Step brother [CZ]

seven

Ticho. Nikdo se ani nepohnul. Až na mě. Rozesmála jsem se. Bylo mi jasné, že se bude ptát, proč se směju, rozhodla jsem se ale, že ho nenechám tak snadno vyhrát. To, že se mě snaží vyhodit, se mi vůbec nelíbí, a navíc je to můj nevlastní bratr. Promnula jsem si spánky a pohled upřela na Alexe, který právě na Luka ukazoval vztyčené palce. Převrátila jsem oči: ,,Nevykládej si to nějak špatně, Lucasi, ale vůbec nejseš můj typ."

Luke údivem otevřel pusu a vzápětí, když si nejspíš uvědomil, že to, co jsem mu řekla, není to, co si přál slyšet, ji zavřel. Pootočil se na Alexe, ten údivem, ostatně jako on, kmitl rameny. Na tváři se mi rýsoval vítězný úšklebek, přivedla jsem alfa samce do rozpaků.

,,Aggh, musíš mít pořád poslední slovo? Víš co, radši běž. Hned teď. Bež. Vypadni!" naštvaně si prohrábl vyčesané vlasy zářivé jako sluneční paprsky.

,,Vyhazuješ mě?" posměšně jsem se zeptala.

,,Jo, vypadni, krávo," podupával si nohou a nejspíš čekal, že ho poslechnu.

,,Sám tomu nevěříš," vypustila jsem z úst při uškrtnutí.

,,Když to nejde po dobrým, půjde to po zlým, sama sis vybrala," na rtech mu panoval velký úšklebek. Mrknul na Alexe a posouval se směrem ke mně. Začala jsem automaticky couvat, co kdyby velkému alfa samci náhodou ruplo v bedně. Došlápla jsem levou nohou na zem, pravá ale zůstala ve vzduchu. Zezadu mě za pas uchopily dvě paže, svalnaté, jen co je pravda. Nečekala jsem to, celkem hlasitě jsem vyjekla: ,,Hned mě postav na zem!"

,,To nepřipadá v úvahu, kočičko," uchechtl se Lucas, jako bychom si vyměnili role, on teď na místě velkého bosse ,,varoval jsem tě, princezno." Přehodil si mě přes rameno a už sebíchal schody dolů. Čekala jsem, že mě nejspíš před domem postaví na zem, když chtěl, abych odešla, on se ale vydal opačným směrem než jsou vchodové dveře. Prošel velikou kuchyní, která byla celá laděná v hnědo bílé, a kráčel pořád dál. Ocitli jsme se uprostřed úzké chodby, na jejíž konci nebyly žádné dveře, nýbrž denní světlo.

,,Kam mě to neseš?!" bouhla jsem ho vší silou pěstí do zad.

,,Neboj se, kočičko, bude se ti to líbit," vmžiku se jeho ruka ocitla na mém zadku. Když se jeho pokožka dotkla té mé, projela mnou velmi známa vlna napětí, která jindy poukazovala na to, že je čas přesunout se jinam. Normálně bych to udělala, ale tohle je sám velký Lucas.

,,Tak to bylo naposled, Lucasi, co jsi na mě kdy šáhnul," rozčílila jsem se a začala kopat nohama.

,,Neboj se, krásko, víckrát se to nestane, my dva se už nikdy nepotkáme," s vítězstvím v hlase odpověděl.

,,Kdybys jenom věděl," vyprskla jsem smíchy a snažila se znovu uklidnit. Moc se mi to nedařilo, tváře mi hořely. Vzápětí jsem se ale schladila, celá. Luke se zastavil na kraji bazénu a rychlým pohybem mě shodil do bazénu. Nečekala jsem to, prudce jsem zajela pod vodu. Oči jsem měla stále otevřené, pozorovala jsem jen slabý obrys postavy stojící na kraji bazénu. Hlavou mi bleska myšlenka si s ním trochu pohrát. Zacpala jsem si rukou nos a potopila se hlouběji ke dnu. Už od mala, když matka nebyla doma, mě otec učil potápět se. Někdy jsme si dávali i závody, kdo vydrží déle pod vodou. Nejednou jsem ho porazila, věřila jsem ve své schopnosti i teď. Snažila jsem se nehýbat, jen jsem čekala, co bude.

,,Alexi, doprdele, pojď sem! Ta kráva nevyplavala!" slyšela jsem tlumený křik Lucase. Co nejvíc jsem rty vytvarovala do úsměvu a v duchu se poplácala po zádech za úžasný herecký výkon. Znovu křik, skok, vlny, a byla jsem nad hladinou. Oči jsem nechala zavřené, musí si to vyžrat až do konce.

,,Sakra, kámo, seš normální?! Co když je po ní?!" vyčítal Alex Lukovi.

,,Měla vypadnout hned, když jsem jí říkal, ta kráva si za to teď může sama!" začal si prosazovat svou pravdu. Na tváři mi přistála facka, hned v zápětí druhá, třetí.

,,Prober se, notak," snažil se dál Alex. Otevřela jsem oči a posadila se, myslím, že už by to stačilo. ,,Dobrý bože, díky že žiješ. Nerad bych, aby tě měl Luke na krku," hrdelně se zasmál ,,a vůbec, jsi v pořádku?" ujišťoval se.

,,Já...no, myslím...já myslím, že -" Mario, jsi skvělá herečka.

,,Kámo, myslím, že ji tady budeš muset nechat, aspoň se prospat, takhle vypadnout nemůže," přemýšlel nahlas Alex.

To nebude nutné, já tu totiž bydlím. ,,Tak to nepřipadá v úvahu, Alexi!"

,,Kámo, je ti jasný, že tě může nahlásit na policii za pokus o ublížení na zdraví?! Z toho se nevykroutíš, tvůj táta už o tom včerejším mejdanu ví, bude mu jasné, že je to jen jedna z těch děvek. Nebudeš mít šanci, ani kdybys tvrdil, že se ti do domu dostala neoprávněně!" rozčílil se Alex.

,,Máš pravdu, vyjímečně souhlasím. Dal bych jí do pokoje tý krávy, ale kdo ví, kdy se tu ukáže. Nechci pak zase slyšet od fotra, jak si to chudák princezna Marion nezaslouží, mít v pokoji moje holky," na slovo 'moje' dal větší důraz než na zbytek věty. Zvedl mě ze země a vzal do náručí jako princeznu. Přesněji jako princeznu Marion. Vrátil se se mnou do domu, schod po schodu vyšel nahoru a vešel do dveří, které mu Alex otevřel. Místnost byla laděna do tmavých odstínů, stěny byly světle šedé, na jedné z nich vyšel obraz s černým podkladem a bílým potiskem. Pod ním stála veliká komoda plná malých šuplíků, před kterou stálo tmavě zelené křeslo. Naproti dvoulůžkové posteli, která stála uprostřed pokoje jedním bokem nalepená těsně na stěně, se táhlo veliké okno, které začínalo těsně u podlahy a končilo tam, kde se stěna napojuje na strop.

Položil mě opatrně do postele a přikryl peřinou, která byla povlečena v černém hedvábí. Sednul si na kraj postele a zamyšleně se podíval na špičky svých mokrých ponožek. ,,Za hodinu tě přijdu vzbudit, do tý doby se klidně prospi, pak ale musíš vypadnout."

věnováno pro @bamini, @Denny133, @SarahErikaPechov, @mrscoconutjita, @frantastic_stories, @newky1, @Catheriennn, @Retardiik a @damnunicron