Město YouTuberů XXXIX.- Vánoce

4.7K 320 24
                                    

Brzo ráno jsem se vrátila domů. Bylo to proto, že kolem deváté se u nás scházejí příbuzní. Přišla jsem domů. Na oknech už byla světýlka a uvnitř to vonělo skořicí.
"Tys zapálila mou svíčku!" usmála jsem se na mamku. Tu svíčku jsem jí dala k narozeninám a myslela jsem si, že ji nikdy nezapálí. My nejsme rodina, co by ujížděla na vonných svíčkách. Teď jsem ale byla mile překvapena.
"Jojo, vždy jsem si říkala, že na Vánoce se hodí nejvíce."
Rychle jsem šla nahoru, vybalila si pyžamo a uklidila si rychle pokoj. Moc nepořádku jsem tam neměla, vzhledem k tomu, že jsme o víkendu dělali Vánoční úklid. Převlékla jsem se do riflí a červeného trička a sešla dolů.
"Chceš s něčím pomoct?" zeptala jsem se mamky, která už teď byla v kuchyni a skládala na tácek cukroví, které nám dovezla teta. Pak mě napadlo: "A kde je vlastně Honzík s tetou?"
"Honzík si zašpinil rifle a teta trvala na tom, že mu půjde koupit nové. Táta je šel odvézt."
"Mám ti teda s něčím pomoct?"
"Můžeš na stoly donést slazené a neslazené sodovky." 
"Fajn," řekla jsem a šla do sklepa pro Kofolu a normální a neslazenou sodovku.

