodá a  zase se usměje. 
Jo! Jo! Jo! Tak hrozně se mi ulevilo, když mě pozval dál. Mé nadšení je na mně asi hodně vidět, protože až po chvíli si uvědomím, že se směju od ucha k uchu.
Sedáme si na sedačku před krbem. Koukám se mu do očí. Obličej mu nádherně osvětluje světlo ohně. Je k sežrání! Ne! Dost! Nejsem tu proto, abych se zase ztrácela v jeho pohledu. Musím mu říct pravdu.
Nadechnu se a už chci začít, ale on mě přeruší "Katniss, o hrách až potom. Já chci vědět jedno. Co všechno byla lež z toho, co jsi mi kdy řekla?" Čekala jsem tuhle otázku, a proto na ní celkem rychle zareaguji "Od turné vítězů je pravda všechno." Říkám po pravdě. "Takže to na pláži nebyla hra?" Ptá se překvapeně. "Ne." Říkám pevně a koukám se mu do očí a pak ještě dodám "Bylo to upřímné."
Postupně jsme probírali arény, revoluci, jeho stav, ztráty blízkých a najednou bylo odpoledne. I přes to, jaké vážné věci jsme řešili, mě dokázal rozesmát. Nabídl mi cukroví "Umm.. Peeto, je výborný!" pochválím ho. To, co upeče on je vždycky vynikající. "Děkuju. Em Katniss, nechci tě vyhánět, ale měla bys jít. Potřebuji si v hlavě urovnat některé věci." Chápu ho, jsem ráda, že mi vůbec dal šanci mu vše vysvětlit. Zvedám se a odcházím. "A děkuju!" Zaslechnu docela slabě.
Doma si sedám a přemýšlím, jsem tak ráda, že všechno ví. Pak ale mé myšlenky přechází od Peety k Prim. Myslím na to, jaké bývaly naše společné Vánoce ještě s Prim a s mým otcem. Po tváři mi z ničeho nic steče slza.

Peeta:
Katniss právě odchází. Jsem tak rád, že přišla i přes to, co jsem jí minule řekl. Všechno mi vysvětlila a dokonce se mi přiznala, že ke mně opravdu něco cítila. Jen bohužel nevím, jestli to trvá.. "A děkuju!!" Zavolám za ní, i když už mě asi neslyší. Sleduju ji, je tak nádherná, tak jí to sluší. Sakra, Peeto?! Co to se mnou je? "Jsem zamilovaný" přiznávám si nahlas. Opět si sedám ke krbu a vybavuji si její upřímná slova a něžné pohledy.
Ne! Já to tak nenechám. Nenechám ji, aby se trápila myšlením na Prim, na rodinu a na všechno zlo, které ji postihlo. Vím, že vždy myslí jen na to zlé. Takhle ale nemají vypadat Vánoce! Prostě za ní zajdu a budeme si ještě povídat. Mám dojem, že by mezi náma postupem času mohlo být i něco víc.

Než u ní stihnu zazvonit, tak se rozletí dveře a v nich Katniss s lukem v ruce.  Narazí do mě. Čekal bych, že vypukne smíchy, ale koukala mi do očí. Koukala na mě tak něžně, že jsem se prostě neudržel. Musel jsem to udělat...

Katniss:
Můj Bože, vánoční zázrak. Když jsem si šla zastřílet, ve dveřích byl on. Peeta, srazila jsem se s ním. A.. můj Bože, on mě políbil. Jo! Zalil mě neskutečný pocit štěstí, který mě hřál až po konečky vlasů. Polibek mu oplácím. Užívám si jeho blízkosti a jeho rtů. Jeho božských rtů, které jsou tak měkké a teplé. Jeho rtů, které mi tak chyběly, a které tak dokonale líbají. Jeho ruka mě pohladí po tváři a následně po vlasech. Bože! Je úžasný, ale já bohužel musím tuhle nádhernou chvilku ukončit a odtahuji se, abych se nadechla. Něžně se na mě dívá a já mu tu něhu oplácím. Pak se současně podíváme nad sebe... Jmelí! Pousměju se "Katniss, já.. em.. promiň. Neovládl jsem se. Já... došlo mi, že tě miluju, ale ne natolik, abych tě dokázal opustit. Samozdřejmě, že pochopím, když se mnou nebudeš chtít trávit moc času kvůli mým záchvatům."
Co s tím pořád má? Proč to pořád říká? "Peeto, tvých záchvatů se nebojím. Teď se nebojím ničeho, protože vím, že to zvládneme. Společně." říkám dojatě a dám mu pusu. "Taky tě miluju." Dodávám.

Tento večer je nádherný. S Peetou jsme v lese, jen tak se procházíme zasněženou krajinou a je nám úžasně. "Hej!" zařvu, když mě něco trefí do zad. Jo takhle on na mě. Okamžitě po něm také házím sněhovou kouli. Pche, přece ho nenechám vyhrávat. Směji se, on se také směje. Tahle chvíle je dokonalá. 
Uklouznu na ledu a Peetu povalím s sebou. Ležím na něm a začínám ho něžně líbat. Je to přesně jako tenkrát před turné, jen s tím rozdílem, že tenkrát to bylo pro kamery a teď jsou naše city skutečné. Mám všechno, co jsem k Vánocům chtěla. Mám Peetu a on má mě. Máme jeden druhého a to je nádherný pocit....

Ahojky, tak jsem to přece jen stihla. Tak znovu: krásné Vánoce s vašimi blízkými a bohatým Ježíškem. Též vám teď přeji šťastný vstup do nového roku a ať je úspěšný!
Po Vánocích jedu k babičce, která nemá wifinu :'(  tak nebudou kapitoly.
Doufám, že se vám to zatím líbí a byla bych ráda za nějaké echo. ;-)
Vím, že se opakuji, ale moc vám děkuji za přečtení, hvězdičky a komenty.
Mám vás moc ráda a vážím si vás!!
Mějte se moc hezky:-*