Step brother [CZ]

twenty-four

,,Válka právě začíná," povzdechla jsem si. Rozhlédla jsem se po okolí a nemohla se zbavit pocitu, že neustále někdo sleduje každý můj pohyb. Zhluboka jsem se nadechla a s hlasitým vydechnutím nechala vzduch zpátky opustit moje plíce. Když se z koruny stromu ozvalo hlasité zašramocení, bleskurychle jsem zvedla pohled do výšin. Na středně silné větvi obalené listy uprostřed koruny seděl tmavý tvor. Zamrkala jsem a snažila se na ono místo ještě více zaostřit, abych věděla, s kým mám tu čest. Velké, zářivé oči, lehce zahnutý zobák a srdcový tvar obličeje jasně signalizovaly přítomnost sovy pálené.

,,Hůůůů, hůůůů," zahoukala hlubokým hlasem a rozletěla se přímo mým směrem. Zarazila jsem se v pohybu a čekala na tvrdou ránu způsobenou nárazem. Když jsem ale stála dál v klidu, naprosto neovlivněná situací, otevřela jsem obě oči a nevěřícně pokroutila hlavou. Drobná, hnědě zbarvená sova posedávala asi deset stop ode mě, křídla měla spuštěná podél buclatého těla. Úkrokem do pravé strany jsem spatřila slabý ocásek vykukující z jejího zobáku, nejspíš si dopřávala svačinku v podobě malého hlodavce. Uchechtla jsem se, přišlo mi to komické. Před necelými dvěma minutami bych nejradši seděla doma, zabalená v hřejivé chlupaté dece, ale teď, se kochám hladovou sovou.

Mou pozornost upoutal hlasitý zvuk motoru, neustále se blížící. Na nic jsem nečekala a rozběhla se co nejrychleji k nejbližšímu keři. Zalezla jsem do něj a skrčila se. Rukama jsem opatrně odhrnula pichlavé roští rostoucí snad před každým keřem, abych měla výhled na celou situaci. Z kapsy jsem vylovila zlatý smartphone a pomocí čtyř číslic ho odemkla. Vypnula jsem vyzvánění a zesílila hlasitost médií. Otevřela jsem hudební klihovnu a ujistila se, že jsem ani v naštvání neodstranila zvuky zvířat, které mi sem jednou Rita pod parou stáhla.

Ušklíbla jsem se, když se na cestě konečně objevil vínový Range Rover. Hned po prudkém zastavení se otevřeli dveře a vystoupil z něj Lucas.

,,Jdeš?" naklonil se otevřenými dveřmi do auta.

,,Tohle celý je kvůli tobě," připomněl mu Alex.

,,Můžeš toho, kurva, nechat?! Kdyby -" rozčílil se Luke.

,,Kdybys nebyl debil, bylo by všechno mnohem jednodušší," zasadil ironicky úder Alex.

,,Díky, brácho." Jen co se Lucas rozešel opačným směrem, než jsem byla v utajení já, potichu jsem se zahihňala. Silné vibrace mi putovaly po stehně nahoru a dolů, musela jsem se se zatnutými zuby držet, abych se nerozesmála. Rychlým pohybem jsem vytáhla do teď tichý smartphone a přiložila si ho k uchu.

,,Marry, kde jseš?" starostlivě položil otázku Alex.

,,Kousek od tebe," šeptla jsem.

,,Cože?" nakoukla jsem ručně vytvořenou skulinou mezi pichlavími větvičkami a spatřila Alexe, jak se usilovně rozhlíží kolem sebe. Obočí měl vytažené do půlkruhu a rty stažené do úzké přímky.

,,Kousek od tebe."

,,Fajn, tak přijď k autu, Luke tě šel hledat," vyslovil svou prosbu a zavěsil. Uchechtla jsem se, jelikož jsem mu jeho přání nemohla ani přes ten největší chtíč splnit. Pohled jsem od zapnutého telefonu přesměrovala zpátky na děj, který se zatím odehrával přímo přede mnou. Lukova svalnatá postava se pomalým krokem blížila zpátky k autu, částečně mým směrem. V duchu jsem se uškrtla a pochválila se za geniální nápad. Chvíli jsem vyčkala, než se přiblíží tak na patnáct stop, a po chvíli stiskla tlačítko přehrát. Lesem se rozezněl hluboký a děsivý řev medvěda. Lucas zbystřil a pohledem zabloudil do křoví, z kterého vycházel temný hlas. Abych si pojistila, že bude moje herecké číslo vypadat opravdově, víc jsem se narovnala a převracela jsem se z jedné nohy na druhou, tak, aby se celý keř pohyboval.

