Políbená- DOKONČENO

19

Popíjela jsem horkou kávu a přitom se po očku dívala na ni. Ona si objednala čaj a lívance. Jeden po druhém mizel z talíře. Pozorovala jsem ji s pobaveným úsměvem.
V tom mi začal brnět telefon a já se hned podívala, kdo volá. Jack. Zamračila jsem se,
povzdychla si a celé břicho se mi zase tak nepříjemně stáhlo.
„Promiň. Tohle musím vzít." Rychle jsem ze sebe vypustila, popadla telefon a zamířila na záchody.
Zmáčkla jsem tlačítko "přijmout hovor" a s napětím čekala, co po mě bude chtít.

„Čau Rachel." Ozval se z telefonu jízlivý hlas.

„Jacku.. Co chceš? Teď se mi to moc nehodí." Odpověděla jsem.

„Smůla zlato. Rodiče tě dneska pozvali na večeři."

Zaúpěla jsem. Proč dneska?!
„V kolik?" Otráveně jsem se zeptala.

„V sedm."

„No dobře.." Vydechla jsem.

„A obleč se nějak reprezentativně." Zasmál se.

„Jasně." Můj hlas jízlivostí přímo oplýval.

„Tak večer krásko. Stavím se pro tebe."

Hovor jsem típla. Už jsem se s ním dál bavit nechtěla.
Vyšla jsem ze záchodů a šla zpátky k ní.

„Co se stalo?" Zeptala se, když uviděla můj obličej. Jak hrozně moc ráda bych ti řekla pravdu..

„Nic.. Jen.. Mamka se vrací dřív.." Zasmála jsem se.

Přikývla, jako že to chápe.

„Hele měla bych jít na vlak. Na mě zase čeká moje máma." Usmála se.

„Jasně.. Půjdu tě doprovodit.." Taky jsem se usmála a pohladila ji dlaň.

•••

„A .. Už jsi někdy byla s holkou?" Zeptala jsem se na otázku, na kterou jsem už ale znala odpověď.

„Jo.. Hodněkrát." Zašeptala. Měly jsme ještě čas si popovídat, protože cesta na nádraží byla dlouhá.

„Kolikrát?" Dychtivě jsem pronesla.

Podívala se jinam.
„Nevím, jestli to chceš vědět. Vlastně myslím, že ani já sama to nevím." Zasmála se.

To mě zarazilo. Myslela jsem si, že to bude velký počet, ale že ani ona sama neví přesné číslo...

„A kolikrát to byl vážný vztah?" Břicho se mi opět nebezpečně sevřelo.

„Jednou.." Vydechla.
Srdce se mi silně rozbušilo. Jen jednou.

„A co jsme my dvě?" Nedívala jsem se na ni. Bála jsem se každé odpovědi.

„To je na tobě."

To mě překvapilo. Vzhlédla jsem k ní a mlčela. Chvíli jsme se na sebe jen tak dívaly.

„Já.. Já nevím, co chci. Chci být s tebou." Zašeptala jsem a pořád byla zahleděná do jejích očí.

Usmála se.
„Tak budeme spolu.." Chytla mě za ruku a znova se ke mně naklonila.
Byly jsme tady široko daleko jen samy dvě a tak jsem ji tentokrát políbila já.
Při našem polibku se mi podlamovaly kolena a ruce se třásly.
Když se ode mě odvrátila, vítězoslavně se usmála.

„Víš.. Ale já chci, abychom jsme to věděly jen my dvě.." Řekla jsem.

Pustila mou ruku.
„Jako že se budeme scházet jen ve tvém pokoji, jo?" Nezněla nadšeně.

Kousla jsem se do rtu. Vypadala naštvaně.
„Ve tvém taky." Snažila jsem se napravit situaci.

„Proč Rachel? Řekni mi, proč..."

„Víš co by se stalo, kdyby to někdo věděl?" Můj hlas zněl zoufale.

„A to to chceš tajit až do smrti?" Založila si ruce na prsou.

„Ne.. Samozřejmě, že ne.."

„Tak to řekni už teď, ne?" Skočila mi do řeči.

„Je to těžké." Řekla jsem tiše.

„Rachel! Proč se bojíš projevit samu sebe? Co se pak stane? Fakt tě tak hrozně bude mrzet, že se s tebou přestanou bavit ty nány ve škole?!" Sypala ze sebe jednu větu za druhou a přitom odhazovala ruce.

„Ne, to mě mrzet nebude.."

„Tak sakra co? CO?!" Už skoro křičela.

„Promiň. Nevěděla jsem, že tě to tak naštve." Sledovala jsem své nohy.

„Nehodlám se bavit s lidma, kteří pořád jen něco předstírají. Myslela jsem, že si jiná." Řekla, otočila se a šla pryč.

Cítila jsem, jak odpadává kousek mého srdce. Hrozně moc to bolelo. Jak se všechno mohlo tak lehce pokazit?

„Počkej!" Zakřičela jsem, ale ona se ani neotočila. Což bylo možná dobře, protože už mi z obličeje stékala první slza.

Fuuuu. :D nejdřív jsem tuhle kapitolu chtěla ještě protáhnout, ale to už by zase byla moc dlouhá. Další čekejte brzo:)
Jsem moc ráda, že se vám pořád moje kapitoly líbí a dáváte mi hvězdičky a hlavně komentáře :) ty potěší nejvíc..:)
Jinak bych vás ještě chtěla poslat na super profil Just_Meh_Plz .. Píše fakt dobré příběhy s touhle tématikou..:) a těch myslím není nikdy dost. Takže šup šup tam!:)
No nic, doufám, že se vám kapča líbila a... Zase příště !
Lav you<3