Po chvíli přijel táta s tetou a Honzíkem. Koupili mu rifle, ze kterých byl tak nadšený, že si je nechtěl sundat. Za hodinku po tom, co přijela teta a Honzík, přijeli i ostatní členové rodiny. Bylo to fajn se zase potkat s tetami, strejdy, bratranci, sestřenicemi atd. Do obýváku jsme se vešli jen tak, že jsme tam donesli další židle. Celkem nás tam bylo, včetně mě, ségry a House, se kterým se všichni seznamovali, dvacet dva. Přijela dokonce i teta s jednoletým bratrancem, který byl, hned po Housovi, středem pozornosti. 
"Takže Kubo, co že to děláš? Natáčíš?" 
"Jo teto, natáčí na YouTube. Kdyby ti to tu měl vysvětlovat, strávili byste u toho hodinu," snažila jsem se ho zachránit. Všichni ho vyzvídali a mně ho bylo líto. House se na mě podíval vděčným pohledem. Usmála jsem se na něj a šla pomoct mamce do kuchyně. 
"Máte to tu hezké," slyšela jsem říkat sestřenici, "ta zelená k tomu sedí."
"Díky," odpověděla jsem jí, zatímco jsem mamce pomáhala utírat nádobí. "Malovali jsme to tu ve čtvrtek s tátou. Máme z toho fotky. Hned, jak budu hotová s nádobím, ti můžu donést mobil."
"Jo, to by bylo fajn," usmála se. 
"A co škola Klárko?" ozvala se zase jiná teta. "Už máš vybráno?" 
"Ještě ne," snažila jsem se tomu tématu vyhnout, protože by se mě hned vyptávali. Ano, měla jsem málo času, ale už jsem si vybírala jen ze čtyř oborů! 
Donesla jsem sestřence mobil, když v tom zazvonil zvonek. 
"Já tam půjdu," oznámila jsem a šla ke dveřím. Stáli tam Kovy, Martin a Vaďák.
"Čaute kluci, co tu chcete?" smála jsem se. 
"Donesli jsme ti dárek," řekli všichni najednou.
V tom se za mnou objevila mamka: "Nechcete jít dovnitř?"
"Mami, je tu celá naše rodina!" smála jsem se. "Je tu dohromady dvacet dva lidí!" 
"To nevadí, ještě máme nějaké židle nahoře," řekla mamka a nepřestala se usmívat. 
Protočila jsem oči: "Chcete jít dovnitř? Ale připravte se na výslech."
K mému překvapení to neodmítli. A u nás byl ještě větší blázinec než před tím. 
"A vy taky natáčíte na ten JouŤůb?" zeptala se teta,které se House marně snažil vysvětlit, co vlastně dělá. 
"Ano, všichni tři teto, všichni tři..." smála jsem se. House jí pak dobrovolně, aby už nemusel nic vysvětlovat, pustil video s Pedrem, kde ochutnávají přesnídávky. A jelikož to chtěli vidět všichni, stáhla jsem to na flashku a pustila na televizi, spolu s dalšími videi. 
"Trochu šílené, ale jinak fajn," hodnotila mamka od Honzíka. 
K mému překvapení se naší rodině ta videa líbila. 
"A Klárko, ty taky natáčíš?" Tu osudnou otázku položil strejda. Kluci se na mě ušklíbli.
"Ne strejdo, já nenatáčím."
"Ale má s námi pár videí..." začal Martin. Obdařila jsem ho vražedným pohledem. 
"Ukažte to," přikázal strejda. Kdyby nebylo kluků, neudělám to, ale hrozilo, že když to neudělám já, udělají to oni. Stáhla jsem tedy na flashku ještě Kovyho prank, Školní noc a Martinovo kino. Když jsem pustila Kovyho prank, všichni se mohli potrhat smíchy. Pak kino, kde se taky všichni smáli. Ale školní noc jsem nedomyslela... Ne ten moment, kdy ležím u Marka. 
"Kdo to je?" zajímala se sestřenka s úšklebkem na tváři. Musela jsem zrudnout nejvíc, jak jsem kdy zrudla. Když v tom někdo zazvonil. Mně to vysvobodilo, ale ne na dlouho. 
"Marku?!"
"Ahoj," objevil se tam ještě Felix. A Simon s tetou Míšou.
"Nebudeš mi asi věřit, ale teď není ta nejvhodnější chvíle..."
"Pojďte dál!" objevila se za mnou mamka.
"Je tu dvacet pět lidí!" 
"To nevadí, když tak půjdou děcka nahoru," usmála se mamka. 
Než Marek stačil jít do obýváku, řekla jsem mu o videu ze Školní noci a že teď moje rodina chce vědět, kdo to byl... Vzal to s klidem a do obýváku přišel s úsměvem.
"Dobrý den," pozdravil. Všichni ho okukovali. 
Stoupla jsem si k němu: "Tohle je Marek." 
S Felixem, tetou Míšou a Simonem se seznámili sami. Ale na Marka byl každý zvědavý tak, až to nebylo slušné. Proto mě ještě provokativně objal kolem pasu a celou dobu se tvářil, že se nic neděje. Já jsem přitom byla rozrušená tak šíleně moc, že se divím, že jsem se nesnažila utéct. Markovo objetí však působilo uklidňujícím dojmem. 
Když se naše rodina dozvěděla, že spolu s Markem v podstatě chodíme, začal ten největší výslech, jaký jsem v životě zažila. To ani House tak moc nevyslýchali. Když se dozvěděli, že Marek chodí se mnou do třídy, má dobré známky a chce jít na práva (což jsem mimochodem nevěděla ani já), málem šíleli blahem. 
"To víš, Klárka byla vždycky takový miláček všech."
Ne, pletla jsem se. Až TEĎ jsem zrudla tak, jako ještě nikdy. Chtěla jsem se propadnout do země, což se mi ale nedařilo. 
"To jo, pamatuji si, když jsem brečela a ona za mnou přišla a beze slov mě objala," pokračovala sestřenka. "Uklidnila mě tak moc, že jsem týden potom měla tak dobrou náladu, že jsem dokonce doma uklízela," všichni se smáli. Kovy, Vadim, Martin, Felix i Marek... Smáli se všichni, až na mě. Chvíli jsem se držela, abych vážně neutekla. Až pak jsem si uvědomila, že mě spíše chválí, než cokoli jiného. Uvolnila jsem se a zasmála se taky.
Tolik lidí u nás bylo až do tří hodin, všichni tam zůstávali tak dlouho, jak mohli. Dokonce ani YouTubeři se po chvíli nezdekovali. A to i přes pokračující výslech.

Byly tři hodiny a všichni se začali zvedat, že pojedou. Dokonce i teta a Honzík. Přece jen, všichni ještě museli udělat saláty, smažit ryby... Loučila jsem se s Markem a dala mu dárek. Pak i klukům. Holkám už jsem dárek dala prostřednictvím školy, ale co Ment? Rozhodla jsem se,že mu dárek zajdu dát osobně. 

