Boyfriend

1. kapitola

Odesláno.

Paráda, tak on si ještě na mě bude stěžovat těm svým Belieberkám, jak mu strašně ubližuji. Ten bude fakt mrtvej.

Najednou se mi ukázalo že mi na to Justin taky odpověděl- Tak promiň shawty, já nechtěl. Na mojí obranu, mi to Scooter dovolil, takže si to vyřiď i s ním.

Přece si tu nebudeme veřejně psát jako nějaký puberťáci. Napsala jsem mu teda do zpráv

JÁ: Už jdeš?

ON: Jasně. Za 15 minut budu u vás i s popcornem.

JÁ: Mě je u prdele jestli tu budeš ty, hlavně že tu bude popcorn.

ON: Neprovokuj, jinak ti žádnej nekoupim.

JÁ: To si zkus a pak zažiješ peklo. Slovo lechtání ti už asi nic neříká viď?

ON: Uhm…

Radši jsem už šla i z twitteru pryč, nebo bych ho přes ten počítač musela zabít. Lehla jsem si na postel a pustila si svůj playlist na notebooku. V hlavě jsem vytvářela novou choreografii na písničky. Problém je, že ty nápady jsou skvělý, ale já si je nikdy nezapamatuji. Tak za deset minut, začal někdo zvonit dole u dveří, a jelikož Scoot měl odpoledního šlofíčka, ze kterého ho neprobudí ani třetí světová, musela jsem jít otevřít já.

Po otevření dveří jsem zůstala v šoku. Stál tam Justin a okolo sebe měl položený krabice s popcornem do mikrovlnky.

„Proboha. Ty si nekecal?“ zeptala jsem se ho zaraženě.

„Justin Bieber vždy dodrží slovo.“ řekl pyšně

„Ale jak si to stihnul?“

„Když jde o důležitý věci, nedbám moc na dopravní předpisy.“ usmál se na mě tím úsměvem, který milovali všechny holky- až na mě. Znám ho už pár let a mám ho prokouklého.

„Jo jasně. Dovézt mi popcorn je určitě otázka života a smrti.“ řekla jsem ironicky

„No pro mě jo, jelikož ty by jsi mě fakt zabila. Lechtání je totiž pro mě smrtelně nebezpečný.“ snažil se to říct vážně ale moc mu to nešlo.

„Fájn. Počkej to je všech krabicích fakt popcorn?“ zeptala jsem se ho podezíravě.

„Tak se přesvědč.“ řekl a ukázal na krabici, která byla u mě nejblíže. Otevřela jsem jí a to co jsem viděla mě vůbec nepřekvapilo. Byla prázdná.

„Bieber, ty jsi fakt pako. Ale já ten popcorn potřebuji.“ řekla jsem a propalovala ho pohledem.

„Klídek shawty. To byl jen chyták. V těch dalších už popcorn fakt je.“ řekl a otevřel jinačí krabici, která už byla doopravdy plná. Ústa jsem otevřela dokořán, začala pískat a skákat nadšením a nakonec jsem Justina i objala. Když jsem si uvědomila, co právě dělám, urychleně jsem se od něj odtáhla a trošku se bála jeho reakce.

„To je dobrý Kim. Já nekoušu, když mě obejmeš.“ řekl a usmál se na mě.

„Radši půjdeme dát ty krabice dovnitř ne?“ navrhla jsem a on přikývnul.

Půlku jedný krabice jsme dali do skříně v kuchyni a těch dalších 8 krabic jsme dali do skladu, kde byli věci pro uklízečky atd.

„Upřímně, trochu mě mrzí, že jsem ti ho snědl, ale na druhou stranu by jsi měla být ráda, protože teď máš těch popcornů o něco málo víc.“ řekl a zašklebil se.

„A kde je vlastně Scooter?“ zeptal se mě.

„V obýváku a dává si dvacet. Znáš ho.“ řekla jsem a usmála se.

„Jo jasně, chápu. Nechtěla by ses třeba jít někam projít. Můžeme skočit do kavárny nebo tak něco. Co říkáš?“ zeptal se mě s nadějí v hlase.

„Promiň, ale ne.“ řekla jsem mu a věnovala mu povzbuzující úsměv.

„Jasně. Promiň- já-já.. já neměl jsem se ptát.“ zakoktal se a zrudnul jako rajče.

„Justine Biebere, ty se přede mnou zakoktáváš a rudneš? To léto dělá s tvými hormony divy.“ řekla jsem a snažila se držet svůj smích na uzdě.

„Já už radši jdu.“ ani se na mě nepodíval a už pálil pryč.

Tohle bylo fakt divný. Nebudu to radši řešit. Je to Justin…