Políbená- DOKONČENO

6.

Byla polední přestávka. Pro tentokrát jsem se rozhodla jít ven a nadýchat se čerstvého vzduchu. Otevřela jsem chladné dveře bočního vchodu naší školy. Do obličeje mě doslova udeřil studený vánek, který mi mírně odhazoval vlasy do stran.
Vydechla jsem. Tady ven nikdo moc nechodil, ještě když byla zima. Moje ruce mi už automaticky začly třít paže. Z pusy mi vycházel bílý dým.

Vtom jsem ucítila kouř cigaret. Nesnáším cigarety.
Zase nějaký prvák zkouší.. Ihned mi proběhlo v hlavě.
Už jsem chtěla jít zpátky, ale cigaretový smrad se ke mně ještě přiblížil. Otočila jsem a prudce se nadechla.
Člověk předemnou si ještě víc z cigarety popotáhl.
Pak vydechla. Kousíčky bílého dýmu ji vybíhaly z pusy a já musela zarýt nehty do dlaní, protože když tohle dělala byla neuvěřitelně sexy.
„Ale ale.. co ty tady..? Myslela jsem, že nekouříš." Řekla svým typickým, nezaujatým hlasem.

„Taky že ne. Přišla jsem na čerstvý vzduch." Odvětila jsem.

Ona jen očima přeletěla kouř a pak se pobaveně ušklíbla.
„Neúspěšně." Odvětila.

Já jen zrakem bloudila z jednoho místa na druhé.

„Stejná jako ostatní.." Zašeptala a znova si potáhla z cigarety.

„Cože?" Zvedla jsem hlas.

„Vždyť se na sebe podívej. Jsi taková, jakou tě chtějí ostatní." Přejela po mně očima.

„Jak to myslíš?"

„Bojíš se být sama sebou. Bojíš se vyjádřit svoje city.." Mluvila, ale nedívala se na mě.

Při jejich slovech jsem zčervenala a dala jsem si pramen vlasů za ucho. I když tenhle rozhovor nesměřoval úplně dobrým směrem, chtěla jsem zůstat.
„Jsem sama sebou pořád. A nevím o jakých citech mluvíš."

Típla svoji cigaretu.
„Ale víš." Usmála se. „Dneska v pět u obchoďáku... Můžeš mi ukázat, jak umíš být sama sebou.."
Rozbušilo se mi srdce. Ona ani nečekala na mou odpověď a odešla.
Takže se s ní dneska uvidím. Polkla jsem. Paráda.

Byly čtyři hodiny a já neměla vůbec ponětí o tom, jestli za ní půjdu nebo ne.
1. Neměla jsem, co na sebe
2. Byla jsem nervózní
3. Strašně moc jsem se bála

Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že půjdu, protože větší polovina mého já chtěla.

S rozpuštěnýma vlasama a bušícím srdcem
jsem vyšla z domu.
Nohy se mi motaly a ruce třepaly. Nejvíc jsem měla strach z toho, co bude dál...

Já vím, já vím, mega krátká kapitola.. Ale ta další bude o dost delší, přísahám! :D tak snad se vám i tak líbila..
I love you<3