I know I can't, but I love you

3.část

3.část

 

Byla to místnost přes celé třetí patro. Nebo spíš přes celou půdu. Ale nebyla to normální půda. Bylo to tam luxusní jako ve zbytku domu. Bílý koberec, pohovka. Dokonce tam byla i malá kuchyň. Ale co bylo hlavní, bylo tam něco jako nahrávací studio. Bylo tam pět takovejch těch mikrofonů. Na věšáčku bylo zavěšenejch pět sluchátek. Taky tam byl takovej ten pultík. A stůl, kde byly všechny texty a na poličkách bylo několik cen.
,,Co to je?“ zeptala jsem se Gemmy.
,,To je takový nahrávací studio,“ potvrdila moji domněnku. ,,Když jsou kluci v Londýně a mají volno, vždycky se tady zavřou a nahrávají. I ostatní kluci mají v baráku tohle,“ řekla a rukou obsáhla celý prostor.
,,A to nemají nějaký speciální studio?“ zvedla jsem obočí.
,,Mají, ale většinou jsou tak unavení a nebo líný, že se domluví a pak si vlezou k jednomu z kluků,“ vysvětlila mi. ,,Někdy tady i přespávají. Teda většinou.“
,,Jo. Všimla jsem si těch pokojů.“ Stály jsme tam asi dalších deset minut. Ale pak nás vyrušil Harry.
,,Co tady ksakru děláte?“ zeptal se nevrle.
,,Jenom jsem jí to tady ukazovala,“ řekla Gemma. Ale on jí neposlouchal.
,,Jí do toho může bejt úplný hovno,“ vyhrkl, procpal se mezi náma, vytlačil nás z místnosti a zabouchl za sebou dveře.
,,No to se mýlíš. Ona je teď člen rodiny. Prostě se s tim smiř,“ řekla Gemma na procházejícího Harryho.
,,Je večeře,“ řekl Harry po chvíli.
Zaraženě jsem se koukla na Gemmu. Ta jenom probodla Harryho nepříjemným pohledem, ale následovala ho.
Tak tohle bude dlouho trvat.

Večeře proběhla celkem v klidu. Harry se na mě ani jednou nekoukl. Teda myslím. Snažila jsem se jeho pohledu vyhýbat.

,,V kolika rodinách už jsi byla?“ zeptal se ke konci Harry. Zvedla jsem pohled od salátu a koukla se na něj, jestli to vážně mluví na mě.
,,Harry! To není zrovna vhodná otázka!“ řekl Robin.
,,Ne, to je v pořádku,“ usmála jsem se na něj a otočila svůj pohled zpět k Harrymu. ,,Ve čtyřech. Tohle je moje pátá rodina.“
,,Hmm, tak by mě zajímalo, proč tě vrátili. Jestli jenom kvůli tomu, že jsi se jim nelíbila, nebo pro to, že jsi udělala něco závažného,“ řekl a povytáhl obočí. Všichni ostatní jenom nevěřícně koukali.
,,Co myslíš tím ‘závažného‘?“
,,No třeba, jestli jsi brala drogy nebo kouřila. Nebo po nocích šlapala,“ řekl s krutým úsměvem.
Překvapeně jsem otevřela pusu a vykulila oči, do kterých se mi nahrnuly slzy.
,,Harolde!!“ okřikli ho Anne a Robin.
V tu chvíli slzy přetekly. Vstala jsem a utekla do svého pokoje. A i přes zamčené dveře jsem slyšela, jak na něj Anne křičí.
,,To si děláš legraci snad ne? Proč jsi to řekl?“ Žádná odezva. ,,Harolde! Proč jsi to řekl?“
,,Prostě se mi nelíbí, jasný?“ vykřikl Harry. ,,Nelíbí se mi, jak se k nám napakovala. Nelíbí se mi, že hned jak přijela, jela utrácet naše peníze. Prostě se mi nelíbí, že je součást rodiny.“
,,Zaprvý, to já jsem jí donutila, abychom šli nakupovat, protože neměla pomalu co na sebe. A teď jsou to i její peníze,“ slyšela jsem Gemmu.
,,Proč se k ní nemůžeš chovat jako Gem?“ řekl Robin.
,,Protože se nebudu přetvařovat,“ řekl. Pak jsem uslyšela vrznutí židle a dupání na schodech.
,,Prostě se s tim smiř Harolde!“ vykřikla za ním ještě Anne.
Slyšela jsem jak proběhl okolo mého pokoje a pak bouchnutí dveří. Dole jsem slyšela jenom cinkání příborů a talířů. Cítila jsem se hrozně. To kvůli mně se hádali. Ještě mě Anne prosila, abych vycházela s Harrym. Já bych s ním vycházela, kdyby se dalo! Ale on byl prostě nepřístupný. Měl okolo sebe tlustou stěnu, přes kterou nepustil nikoho. V duchu jsem děkovala bohu, že mám i vlastní koupelnu. Teď bych nechtěla courat přes celý barák, abych našla koupelnu. Prostě jsem si vzala svojí toaletní taštičku, která byla po dnešním odpoledni vybavená a zmizela za dveřmi, které vedly do koupelny. Tam jsem na sebe nechala téct horkou vodu a moje slzy se míchaly s kapkami vody. A když jsem vylezla, připadala jsem si, že jsem ze sebe smyla všechen smutek a nenávist. Oblékla jsem se do pyžama a těšila se do postele. Sice bylo teprve půl osmý, ale co. Ale když jsem přišla do pokoje, spát se mi nechtělo. Protože jsem slyšela tlumené hlasy z vedlejšího pokoje. A vedle měl pokoj Harry.
,,Věř mi Louisi. Je naprosto hrozná. Nesnáším jí,“ říkal někomu. Pravděpodobně mluvil do telefonu. ,,Ale ne. To po mně nemůžeš chtít.“ Odmlka. Asi odpovídal ten na druhé straně. Ten, koho Harry oslovoval Louisi. ,,Jo. Budu tam. Zítra?“ Bezva. Takže teď vykládal všem svým přátelům, že jsem nějaká kráva, která po nocích šlape. ,,Ne! Proč bych jí měl brát s sebou?“ Ticho. ,,Mě nezajímá, že jí chceš poznat. Stejně se ti nebude líbit. Je to kráva.“ Jak může vědět, že se mu nebudu líbit. Teda, jestli jsou všichni jeho kamarádi takový idioti, tak je to jasný. ,,Ani se ti nebude líbit. Je hnusná.“ Au. Tak tohle zabolelo. Zase ty slzy. Jak v sobě může mít někdo tolik nenávisti.
Slzy jsem spolkla. Vlezla jsem si do postele a nasadila si sluchátka, protože už jsem nechtěla slyšet ani jedno nenávistné slovo.