Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Za zadními dveřmi jejího domu se mi objevil úplně jiný svět. Byla tady ulička, na kterou normálně nevedla cesta. Na některých místech postávaly skupinky s dětma, někde stály dvě zakecané kamarádky... U nás na ulici jsem nikdy tolik lidí neviděla. Všude jsem slyšela jen nadšený jekot a smích.. Veselé úsměvy lidí se mi zabodávaly do očí. „Vypadá to tady tak... Šťastně." Zašeptala jsem.
„Pojď se podívat dál.." Zašeptala taky.
Děti se na nás usmívaly a chtěly si s námi hrát, ale Valerie mě jen tahala dál. Došly jsme až ke skupince asi stejně starých, možná i mladších lidí.. Přivítali ji objetím a já se na ně jen obdivně dívala. „Hej lidi, to je Rachel." Uslyšela jsem její hlas. Všichni se na mě otočili a já se jen stydlivě usmála. Šlo poznat, že ani jim jsem se na první pohled nezalíbila. Chápu to. Věděli, že žiju v úplně jiném životě než oni. Báli se toho. Asi bych se taky bála.
„Rachel.. Tohle jsou moji věrní kámoši." Řekla s úšklebkem a smíchem zároveň.
Všichni si mě nedůvěřivě přeměřovali pohledem. Valerie si jen nahlas povzdechla. Když jsem si všimla, že jeden z nich, vysoký a tmavovlasý, držel rádio. „Tančíte?" Zeptala jsem se.
„Street dance." Blonďatá holka, jako by se při téhle otázce dostala do svého živlu.
„A ukážete mi něco?" Vyměnili si pohledy a pak kývli. Vysoký zapnul rádio, ze kterého se začla ozývat šumivá hudba. Těla všech tanečníků se začala vlnit do sekané melodie. Valerie popošla ke mně a dívala se taky. Najednou se ale styl hudby změnil, ozval se remix na písničku Ain't nobody. „Jsou fakt dobří." Zašeptala jsem. Ona vedle mě jen přikývla, protože její pohled směřoval na spleť těl.
Písnička dohrála a já začala bouřlivě tleskat. Všichni se na mě usmívali. „Teď ukaž co umíš ty." Řekla dívka s dredama ironickým tónem.
„Klidně." Pohledem jsem se zabodávala do jejich očí. Tohle mi nedělalo problémy. Šest let jsem chodila do baletu, ale taky do tanečního kroužku, který mě naučil street dance. Byl to takový kompromis. Máma chtěla balet, já normální tanec. Začala jsem si vyzouvat své tenké sandálky. Zavrávolala jsem, ale okamžitě jsem ucítila její ruku. Nadechla jsem se. Klid. „Díky." Vzhlédla jsem. Ona se jen usmála.
Byla jsem bosky, s rozpuštěnýma vlasama a s nervozitou v břiše. Ona mě jen přejížděla pohledem, což mě ještě víc znervózňovalo. Našlápla jsem holou nohou na cestu vyhřátou od slunce. Trochu pálila, ale mi to vůbec nevadilo. Z rádia se opět začla vinout ta stejná melodie. Rozhodla jsem, zkombinovat oba mé styly tance. Ze začátku jsem se vyhoupla do piruety a pak, jako by už mé tělo samo vědělo, co dělat. Našlapovala jsem na špičky, natahovala konečky prstů a při tom všem mé oči zůstaly zavřené. Mé plíce dýchaly ten vzduch plného napětí, potu, ale i lásky a očekávání. Přišlo mi, jako by všechno ztichlo a byla tady jen má hudba a skoro neslyšitelné našlapování mých chodidel. Když dohrál už poslední tón, zadýchaně jsem se uklonila. Zvedla jsem svůj zrak a viděla jen obdivné pohledy ostatních. Pak najednou začali tleskat.. Ústa se mi automaticky vytáhla do úsměvu. „Jsi výborná!" Zakřičela na mě holka s dredama. Tentokrát už v jejím hlase nebyla ani stopa po ironii.
Asi další hodinu, jsme tam jen tak postávali, povídali si a smáli se.. Bylo to tak krásně strávené odpoledne. Připadala jsem si jako dítě, co je na ulici se svými kamarády. Bylo to všechno dětské až na pár věcí.. Až na těch pár důvěřivých pohledů mezi mnou a Valerii. Na těch pár nepatrných dotyků našich dlaní..
Každopádně v těch chvílích jsem ji nepoznávala. Smála se a já mohla poznat její ďolíčky. Její pihy a taky ty jiskry v hnědých očích, které jsem měla chuť políbit (jo, já vím, že to nejde).
„Rachel? Myslím, že bychom už měly jít." Zase ty jiskry.
„Jasně..." Na víc jsem se nezmohla. Všichni z mé nově objevené party začli protestovat.
Ona se jen smála a přitom mě vedla za ruku zpátky ke svému domu. Já stačila jen naposled zamávat a... Byly jsme pryč.
„Páni, upřímně.. Tohle bylo úžasné.." Řekla jsem ještě se smíchem. Ona neodpovídala. Jen se zastavila a dívala se na mě.
„Ukázala jsem ti, jaká jsem doopravdy. Teď to ukaž ty mi.." Zašeptala a naklonila se víc ke mně. Můj dech se zrychlil, ale přítomnost jejího obličeje ve mně zanechávala neposlatelný pocit. Dotkla se mé nahé paže a její nehty jely níž a níž až se dostaly k mé dlani. Asi nemusím ani říkat, že jsem měla husí kůži.
„Polib mě." Zašeptala do mých úst. Ovládala mě. Ovládala celou mou mysl. A věděla moc dobře, že to chci.
Naklonila jsem se k ní a dotkla se svými rty těch jejích. Okamžitě mi polibek začala oplácet. Kdybych mohla, tak se začnu usmívat, jak moc krásně jsem se cítila. Naše rty do sebe zapadaly a já si v tu chvíli uvědomovala, proč všechny moje polibky zatím stály za nic. Nebyly s ní. Odtáhla se a já popadla dech. Z toho jak moc je sexy. Z toho, jak moc je úžasná. Zabodával se do mě třpyt jejich očí a já si v tu chvíli uvědomila, co to vlastně dělám. Líbám se s holkou. A líbí se mi to. Ucouvla jsem. „Jsi v pořádku?" Zeptala se starostlivě.
„Já.. Musím jít." Polkla jsem.
„Počkej.." Snažila se mě chytit za ruku, ale vysmekla jsem se ji.
Mé nohy dělaly obrovské kroky, div že se nedaly do běhu. „Rachel!" Slyšela jsem ještě její poslední zavolání a pak.. Jsem byla pryč.
Jupiiiiiii další kapitola u konce :D Bože lidi, já vás miluju!<3 ani nevíte, jak moc mě potěšily ty vaše komentáře...<3 Můžete nějaké napsat i tady, i když mi přijde, že tahle kapitola je jen spleť nesmyslů:D Uvidíme se u dalsi kapitolky.. A vážně, nezapomínejte na to, že vás miluju<3
