I know I can't, but I love you

5.část

5.část

 

Ztratila jsem se v jeho krásných očích. A proto jsem měla co dělat, abych se od něj odtrhla a věnovala svůj pohled tomu blonďáčkovi, který se mezi nás vecpal.
,,Jsem Niall Horan. Ale samozřejmě stačí jenom Niall,“ řekl s širokým úsměvem. Taky jsem se na něj usmála.
,,Já jsem Zayn. A tohle je Liam,“ řekl vysoký hnědooký kluk tmavší pleti. Ten Liam ho praštil do ramene.
,,Snad umím mluvit ne?“ řekl a zamával na mě. ,,Čau. Rád tě poznávám.“ Přešel několika dlouhými kroky prostor mezi námi a sevřel mě v pevném objetí. Překvapeně jsem vykulila oči, ale taky proto, že to objetí bylo hodně pevné. Nemohla jsem dýchat. Lehce jsem ho od sebe odstrčila.
,,Ráda vás všechny poznávám,“ řekla jsem mile. Musela jsem uznat, byli to opravdu krásní kluci. Nejhezčí, jaké jsem kdy viděla. A že už jsem jich viděla. Harry si odkašlal.
,,No, představování už bylo dost. Jdeme?“ zeptal se a pohled upíral jenom na kluky. Očnímu kontaktu se mnou se usilovně vyhýbal. Kluci jen souhlasně zamručeli, ale byla na nich vidět neochota. Šli se posadit do prosklené kabiny. A neustále jsem udržovala oční kontakt s Louisem. Ten ho narozdíl od Harryho vyhledával. Dokonce do něj musel Niall šťouchnout, aby ho probral z transu. Když zjistil kam se tak upřeně kouká, rozlil se mu po tváři široký úsměv.
Povzdechla jsem si. Už teď jsem se tu nudila. A to jsme teprve přijeli. Znovu jsem se rozhlédla po celé místnosti a oči mi stanuly na osobě, kterou jsem předtím přehlédla. Byla to malá holčička, které mohly být tak dva roky. Upřela na mě své velké modré oči a udělala jeden váhavý krok ke mně. Poklekla jsem a ona ke mně udělala další dva krůčky. Když ke mně došla, natáhla ke mně malé baculaté ručičky. Zvedla jsem jí ze země a ona mi položila ruce na ramena. Vždycky jsem se divila, jak ty děti dokáží věřit komukoliv.
,,Haly,“ zamumlala.
,,Cože?“ řekla jsem a usmála se na ní. Ona mi úsměv oplatila v podobě vystrčení krásně bílých zoubků zarovnaných v řadě.
,,Haly,“ zopakovala a natáhla ručičku na prosklenou kabinu. Ukazovala na Harryho. Když jí uviděl, roztáhl se mu po tváří úsměv a zamával jí. Pak se  koukl na mě a nasadil stejný výraz jako měl poslední dva dny.
,,Jo Harry?“ řekla jsem, ona zakývala hlavičkou a její blonďaté vlásky se jí zavlnily. ,,Jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se, ale pochybovala jsem, že by mi rozuměla.
V tom do pokoje vrazila zadýchaná holka. Nebo spíš žena. Mohlo jí být tak dvacet pět. Plus mínus.
,,Lux! Tak tady jseš,“ oddechla si a položila si ruku na hrudník. Když se koukla do kabiny, všichni kluci jí zamávali. ,,No jistě. Kde jinde by jsi mohla být. Harry, že jo?“ zasmála se a přešla ke mně. Lux k ní natáhla ručky a ona si jí převzala.
,,Máma,“ zamumlala Lux a omotala kolem jejího krku ruce.
,,Víš jak jsem se vyděsila, když jsem se probudila a tys tam nebyla?“ kárala jí. Ale Lux z toho měla srandu. Vystrčila na ní zoubky a začala se nahlas smát. Měla smích jako zvonečky až mi z toho poskočilo srdce. Když jsem byla v jedný rodině, měli tříletou holčičku, ale ona mě neměla ráda. Když byla v mojí blízkosti, tak začala plakat, takže jsem se jí velkým obloukem vyhýbala.
,,Děkuju ti,“ vytrhla mě z mých myšlenek ta žena. ,,Kdo vůbec jseš?“
,,Ehm..já jsem Elizabeth. Jsem...jsem Harryho nevlastní sestra,“ objasnila jsem a ona údivem vykulila oči.
,,Harryho? Páni,“ vydechla. Chtěla ještě něco říct, ale přerušila jí Lux, která začala natahovat moldánky.
,,Co se děje?“ zeptala jsem se.
,,Nevím. Copak je Luxinko?“ zašišlala na ní. Lux se beze slova natáhla ke mně. Zasmála jsem se a vzala si jí.