Lucasův vyděšený výraz všemu nasadil korunu: ,,Kurva, medvěd!" zaburácel a rozběhl se směrem k autu. Bez mrknutí oka usedl na sedadlo řidiče a silou za sebou zabouchl dveře.

Opatrně, jelikož všude byla tma, jsem vylezla z křoví a porovnala si zmačkané oblečení. Nahrávku jsem zastavila a zamknutý telefon zastrčila zpátky do kapsy na černých teplákách. Pravou nohou jsem vykročila po lesní cestě směrem k autu. Kaštanové vlasy spletené do francouzských copů se mi plazily po zádech, asi čtyři palce nad zadkem byly svázané tmavě černými gumičkami. Přistoupila jsem k autu a chystala se otevřít zadní dveře, když v tom z Range Roveru bleskurychle vystoupil naštvaný Luke. Leknutím jsem sebou trhla a udělala krok dozadu.

,,Chceš snad pomoct, nebo to zvládneš sama?" neutrálním tónem mi položil stupidní otázku.

,,Podle toho, jestli můžu sedět tady, nebo musím zase do kufru," neubránila jsem se uštěpačné poznámce. Ironicky se na mě usmál a otevřel zadní dveře. S tím nejfalešnějším úsměvem, který jsem dovedla, jsem nastoupila do vínového auta a nechala ho, aby za mnou zavřel. Vyčkala jsem, než se usadí za volant a nastartuje. Rukou jsem lehce mávla na Alexe.

,,Marry, jsi celá?! Vidělas toho medvěda?" ustaraně se vyptával Alex, když Luke prudce sešlápl plyn. Spodní ret jsem zkousla mezi zuby, abych zadržela smích. Záporně jsem pokroutila hlavou a levou ruku prostrčila volným trojúhelníkem vytvořeným bezpečnostním pásem. ,,Luke tě šel hledat a viděl snad dvoumetrovýho medvěda," pokračoval. Nad jeho slovy jsem se ušklíbla, ale když na mě Lucas nasměřoval svůj nechápavý pohled, propukla jsem v hlasitý smích.

,,Marry!" rozesmál se Alex ,,já tě žeru, kámoško."

,,Ty...!" podrážděně zasyčel Luke. Vítězně jsem se na něj usmála a otočila hlavu na levou stranu, k okýnku.

***

,,Říkal ti to Luke?" zvědavě se zeptal Ashton.

,,Co mi měl říct?" znepokojeně jsem si promnula rukama spánky.

,,Brian -"

,,Brian co?" neustále jsem se dožadovala odpovědi.

,,Brian -"

,,Princezno..." promluvil do ticha Brian. Vyskočila jsem na nohy a otočila se. Ve dveřích stál opřený Brian v bílém tričku a šedých teplákách.

,,Briane!" vypískla jsem a rozběhla se k němu. Ruce jsem mu omotala kolem krku a hlavu natiskla mezi jeho rameno a klíční kost. Brian se jen uchechtl a položil mi svoje ruce na zadek.

,,Bria - uh," zachraptěl Luke a vkročil do místnosti. Odkašlal si a se znechuceným výrazem ve tváři přešel na druhou stranu kuchyně. Odtáhla jsem se od Briana a pohledem vyhledala Lucase. Zastavil se u chladničky a vytáhl z ní pytlík mražených párků. Beze slova je hodil po Brianovi: ,,Pro případ, kdyby tě náhodou zase napadlo strkat ptáka do vysavače."

S povytaženým obočím a nechápavým výrazem jsem se otočila na Briana. Ten jen pokrčil rameny: ,,Bylo mi jedenáct."

věnováno pro úžasnou @natalii_D (která SB přihlásila do OCENĚNÍ za jaro 2016) a @newky1, @Petulak, @HankaJurkovsk, @BajerkaLaAn, @Judith1071, @AmiAmi96, @Mia--Moore, @KRiss752, @Ivulka2001, @amyes12, @vicky0011, @MichaelaRemetov, @damnunicron, @Alessandralionelli, @barustep17, @Gabiky, @berenik33, @TerezaNov, @NelaPreguzov, @T_E_R_K_A, @albuska100, @EmmkaLachova, @AlzbetkaKrajnikova, @natquik, @barda_5SOS_1D, @karolinkaslemendova, @BlondynkaTeri, @darkdenvid, @sasenka12, @Kikuska2004 a @Nikolka01403