Zaklínačka

Návštěvník

,,Ahoj zlato," přivítá mě mamka, když přijdu domů. Vlastně to není moje pravá máma. Ani táta. Když mi byly tři roky, umřeli mi rodiče. A tak mě adoptovali manželé Dudleyovy, kteří sami nemohli mít děti. Ale já je beru jako vlastní a stejně tak je miluju.

,,Pojď, prosím, do obýváku, Ainslie," řekne. Zmateně vejdu a uvidím asi čtyřicetiletého muže, jak sedí u našeho stolu a popíjí kafe. Na sobě má černý oblek a před sebou odložený klobouk, vypadá skoro jako nějaký agent. Jsem ještě zmatenější.

,,Tohle je pan Andrew Thomson," máma ukáže na něj, ,,a tohle je má dcera Ainslie," představí mě.

,,Těší mě pane," on mi odpoví pokývnutím.

,,Pan Thomson je hledač talentů v oblasti šermu."

,,Byl jsem se podívat na tvé lekci a všiml jsem si tvého nadání. Kdybys ho rozvíjela, mohla bys to dotáhnout na celosvětové soutěže," odmlčí se a probodne mě ocelově šedýma očima. ,,Ale k tomu bys potřebovala soukromého učitele a já bych se jím milerád stal." Mamka se na mě šťastně usměje. Ví, co pro mě šerm znamená, a tak je tou nabídkou nadšená, snad víc než já.

,,Soukromého učitele bych chtěla, ale nemáme na něj peníze," řeknu posmutněle. S mizerným platem učitelky a elektrikáře si ho prostě nemůžem dovolit.

,,A co je na tom to nejlepší," vyhrkne mamka nedočkavě, ,,je, že pan Thomson nabízí své služby zcela zadarmo!"

,,Tak počkat, proč byste něco takového dělal?" je to moc krásné na to, aby to byla pravda.

,,Já nepotřebuji peníze, mám jich dost. Vybral jsem si tě hned z několika důvodů a tohle je jeden z nich. Přijímáš mou nabídku?"

,,Dobře."

...

Stanu před starou vilou, která na mě už zdaleka křičí, že patří nějakému boháči. Podívám se na hodinky, je pět. Jsem tu na minutu přesně. Dojdu ke dveřím a zazvoním, v domě se rozezní hluboké ding dong. Za chvíli se otevřou dveře a spatřím muže v uniformě lokaje.

,,Pán vás očekává v pracovně. Pojďte, prosím, za mnou," odvede mě ke dveřím pracovny a pokývne, abych vešla.

,,Ááá... slečna Dudleyová. Jdeš přesně." rozhlédnu se kolem. Naproti dveřím je stůl s počítačem a hromádkou papírů. Na stěnách visí obrazy, jeden od van Gogha - těžko říct, jestli replika nebo originál. Řekla bych, že to druhý.

,,Posaď se. Ještě musíme něco probrat. Jistě si vzpomínáš, jak jsem řekl, že jsem si tě vybral z mnoha důvodů. Jde o to, že jsem znal tvé rodiče, tvé biologické rodiče. Měla bys vědět, že jsi po nich podědila jistou schopnost... Totiž, že jsi zaklínačka. Víš, na světě existují i jiní tvorové, o kterých si asi myslíš, že jsou vymýšlení. Upíři, vlkodlaci, duchové, zombie, čarodějky, démoni a další. Zaklínači zabíjejí ty, kteří zabíjejí lidi. I ty je budeš lovit. A já ti poskytnu výcvik, aby z tebe byla ta nejlepší zaklínačka."

,,Vy... vy jste se dočista zbláznil," to bylo to jediné, co jsem dokázala říct.

Tak... nová část je na světě! Co si o ní myslíte?
PS: komentáře a hlasy potěší.
PSS: dala jsem vám tam písničku Who are you, really?, přišlo mi, že se pro tenhle díl hodí.
:D