Step brother [CZ]

four

,,Dobrý den, tady Anne Dylerová, potřebovala bych taxi na Lombard street 25, a rychle, prosím. Za čtyři hodiny nám letí letadlo," probudil mě hlas mé matky, která pochodovala po mém pokoji sem a tam ,,chápu, děkuju," ukončila hovor nejspíš s taxi službou a opřela se o parapet. Mobil položila vedle sebe a prohrábla si vlasy. ,,Mario, vím, že už nespíš," promluvila ke mně a přerušila tak ticho, které mezi námi panovalo.

,,Dobré ráno, matko," protáhla jsem se a posadila. Odkryla jsem polštář a vytáhla mobil. Odemkla jsem ho a rozklikla jsem textovku, která mi krátce po půlnoci přišla. Po přečtení jsem se musela zasmát, uznala jsem, že Rita byla zase pod parou. Nechala jsem palce, aby přeskakovaly z písmena na písmeno a sesmolily tak odpověď. Stiskla jsem odeslat, zamkla mobil a položila ho vedle sebe.

,,Dobré, Marry. Kufry jsem už snesla dolů, měla bys vstávat a nachystat se. Taxi tu bude během hodinky, měly bychom na letišti být dřív, odbavení, jak bývá zvykem, trvá vždy dýl," usmála se na mě dnes velmi milá matka, což jí nebylo vůbec podobné. ,,Ben s námi nepoletí, letěl už včera ráno. Měl ještě nějaké vyřizování a volal mi, že se to protáhlo, takže na nás bude na letišti čekat jeho syn, Lukas."

,,Neříkal Ben, že Lukovi je devatenáct? Vždyť řidičák je od jednaadvaceti, pokud se nepletu," ujistila jsem se.

,,Tady v San Franciscu ano, zlatíčko, ale na jihu je to jinak, Lucas má řidičák od šestnácti," dala se na odchod ,,a Mario, vylez už z té postele, ať se na tebe zase nečeká." Zavřela za sebou a dveře, domem se rozléhal klapot jejích podpatků, které matka nosila i po domě. Promnula jsem si oči a odhrnula peřinu. Vylezla jsem z postele a ustlala jí, aby tu bylo aspoň uklizeno, kdybychom se sem chtěly někdy vrátit. Ač mi to přišlo zvláštní, matku jsem plně chápala. Když tátovi před léty diagnostikovali rakovinu jater, nechal všechen svůj majetek přepsat na mou matku, abysme měly kde žít, pro případ, kdyby zemřel. Táta to věděl, celou dobu, že mu léčba nezabírá, nikomu se ale nesvěřil. To ráno jel do práce jako normálně, nic vlastně nebylo zvláštní, až do toho okamžiku, co se ozvalo zvonění telefonu z učitelského kabinetu. Matka volala profesorce Pellnerové, aby mě po zbytek výuky omluvila a poslala mě domů. Přesně si pamatuju, jak jsem našla vzlykající matku na stole s flaškou vodky. Všechno mi rychle došlo, táta nebyl doma, matka se zlívala do němoty a vedle sebe měla položenou jejich společnou fotku.

