Zaklínačka

Epilog

Tadáá... přidávám po dvou dnech, to je překvápko, co? Smutné ale je, že tohle je poslední kapitola Zaklínačky. A víte, co je zvláštní? Už dlouho jsem se těšila až to skončím, ale když je to tady, nechce se mi. Prostě zazvonil zvonec a pohádky je konec. Přijde mi to trochu smutné, i když je tohle happy end, takové to žili spolu šťastně až na věky (ale to vám toho moc prozrazuju, radši si to přečtěte sami). Nějak se mi nechce se vzdávat těch postav. Ale co. Všechno musí skončit, tak si to užijte:)

PS: Věděli jste, že první část jsem zveřejnila 9. 3. 2015 a poslední náhodou přesně o rok později, tedy 9. 3. 2016?

Nejdřív zamrkám. Pak pomalu otevřu oči. Kde to jsem? A co tu dělám? Nemám být mrtvá? Jediné co vím jistě, je, že jsem zmatená. Umírala jsem... a teď jsem úplně v pohodě. A nejsem v nemocnici. Stále se nacházím v obchůdku na benzince. Co se to, sakra, děje?

,,Ahoj, Ain. Jak se cítíš?" ani jsem si nevšimla, že je Christopher vedle mě.

,,No, já nevím... živě? Proč nejsem...?" v tu chvíli mi to dojde. Jasně, že nejsem mrtvá. Christopher, ten idiot, ze mě udělal upírku! Projede mnou vlna vzteku. ,,Ty...! Co jsi to provedl?! Vždyť jsi věděl, že jsem nechtěla... Jak jsi mohl...?" rozkřiknu se, ale nedostává se mi slov, a tak na něj prostě skočím a povalím ho na zem. Chci mu jednu vrazit, ale zarazím se. Tohle nejsem já. Cítím se silná, jako nikdy, ale... odkdy se snažím zabít své přátele? Hlavu mám pořád těžkou a moc mi to nemyslí.

Hned mě ze sebe shodí. ,,Jsi zmatená, já vím, ale musíš se ovládat. A nezapomeň, pořád jsem silnější než ty."

,,Proč jsi to udělal?" to je jediná věc, na které teď záleží. Už necítím touhu rotrhat ho na kousíčky, spíš jako bych byla prázdná. Budou se mi pořád takhle rychle měnit nálady?

Chytí mě za ruce. Buď abych s ním nebojovala, nebo aby mě utěšil. ,,Nemohl jsem o tebe přijít."

,,Ani se pořádně neznáme, nemůže ti na mě tak záležet," vymaním se z jeho sevření a odstoupím od něj.

,,Znal jsem tě přece už před tím," usměje se na mě. Najednou si mě přitáhne k sobě a políbí mě. Obejmu ho a přitisknu se k němu.

,,Stejně jsi idiot," zamumlám.