I know I can't, but I love you

23.část

23.část

,,Sakra.“ slyšela jsem za sebou zaklít ležícího Louise.

,,Loui? Co tady děláš zlato?“ zeptala se falešně Eleanor.

,,Ježiš přestaň s tim. Už jsem jí to řekl.“ vyjel po ní Louis a Eleanořin předstíraný zděšený výraz zmizel. Nesouhlasně zamlaskala.

,,Louisi, proč jsi jí to řekl. Myslela jsem, že Simon řekl-“

,,Proboha! To je pořád samý Simon řekl tohle, Simon řekl tamto. Nic jinýho od tebe neslyším Eleanor. A to mluvíš skoro pořád.“ řekl jízlivě. Já tam jenom stála v županu, a kmitala jsem očima mezí Eleanor a Louisem.

,,Ale tohle bylo pravidlo, Louisi. A ty jsi ho porušil.“ řekla.

,,Eleanor, víš co. Jdi si za tatínkem a společně to naprašte Simonovi. Ať mám ještě větší starosti než teď.“ řekl Louis a odvrátil od ní pohled. Ale do toho jsem se vložila já.

,,Starosti? Louisi, prosímtě řekni mi, jaký ty máš starosti. Máš barák, ve kterým máš určitě spoustu služebných. Máš fanoušky, kteří tě prakticky živí. Fajn, nahráváte desku, ale tohle jsi si vybral ty, Louisi, jenom ty. Takže si nestěžuj. A to, že se neumíš poprat s tím, že tvoje malá děvka chce, abys to řekl veřejnosti, a ty jí na to jenom řekneš, že tvoje kariéra je důležitější, tak to se na mě nezlob, ale seš kretén.“ řekla jsem, odešla jsem z pokoje a nechala za sebou udiveného Louise a stejně tak udivenou Eleanor.

Sešla jsem dolů, kde se na gauči rozvaloval Harry a když se na mě podíval, nahodil posměvačný úsměv.

,,Už jste skončili, jo? To byla rychlost.“ Ukázala jsem mu prostředníček, zapla konvici a začala si připravovat kafe.

,,To ti vážně řekl?“ ozvalo se za mnou. Trhla jsem sebou a vylekaně se otočila. Eleanor.

,,Jo.“ odsekla jsem.

,,To mě mrzí. Louis se někdy umí chovat jako kretén.“ řekla. ,,Vlastní zkušenost.“ Usmála jsem se. A až teď, od té doby, co jsem jí viděla poprvé stát ve dveřích, držící za ruku Louise, se mi zdála fajn. Došlo mi, že jí se to taky moc nelíbí.

,,Dáš si taky?“ zeptala jsem se jí a ukázala na hrnek.

,,Hmm, nechceš radši zajít do Starbucksu?“

O deset minut později jsme společně vycházeli z baráku. Měla jsem na sobě džíny, obyčejné bílé tílko. Přes rameno jsem měla kabelku, která zahrnovala klíče, mobil a peněženku. Ve vlasech jsem měla sluneční brýle, protože i když byl říjen, slunce bylo vysoko a posílalo dolů teplé paprsky.

,,Kde je nejbližší Starbucks?“ zeptala jsem se jí. Zamyslela se.

,,Asi deset minut chůze.“ řekla a vyrazila. Chvíli jsem tam stála a nerozhodně se koukala na barák, ale pak jsem jí doběhla.

,,Ehm, jak jsi vlastně došla ke ‘vztahu‘ s Louisem.“ prolomila jsem po chvíli mlčení.

,,No, můj táta dělá v Sony Music, takže má nějaký ten pracovní vztah se Simonem. A když mu Simon řekl, že shání nějakou falešnou přítelkyni, aby se zamaskovalo to s tebou, okamžitě mě nabídl.“ řekla a bylo na ní vidět, že jí to není nijak příjemné. ,,Nesnáším ho za to. Musela jsem podepsat smlouvu o mlčenlivosti s tím, že když jí poruším, táta dostane vyhazov a ještě musí zaplatit pokutu. Já za to sice dostávám zaplaceno, ale za jakou cenu. Nesmím mít žádný jiný vztah, nesmím chodit nikam sama, jenom s Louisem nebo s přáteli. A navíc vidím, že on mě přímo nesnáší. A taky nás nutí k tomu, abychom se pořád drželi za ruce a líbali se a to všechno.“ řekla a otřásla se odporem. ,,Na Louisovi je vidět, že miluje někoho jinýho.“ řekla a podívala se na mě.

