Sbohem, pane L.

707 56 5
                                    

Začnu drkotat zuby. No super, takhle mě všichni uslyší na míle daleko. Konečně se dostanu k hrobu Christiana Larsena a zjistím, že se nějaká postava v kapuci snaží dokopat k rakvi onoho nebožtíka. Že by mě někdo předběhl? Třeba je taky zaklínač. Anebo vykradač hrobů. Doufám, že první možnost je ta správná.

Přiblížím se ještě o kousek a všimnu si brokovnice vedle hromady hlíny. Uf, není to žádný psychopat, který ruší mrtvé.

Najednou se vzduch ještě víc ochladí. Celá ztuhnu. Co to, sakra...? Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Hned vedle díry se zhmotní duch pana Larsena staršího. Natáhne ruce směrem k neznámému, který spadne na zem, chytne se za krk a začne vydávat dávivé zvuky. Topí se na suchu. Na nic nečekám a vystřelím. Duch se rozplyne. Postava se zvedne a podívá se mým směrem. Vystoupí ze stínu. Nevím, co říct. Nemáš zač, právě jsem ti zachránila život? To zní pěkně nafoukaně.

,,Do prdele," uleví si postava, vyplivne zbytek vody a shodí kapuci. Teď vidím, že je to ta holka, která mi před hotelem řekla o mrtvole.

,,Co? Ty jsi taky...?" vykoktám překvapeně.

,,Jo. Patřím k lovcům," přikývne.

,,K lovcům?" zeptám se zmateně, když tu se zase objeví pan L. Pohotově vystřelím, ale on se zase zhmotní. Tentokrát mně za zády. Znovu vystřelím a přiskočím k té holce.

,,Mimochodem jsem Tamara Petersenová," křikne na mě a taky vystřelí.

,,Vážně myslíš, že teď je nejvhodnější doba na pokec?" zavolám na ni přes rameno, jak se rozhlížím, kde je duch.

,,Jestli umřem, už si asi nepopovídáme," odpoví. ,,Hele, hlídej ho, já budu kopat." Ani nečeká na odpověď a skočí do jámy.

,,Fajn," vystřelím na blížícího se pana L., ,,Já jsem Ainslie Dudleyová," další výstřel. ,,Jak jsi to myslela s těmi lovci?"

,,No, jak asi? Ty snad nejsi lovec?" zeptá se a málem mě trefí, když vyhodí hlínu nahoru.

Vystřelí. ,,Ne, já jsem zaklínačka." Pan L. nám dá na chvilku pokoj. Otočím se na Tamaru.

,,Fakt? Páni, ještě jsem nikdy žádnýho vědmáka nepotkala." Vědmáka? Lovci? Co to tu, sakra, mele za nesmysly?

,,Tak my lovci říkáme zaklínačům," dodá, když uvidí můj nechápavý výraz. ,,Pozor!"

Duch zase zaútočí, zmáčknu kohoutek brokovnice, ale nic se nestane. Došly mi broky! Pan L. ke mně natáhne ruku a já cítím, že nemůžu dýchat. Vykašlu vodu, ale pořád se dusím. Rychle popadnu železnou tyč a máchnu s ní směrem k duchovi. Všechna voda z mých plic zmizí.

,,Nemohla by sis pospíšit?" vyhrknu a popadnu Tamařinu nabitou brokovnici.

,,Už jsem hotová," vyskočí nahoru ke mně a vytáhne ze svého batohu sůl. Jakmile mrtvolu posolí, poleje ji benzínem a zapálí.

Vypadá to jako konec lovu, ale stále se ještě musí dostat domů. Jak to bude pokračovat? No, nechte se překvapit. Zatím se mějte.


ZaklínačkaWhere stories live. Discover now