Katniss And Peeta After Mockingjay

JENOM SEN

Ahoj všichni, co si tohle někdy přečtete. Jsem si vědoma toho, že takových příběhů je opravdu hodně, ale mně se nahromadilo docela hodně myšlenek a tak jsem se rozhodla, že to zkusím a jen doufám, že budu mít pro koho psát.
!Enjoy!

Katniss:
"Katniss, Katniss" volá na mě někdo. Otočím se a tam Prim. "Prim!?" říkám překvapeně a zaraženě, ale okamžitě se vzpamatuji a rychle ji běžím obejmout. Najednou si všímám, že jsme v lese v nezničeném 12.kraji a kolem se rozléhá zpěv reprodrozdů. "Moc ráda tě vidím!" říkám, tisknu si ji k sobě a do očí se mi vhání slzy. "Taky tě ráda vidím, ty Reprodrozde" usměje se. Reprodrozde!? Ona mi tak řekla. Až teď jsem si pořádně uvědomila, co všechno si musela vytrpět jen proto, že jsem se chtěla mstít. "Omlouvám se kachňátko" dostanu ze sebe a brečím u toho. "Za co Katniss?" ptá se, ale je na ní vidět, že ví, o co jde. "Díky tobě lidé dostali naději. Díky tobě teď žijí tak, jak žijí......SVOBODNĚ! To, co jsi udělala byl hrdinský čin, přemohla jsi Kapitol. Vždy si byla připravena nasadit život za svobodu pro Panem. Za nás všechny." Říká a já přemýšlím nad tím, po kom je takový řečník. Hned se ale dostávám zpět k ošklivým myšlenkám. "Tolik lidí trpělo a tolik jich zemřelo" říkám a cítím se mizerně. "Ale oni chtěli revoluci, chtěli se vzbouřit a ty jsi se pro ně stala symbolem a inspirací. Padli dobrovolně, každý, kdo do boje vstoupil si musel být vědom toho, že to s ním nedopadne dobře." Něco na tom asi bude, ale pak mě rychle napadá "Proč zrovna já?" ptám se nahlas. "Proč!? To, co jsi udělala v 1.hrách, jak jsi řekla, že nemusí mít vítěze. Postavila jsi se tradici a pravidlům, která kvůli tobě nakonec změnili. Tvá odhodlanost a tvrdost. To je na tobě tolik zaujalo." říká mi zcela pevným hlasem. "Miluju tě" říkám s brekem a znovu ji objímám. "Já tebe taky" odpovídá a pohladí mou brož, kterou stále nosím u sebe. "Jsem s tebou" říká jen a odchází. Bezmocně padám na kolena a brečím, protože na nic jiného už se nezmůžu. Přijde ještě?? Kam zmizela?? To už nezjistím.
Probouzím se.
Chvíli nad tím snem přemýšlím. Po dlouhé době to nebyla noční můra. Poprvé jsem ve snu mluvila s Prim. Nenapadá mě moc reálných vysvětlení tohoto snu. Jedno ale vím a to, že na ten rozhovor nezapomenu a vezmu si ho k srdci. Utřu si slzy a smiřuji se s krutou realitou, že jsem tu sama. Teda až na Pryskyřníka, který mě nesnáší a já mu upřímně jeho nenávist opětuji, ale on je to jediné, co mi po mé milované sestřičce zbylo. Proč?!? Prim, navždy mě opustila. Nikdy ji neuvidím, ale také na ni nikdy nezapomenu!!!

Tak to by byla 1. kapitolka. Byla bych moc ráda za nějaký názor. Nevím, za jak dlouho přidám další kapitolu, ale pokusím se co nejdřív.