I know I can't, but I love you

20.část

20.část

 

Dveře se s prásknutím rozrazily a dovnitř vletěla malá blonďatá pohroma.
,,Bety!! Ty ses vlátila!“ zakřičela a skočila ke mě do postele, na které začala okamžitě poskakovat. Rozespale jsem otevřela oči, ale jakmile jsem zjistila kdo to je, prudce jsem se zvedla a chytila jí do náruče.
,,Lux!! Chyběla jsi mi, zlatíčko.“ řekla jsem a vtiskla jí do vlásků pusu. Omotala mi ručky kolem krku a přitiskla se na mě.
,,Lux! Nech jí spát.“ ozval se někdo z chodby. O chvíli později někdo strčil hlavu do pokoje.

,,Lou! Ahoj!“ vykřikla jsem.
,,Ahoj Bety. Moc se omlouvám. Říkala jsem jí, aby sem nechodila. Ale jakmile se dozvěděla, že už seš tady, nic a nikdo jí nezastavil. Ani Harry.“ řekla lítostivě, ale jí to odmávla rukou.
,,V pohodě. Už jsou tady všichni?“ zeptala jsem se. Přikývla.
,,Jo, všichni kromě Louise. Ještě musel něco zařídit.“ Zařídit? A co musel zařídit??
,,Aha.“
Lou se přesunula ke mě na postel.
,,Tak co. Povídej přeháněj. Jak bylo v New Yorku?“ zeptala se s dychtivým pohledem.
,,Eh, New York. Ten byl naprosto dokonalý. Byla jsem všude. A Lux, něco jsem ti přivezla.“ řekla jsem holčičce, která mi teď seděla na klíně. Lux zatleskala.
,,A co?“ vypískla. Natáhla jsem se ke kufru, vytáhla krabici a podala jí to. Okamžitě jí začala zkoumat.
,,Co to je?“ zeptala se po chvíli, co se snažila dostat do krabice. Vzala jsem jí to a krabici lehce otevřela. Lux sáhla do krabice a vytáhla zlaté nadýchané šatičky, u kterých byla korunka a kouzelná hůlka.
,,Jéé. To je klásný.“ řekla, slezla mi z klína a začala si na hlavu nasazovat korunku.
,,A jak se říká, Lux?“ připomenula jí máma.
,,Děkuju.“ řekla poslušně Lux, ale ani se ke mě neotočila, protože byla zaneprázdněná sundáváním svého trička a kraťásků, a následným oblékáním šatiček. Pozorovala jsem jí a smála se. Stejně jako Lou. Nakonec jsem k ní přistoupila a pomohla jí. Nasadila jí korunku a do ruky strčila hůlku.
,,Mami, já jsem plincezna.“ zapištěla a tleskala rukama.

,,A jaká krásná.“ řekla Lou.

,,Hally! Jsem plincezna.“ zakřičela a vyběhla z pokoje. Jakmile byla pryč, znovu jsem se sehla ke kufru a vytáhla další krabici, kterou jsem podala Lou.
,,Co to je?“ řekla a začala jí otevírat.
,,No, všimla jsem si toho první den, co jsme se potkali a pak když jsem ti pomáhala líčit Nialla.“ říkala jsem mezitím co sundávala jednu vrstvu za druhou. Pak vytáhla kufřík, který rychle otevřela. Byl plný líčidel a podobných serepetiček.
,,Páni, děkuju ti. Nemusela si.“ řekla a objala mě.
,,Ale to je v pohodě. Ráda.“
,,Lou, Bety!“ zakřičel někdo zezdola. Asi Perrie. ,,Pojďte dolů.“ Podívala jsem se na Lou, která jenom pokrčila rameny a vylezla jsem z postele.
,,Ahoj Bety!“ zakřičel někdo a prudce mě objal. Niall. Zasmála jsem se.
,,Ahoj Niallere. Jak se máš?“ řekla jsem a pevně se k němu přitiskla.
,,Já dobrý, ale co ty? Povídej.“
,,Ty mi spíš řekni, proč jsi se ani jednou neozval. A ani ty, Harolde.“ řekla jsem kudrnatému klukovi, který stál vedle Nialla s širokým úsměvem, a jakmile jsem se na něj otočila, rozpřáhl ruce a sevřel mě v pevném objetí.