Hlasitě jsem si povzdechla a vykročila do koupelny. Na komodě jsem měla položený červený komplet a černé volné šaty. Svlékla jsem si pyžamo a vlezla pod sprchu. Na vlasy jsem použila jahodový šampón, který jsem napěnila a opláchla. Tělo jsem si namydlila sprchovým gelem, který svou velmi specifickou vůní připomínal čerstvé sedmikrásky. Zastavila jsem vodu a mokrou nohou vkročila na chlupatý kobereček, který kdysi býval sněhově bílý. Přehodila jsem si velký ručník přes záda a zabalila se do něj. Jeho jemný povrch osušil mou pokožku, na kterou jsem nanesla smetanové, tělové mléko. Vyčistila jsem si zuby a ručník omotala kolem svého těla. ,,Kde mám, do psí nohy, ten fén?" zaklela jsem a otvírala jednu zásuvku za druhou. Nikde nebyl. Až po přešlápnutí z jedné nohy na druhou mi došlo, že věci mám dole v kufru. Pleskla jsem se do čela a vydala se dolů. Sešla jsem schody a otevřela tmavě fialový kufr. Chvíli jsem se v něm přehrabovala, než jsem našla to, pro co jsem se sem vydala. S růžovým velkým fénem v ruce jsem se rozešla zpátky do koupelny. Zástrčku jsem spojila se zásuvkou a u velkého zrcadla si začala foukat vlasy. Když se mi zdály dostatečně suché, sepla jsem je v poměrně volný drdol. Spustila jsem ručník k zemi a udělala krok ke komodě. Oblékla jsem si červené krajkové brazilky, které zdůražňovaly můj pevný zadek, a svá ňadra zahalila do krajkové soft podprsenky stejné barvy. Rozepla jsem skrytý zip šatů a přetáhla si je přes hlavu. Se zapínáním byl nepatrný problém, zip se zasekl v půlce své dráhy a nechtěl se pohnout z místa, podařilo se až na třetí pokus. Dvakrát se mi líčit nechtělo, zvýraznila jsem pouze obočí.

***

,,Mario, taxi je tady, pomoz mi odnést ty kufry," otevřela matka hlavní dveře, když se zvenku ozvalo silné troubení. Do každé ruky jsem vzala jeden kufr a po kolečkách ho sunula za sebou. Když jsem překročila práh, něco mě táhlo dozadu, div jsem nespadla. Otočila jsem se a podívala, co se děje. Kolečka kufru se zasekla za práh. Levou ruku jsem  sundala z držadla, nadzvedla ho a pokračovala dál k autu. Taxikář už stál u zadní části auta a kufry si ode mě vzal. Vrátila jsem se k matce do domu a chystala se odnést další kufr, chodba byla ale prázdná. Matka se se dvěma kufry v ruce, stejně jako já předtím, drala k autu. Vyšla jsem před dům a dveře za sebou zamčela. Naposled jsem se ohlédla za sebe a vydala se k autu. Taxikář otevřel zadní dveře a pohybem ruky vyzval matku, aby se usadila. Následovala jsem ji a zavřela za sebou dveře. Sám se usadil na pravé straně k volantu a nastartoval.

,,Do hodinky tam budeme, paní Dylerová," oznámil do ticha mé matce. Povzdychla jsem si a opřela se o okýnko. Zavřela jsem oči a nechala se unášet do říše snů.

***

Prudké zastavení a následné otevření dveří mě probudilo. Odlepila jsem hlavu a protáhla se. Otevřela jsem dveře i na své straně a s úsměvem na rtech vystoupila z auta. Od řidiče jsem převzala dva kufry a vyčkala na matku, než zaplatí nemalou částku. Schovala peněženku zpátky do kabelky a ruku v ruce s kufry se vydala do letištní haly. Auto přede mnou vydalo podivný zvuk a s výfukovým kouřem odjelo. Upravila jsem si šaty a vydala se za matkou, která byla momentálně asi třicet stop napřed. Otočila se, a když se ujistila, že ji následuju, zrychlila krok.

***

Po odbavení jsme si šly sednout do kavárny Café's a Co, k mému štěstí, když jsem se těšila na vanilkové kakao, se matka nepodívala na hodinky, tak jsme se zase zvedly a odešly.

,,Prosíme všechny cestující letu 57, aby se pomalu začali přesouvat do letadla. Před vstupem na palubu předložte, prosím, letušce letenku. Nástup bude ukončen za čtvrt hodiny," rozeznělo se halou. Matka mě prudce chytla za ruku a táhla za sebou vpřed, kam směřovaly haldy cestujících kolem nás. Letušce za přepážkou předložila letenky a zastavila se.

,,V pořádku," ujistila nás letuška a pokynula, ať pokračujeme. Dokráčely jsme po dlouhé cestě k letadlu a matka začala jako první stoupat po úzkých schůdcích, které se těsně před vzlétnutím zasunou.

věnováno pro @VeroniJansk, @Denny133 a @Denina15