,,Jo, ale teď si to pořádně posral.“ řekla jsem a ohlédla se. A všimla jsem si skupinky několika holek, zhruba ve věku patnáct, jak se koukají naším směrem a vytahují mobily. Šťouchla jsem do Eleanor.

,,Hele, je tohle normální?“ zeptala jsem se a ukázala na ty holky, které se pomalu přibližovali.

,,Jo, na to si zvykneš.“ řekla, zastavila se, nahodila milý úsměv a otočila s k nim.

,,Ahoj holky. Potřebujete něco?“ zeptala se jich Eleanor. Ty holky rychle schovaly telefony a vytáhly papír a tužku.

,,Podepíšeš se mi?“ zeptala se jedna blondýna a šla naším směrem.

,,Jistě.“ řekla mile Eleanor a natahovala ruku po tužce. Ale blondýna ucukla.

,,Nemyslím tebe, ale jí.“ řekla a kývla hlavou směrem ke mě.

,,Já?“ zeptala jsem se nevěřícně. Blondýna přikývla.

,,Já jsem Louizabeth Shipper. Chci, abyste byli spolu. Strašně moc vám to spolu sluší.“ říkala a cpala mi tužku do ruky. Koukla jsem se na Eleanor, která se smála. Nejistě jsem si od ní vzala tužku a naškrábala jsem na papír svůj podpis.

,,Ještě fotku.“ řekla a vytáhla s kapsy telefon. Nalepila se na mě a natáhla před sebe telefon. Vynutila jsem úsměv a telefon blýskl.

,,Jaké to je, být zároveň Harryho nevlastní sestra a holka Louise?“ zeptala se mě jedna drobná bruneta a tím mi úplně vyrazila dech.

,,No, já nevím. Já nejsem Louisova holka. To se musíte zeptat támhle Eleanor. Ale být Harryho sestra, je naprosto k nezaplacení. Je to skvělý člověk.“ řekla jsem a pomalu se do toho dostávala. Eleanor se usmívala a zvedla palec. Stáli jsme tam asi pět minut. Podepsala jsem se celé skupince, jednotlivě jsem se s nima vyfotila a ještě se mě na něco zeptali. Pak konečně odešli.

,,Na to, že to byl tvůj první nálet fanynek, jsi si vedla dobře.“ pochválila mě Eleanor.

O pět minut později jsme stáli před pokladnou ve Starbucksu. Po cestě jsme potkali dalších několik ‘fanoušků‘, ale ty jenom koukali.

,,Bože, bude to takhle teď pořád?“ zeptala jsem se Eleanor, když jsme dosedli do jednoho z boxů. Přikývla.

,,Bohužel jo. Nenechají tě chvíli napokoji. A co teprve, když jdu s Louisem. To je ještě horší. Teda, mě si moc nevšímají, spíš jim jde o Louise, ale i tak se ta najdou ty tvoje fanynky, co po mě pořvávají, že jsem falešná děvka, co jde jenom po penězích.“ řekla a bylo na ní vidět, jak moc jí to trápí. ,,Ale nejhorší na tom je, že mají pravdu.“ povzdechla si a zadívala se do hrnku svého nízkotučného latté. Natáhla jsem svojí ruku a položila jí na její.

,,Nemají pravdu. Sama jsi říkala, že jsi si to nevybrala. Že tě k tomu donutil táta.“ řekla jsem povzbudivě a ona se usmála. Opřela jsem se o sedačku, zhluboka se napila svého vanilkového latté a pozorovala přes sklo paní, okolo které běhaly čtyři děti. Najednou mi něco došlo a málem jsem se zakuckala kafem. Eleanor ke mě zvedla pohled.

,,V pohodě?“ ujišťovala se.

,,Eleanor. Jak moc by bylo špatné, kdybych byla s Louisem..ehm..ty víš co...těhotná.“ Při posledním slovu jsem se k ní naklonila a co nejvíc ztišila hlas. Vykulila oči.

,,Ty seš?“ vyjekla.

,,Pšš. Nejsem. Ale jak hrozný by bylo kdybych byla. Jenom teoreticky.“ okecávala jsem to.

,,No, nejspíš hodně hrozný. Proč to chceš vědět? Chceš s ním mít děti?“ zeptala se se smíchem. Ale mě rozhodně nebylo do smíchu.

Hlavou mi proběhla vzpomínka na dnešní odpoledne s Louisem. Jak se DO mě udělal. Já neberu prášky. A on..neměl kondom.