,,Asi si tě oblíbila,“ řekla. ,,Mimochodem, jmenuju se Lou. Jsem vizážistka kluků,“ řekla.
,,Aha, ráda tě poznávám,“ řekla jsem s úsměvem.
,,Takže sestra jo?“ začala.
,,Jo, včera si mě adoptovali.“
,,Adoptovali? To se Anne moc nepodobá. Asi jseš něčím výjimečná,“ zasmála se Lou. Zasmála jsem se s ní, ale přitom mě to zaskočilo. Nepodobá se to Anne? Tak proč to udělala? Podívala jsem se na Lux, která byla najednou potichu a zjistila jsem, že usnula.
,,Jé, ty jsi jí uspala. Teď nechtěla spát u nikoho. Vážně mě vyčerpává. Ale je to andílek,“ řekla se zamilovaným pohledem, který věnovala jenom jí. ,,Asi si tě vážně oblíbila. Mohla bys mi jí prosím odnést do pokoje?“ zeptala se mě mile. Přikývla jsem. Hodila jsem poslední pohled na kabinu a zjistila jsem, že Louis se na mě zase kouká. Když si všiml, že se na něj koukám taky, usmál se od ucha k uchu. Oplatila jsem mu úsměv a vyšla za Lou. Vedla mě do pokoje, kde byla postel a pak velký stůl s ještě větším zrcadlem. Na stole se válelo všechno možný. Od make-upu až po fény a žehličky. Položila jsem Lux na postel. Ona jenom něco zažvatlala, ale jinak spinkala dál. Zamířila jsem ke stolu. Jelikož jsem se nikdy nějak zvlášť nelíčila, všechno mě fascinovalo. Otevírala jsem krabičky, čuchala si a můj nos dostával zásah různých vůní.
,,Chceš nalíčit?“ nabídla mi Lou po dlouhém pozorování mě. Pokrčila jsem rameny. Pobídla mě, abych se posadila.
Patlala na mě různé krémy a make-upy, pudr, stíny a všechno možný. Ztrácela jsem se v tom. Pak přešla k mým vlasům. Natočila mi je kulmou a když skončila, ustoupila a já vydechla. Vypadala jsem vážně dobře. A to jsem si často neříkala. Vypadala jsem jak nějaká modelka. Teda jenom v obličeji. Vážně mi to slušelo.
,,Páni, to je krása. Povedlo se ti to,“ řekla jsem uznale. Usmála se na mě.
,,Sluší ti to. Vidíš? Stačí trocha šminek a jseš úplně jiný člověk,“ zasmála se.
,,Děkuju. Seš vážně skvělá. Kluci mají štěstí,“ řekla jsem a hodila pohled na klidně oddechující Lux. Najednou jsem ucítila vibrace v kapse. Přišla mi esemeska. A když jsem si přečetla od koho je, nestačila jsem se divit. Byla od Harryho. 'Můžeš sem LASKAVĚ přijít?' přečetla jsem si. Srdce mi kleslo do kalhot. Co zase chce? Ale zvedla jsem se ze židle, ještě jednou poděkovala Lou v podobě objetí a pohladila spící Lux po ruce. Potichu jsem zavřela dveře a rozeběhla se chodbou zpátky. Vrazila jsem tam celá udýchaná a pak se na mě upřelo pět párů očí. A všichni, opakuji VŠICHNI, okouzleně vydechli. Začervenala jsem se.
,,Páni. Sluší ti to,“ vydechl Louis. Ostatní, kromě Harryho horlivě přikyvovali. Ten se snažil svoje překvapení skrývat za masku pohrdání.
,,Vypadáš jako štětka,“ vyhrkl krutě Harry. Zase mi srazil sebevědomí. Ale tentokrát ze sebe nenechám dělat fackovacího panáka. Ne před klukama. Takže jsem udělala několik rázných kroků směrem k němu. On začal couvat, což mi dělalo jistým způsobem dobře.
,,Tak hele. Posledních 24 hodin jsi do mě jenom šťoural. Dokonce jsi mě nazval děvkou a štětkou. Ale tohle končí. Chápu, že mě nemáš rád. Ale já tebe taky ne. Už jenom pro to, že jseš jenom nějaká namyšlená hvězdička. Nejsem tvoje zeď nebo polštář do kterýho si můžeš zařvat, když se ti něco nedaří. A taky nejsem žádnej fackovací panák, takže si na mě laskavě nevylejvej svojí zlost. I když upřímně nechápu, jak někdo jako ty může být vůbec naštvanej. Máš všechno. Máš peníze, fanoušky po celým světě, kamarády a skvělou rodinu. Takže nechápu, co tě sere. Ale ani mě to nezajímá. Laskavě mě už nech napokoji,“ ukončila jsem svůj proslov, otočila se na podpatku, nechala za sebou pět udivených kluků a třískla dveřmi.