Políbená- DOKONČENO

21

„Já už tohle nebudu snášet." Zakřičela.
Ztuhla jsem. Takže nakonec si na naši hádku vzpomněla.

„Tohle dořešíme později.. Hlavně už.."

Ale ona mi skočila do řeči.
„Ne Rachel! Já už to prostě nebudu snášet! Odmítám nosit boty! Já.. Já začnu protestovat!"

Chvíli mi trvalo, než mi došel smysl jejich slov a v ten moment jsem se začala hlasitě smát.

„Ty se směješ? Je to vážné! Založíme hnutí proti nošení bot!" Znova zakřičela a nejspíš, aby potrvdila vážnost svých slov, začala si sundávat boty.

Mně už od smíchu tekly slzy.
„Přísahám.." Snažila jsem se nasadit vážný tón. „že až dojdeme domů, tak nošení bot probereme. Ale teď fakt musíme." Dokončila jsem svou větu a dívala se na její zmatený pohled.

„Ale až si uvědomíš tenhle globální problém.." Začala si mumlat pro sebe a já zase popadla její ruku a vedla ji pryč.

Konečně jsme vyšly na čerstvý vzduch. Pořádně jsem se nadechla a zamířila k Jackovu autu.

„Hele Rachel, ty jsi fakt hodná. Přijedeš pro mě.. Já nevím, jak se ti odvděčím..." Znova začala mluvit.

„Myslím, že teď radši nijak." Zasmála jsem a otevřela dveře auta.

„No konečně." Zamručel Jack.

Pobídla jsem Valerii, ať si nastoupí.
Když jsem nastoupila i já, rychle se na mě obrátila.

„Rachel ty jsi mi koupila i řidiče?" Zalapala po dechu.
Převrátila jsem oči a ona si mé mlčení začla vysvětlovat jako souhlas.
Najednou začala brečet. Já i Jack jsme se na ni vyděšeně podívali.

„Vždyť... Já si tohle vůbec nezasloužím.. Ty jsi na mě tak moc hodná.." Vzlykala.

„Tak ta se dobře zřídila." Zasmál se ten náš řidič. Probodla jsem ho zlostným pohledem a pak se znova obrátila na ni.
Začala jsem ji hladit po zádech.

„On byl zadarmo.. Netrap se prosimtě.." Šeptala jsem ji s úsměvem.

Ona se najednou uklidnila a pak se opřela o moje rameno.

„Dobře." Popotáhla a pak... Usla. Vydechla jsem. Byla jsem hrozně ráda, že spí. A hlavně, že ji mám u sebe. Myslím, že kdyby se probudila v Ronaldově náručí, nebyla by moc nadšená.

„Startuj." Rozkázala jsem Jackovi, který se pořád díval na nás dvě.

„Musím říct, že holka je to pěkná. A sluší vám to."
Jeho hlas přerušil zvuk motoru.
Já mu neodpovídala. Jen jsem ho navigovala k ní domů.

•••

„Takže tady bydlí?" Zeptal se s nejistotou v hlase.

„Jo. Díky za odvoz."

On jen přikývl a já vytáhla sebe i ji z auta.
Naposledy jsem mu zamávala a pak se jen dívala jak odjíždí.

„Tak kdy začneme s protestem?" Obořila se na mě.

Znova jsem se rozesmála.
„Až mi řekneš, kde máš klíče od domu."

•••

Nějakým zázrakem jsme se obě dostaly k ní domů a právě byly v jejím pokoji. Tedy, Valerie ihned upadla ve spánku na postel, ale já se ji snažila svléct.
Ne, že bych si s ní chtěla v její nevědomosti užít, ale jak jsem se dívala na její oblečení, nebylo úplně nejčistější.
Začala jsem ji vyslíkat a po dobré půlhodince byla konečně jen ve spodním prádle.
Je tak roztomilá když spí.. A ještě když je polonahá.
Hlavou se mi honily všelijaké hříšné myšlenky, ale já je rychlostí blesku zaháněla.
Přikryla jsem ji peřinou a začala jsem si sundávat šaty.
Doufám, že její mamka nebude mít ráno potřebu chodit do jejího pokoje.

Když už jsem si skoro chtěla lehnout do její postele, posadila se na posteli a zmateně začala mluvit.

„Kýbel.." Zašeptala jenom a já v tu chvíli vyskočila na nohy.
Vyletěla jsem z jejího pokoje a snažila se odhadnout, kde je koupelna.
Trefa. Popadla jsem červený kýbel a zase rychle utíkala zpátky.

Jen jsem ji ho podala začala zvracet.
Přidržela jsem ji vlasy a nechala ať dokončí to, co potřebuje.

Tahle noc bude ještě dlouhá.

Jste zlatí❤️