Když byli pryč, řekla jsem mamce, že jdu dát kamarádovi ještě jeden dárek. Přišla jsem k Mentovi a zazvonila. 
"Ahoj, co tu děláš?" usmál se na mě. 
"Byl u nás Ježíšek a asi si spletl adresu," usmála jsem se a podala mu červený balíček se soby. 
"Jé, díky," zasmál se, "mám to rozbalit teď?" 
"V žádném případě!" zamračila jsem se ale koutky úst mě prozradily. 
"Fajn, pokusím se to vydržet do večera."
"Ne, že pokusíš, ty to vydržíš!" dala jsem mu příkaz. Odkýval mi ho, rozloučili jsme se a já šla domů. 
"A díky Ježíškovi!" volal za mnou. Zdvihla jsem palec a pokračovala v cestě. 

Přišla jsem domů a už tam voněly řízky a ryby. House odešel, ségra zůstala.
"Přemlouvali ho, ať zůstane," pošeptala mi se smíchem ségra.
"A nezůstal?" 
"Ne, má přece taky svou rodinu," usmála se. 
"Za chvíli budeš ty jeho rodina..." ségra mě bouchla do ramene, ale smála se. "Au." 

Seděli jsme u stolu a jedli. Snědli jsme řízky a ryby, ulomili si "Vánoční oplatek" a nanosili dárky, které jsme dostali, pod stromeček. Taková kupa dárků!
Jako první jsem otevřela dárek od Marka. Byl to přívěsek-křišťálový medvídek. Šíleně se mi líbil.
"Jak věděl, že mám ráda medvědy?!" nechápala jsem. Okamžitě jsem si dala náramek na ruku. Další dárek byl od rodičů- obě jsme se ségrou dostaly prstýnek. Já jsem měla prstýnek "Sisters" a ségra "forever♥" 
"Děkujeme, Ježíšku," usmála jsem se na rodiče.
Dostala jsem plno dárků. Dva trička- Jedno jakoby vojenské, ale s červenou, bílou a černou a druhé šedé s medvídkem, který má na hrudníku srdce. Obě trička se mi líbila. Taky jsem dostala rudou růži jako přívěsek na náhrdelník a plyšáka medvídka. Věděla jsem, od koho je ten medvídek, už podle kostrbatého rukopisu na dárečku. Byl od Honzíka a tety. Kostrbaté písmo tam bylo proto, že teta držela Honzíkovi ruku a ten 'psal'. Pak jsem otevřela dárek, na kterém bylo napsané "Od Ježíšků z města". Bylo to CD. Okamžitě jsem si ho pustila a málem se rozbrečela radostí. Byl to čtvrt hodinový sestřih fotek a videí se mnou z města. Jak už z parků, kin, restaurace, tak taky úsek z Kovyho pranku a minifilmu, Školní noci a vůbec ze všeho, kde jsem byla. Dokonce i z koulovačky! A ze školy! Rychle jsem mrkala, abych 'rozmrkala' všechny slzy, co se mi hromadily v oku.
"Wau," řekla ségra a objala mě. Tohle bylo... Neskutečné.
Na konci videa bylo psáno, kdo se na videu podílel: Martin, Kovy, Vaďák, Ment, Marek, Felix, Fall, Pedro, Carol a Ivet, Kuba a ostatní spolužáci. Div že jsem se nezhroutila radostí. 
"Oni všichni... Kvůli mně?!..." nenacházela jsem slova.
Pomohla jsem rodičům uklidit obývák a šla si lehnout. Pořád jsem ale myslela na to CéDéčko.

Tak co, líbil by se vám takový dárek? :) Mně teda rozhodně! ^-^ 

************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí / nelíbí a tak dále. ^-^

Rozhodně koukněte na YouTube:
-> Universal Studio Blue ^-^ (CZ)
-> Universal Studio Red ^-^ (CZ)

Chcete si přečíst další příběh?
-> Život na hraně ^-^ (CZ)
-> Zničené sny ^-^ (CZ)



Město YouTuberůWhere stories live. Discover now