,,Taky tě rád vidím.“ řekl ironicky. Zasmála jsem se.
Když jsem se se všema objala, vyběhla jsem schody do pokoje a přinesla velkou tašku, ve které byly věci, které jsem pro ně nakoupila. Pro Nialla jsem měla Sochu svobody v irských barvách a poukázku do Nando’s na roční jídlo zdarma, z čehož měl obrovskou radost. Pro Zayna lak na vlasy, který používá třeba Justin Bieber a ostatní slavné osobnosti. Pro Harryho jsem koupila značkové džíny od nějakého slavného módního návrháře, kterého já teda neznám. Pro Liama jsem měla malou zlatou želvičku a poukaz na plavání s želvama a delfínama. A pro Perrie jsem měla podobnou věc jako pro Lou, akorát v menším kufříku. Všichni mě objali a já byla šťastná. Ostatní holky z Little Mix už odešli a já už jenom čekala až přijede Louis. Byla jsem celá nedočkavá. Taky z části proto, že kdykoliv jsem se někoho zeptala na Louise, uhnul pohledem a najednou měl něco jiného a důležitějšího na práci.
A proto když cvakly hlavní dveře, nedočkavě jsem vyletěla z gauče a utíkala ke dveřím. A stál tam on. Ta nejdokonalejší bytost na celém světě. Bytost, která mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři už jenom tím, že je v mojí blízkosti. Bytost s krásnýma modrošedýma očima a nádherným úsměvem, který se rozjasnil jakmile mě uviděl. Moje koutky se zvedly do širokého úsměvu a já se rozeběhla, abych ho pevně objala.
Ale zastavila jsem se, jakmile jsem uviděla dívku. Která ho držela za ruku.
Měla dlouhé hnědé vlasy, které jí ve vlnách splývaly přes záda. Měla tmavě hnědé oči a na tváři vlídný úsměv.
Podívala jsem se zpátky na Louise, který už se neusmíval a hlavu měl skloněnou.
,,Ehm, ahoj Louisi. Ráda tě zase vidím.“ řekla jsem potichu.
,,Ahoj.“ zahuhňal.
,,Ahoj, já jsem Elizabeth.“ představila jsem se té holce, která držela MÉHO Louiho a napřáhla k ní ruku. Neusmívala jsem se. Spíš jsem se na ní mračila. Ale to jí nevyvedlo z míry. Pořád se culila a vypadala, jako by si něčeho šlehla. Uchopila mojí ruku.
,,Ahoj, já jsem Eleanor.“ řekla s širokým úsměvem. ,,Ráda tě poznávám. Slyšela jsem toho o tobě hodně. Hlavně od Nialla. Že jo Ni.“ zasmála se a Niall s ní. Co se to tady ksakru děje.
,,Zvláštní, zato o tobě mi nikdo nic neřekl.“ řekla jsem tvrdě a její úsměv trochu ochabl. Pustila jsem její ruku a podívala se na Louise, který se stále koukal na zem.
,,Louis? Nechceš mi něco říct?“ řekla jsem, abych upoutala jeho pozornost.
,,A jéje. Tohle nebude dobrý.“ slyšela jsem za sebou říkat Nialla. Nechápavě jsem se otočila a zjistila jsem, že začínají opouštět předsíň.
,,Co se děje?“ řekla jsem, nechápajíc nic z toho, co se tady dělo. ,,Louisi!?“ okřikla jsem ho a on neochotně zvedl hlavu.
,,Elizabeth.“ oslovil mě celým mým jménem. Proč? Vždyť mi říkal vždycky El, tak proč najednou ta Elizabeth. O pár sekund jsem pochopila proč.

,,Tohle je El.“ řekl a ukázal na tu holku, která se začala znova usmívat. Cože?? Jaká El. Takhle říká jenom mě. Proč jí tak říká??
A to co následovalo, mi rozbilo srdce na kousíčky.
,,Moje přítelkyně.“