Město YouTuberů

Město YouTuberů XXII.- Kolotoče

Pro pořádek: House- YouTuber; Kuba- Spolužák :)

Vydala jsem se do školy a jelikož už byl podzim, byla ráno docela tma. Nemám ráda tmu... Po cestě jsem potkala Marka, což se moc nestává, protože chodí později.
"Brý ráno."
"Dobré ráno, Klér," usmál se, ale bylo vidět, že nad něčím přemýšlí.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptala jsem se, aniž bych si to uvědomila.
"Ale... To nic," usmál se. "Víš o tom, že tu budou kolotoče?"
"Cože? Teď na zimu?"
"Jo, prý kvůli nějakému výročí nebo co..."
"Aha," zamyslela jsem se. Na kolotočích jsem nebyla od mých osmi let. Nevím proč, ale doufala jsem, že mě tam Marek pozve. Ale nepozval, jen byl zamyšlený. Vešli jsme do třídy asi pět minut před zvoněním, protože jsme šli pomalu. On šel do své lavice a já do své. Pořád vypadal zamyšleně. Sedla jsem si do lavice. Mám ho pozvat já? Nebude to blbé? proletělo mi hlavou. Tu myšlenku jsem zavrhla... Co kdyby se mi vysmál? 

Po škole, když jsem šla kolem zastávky, jsem potkala Kovyho. 
"Čau Klér, víš o tom, že tu budou kolotoče?" řekl nadšeně jako malé děcko. 
"Jo, vím," odpověděla jsem úplně klidně. 
"Nechceš jít se mnou?" hrklo ve mně. Co kdyby se Marek ještě rozhoupal..? Ale nemůžu přece čekat věčně... Nebo můžu? 
"No, jo," řekla jsem nakonec. Asi jsem nevypadala zrovna nadšeně. 
"Děje se něco? Nemáš ráda kolotoče?" 
"Ale jo, mám... Jen. To je jedno," na tváři se mi objevil falešný úsměv. 
"Už tě někdo pozval?" řekl zklamaně.
"Právě že mě nepozval. Nikdo mě nepozval."
"Marek?" Přikývla jsem. "Asi ho máš ráda, hm?" 
Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem znovu nepatrně přikývla. 
"A mě ne, hm?" Zůstala jsem na něj zírat jako pako. 
"Ale jo... Jen prostě..."
"Chápu. Ale pokud tě Marek nepozve, jdeš se mnou, jasný sestro?!" 
"Jasný, bratře," zasmála jsem se a odbočila do naší ulice. 

Byla sobota a odpoledne kolotoče. Už jsem se smířila s variantou, že půjdu s Kovym. A s Martinem, Mentem, Ivet, Kubou, ségrou a Housem. Ano, všichni chtěli na kolotoče. Byla jsem sice ráda, že můžu být s nimi, ale pořád jsem doufala, že mi zazvoní mobil a přidá se k nám ještě někdo. Mobil mi sice zazvonil, ale byla to teta. Říkala, že se dozvěděla o kolotočích, jestli můžou přijet k nám. Nakonec jsme tedy šli všichni, včetně tety, Honzíka a mamky s taťkou. S kluky a holkami jsme se sešli u vchodu do parku, kde byly kolotoče. Dospělí s Honzíkem se od nás oddělili a po chvíli i sestra s Housem. Hledali jsme nějaké kolotoče, na které bychom mohli jít. Jako první jsme šli na obyčejný řetízkáč. Obsadili jsme samozřejmě sedm míst. A pak i osmé, když jsme uviděli Vaďáka, jak nastupuje. Ostatní se rozhoupávali. Já jsem se jen kochala výhledem. Netrvalo to dlouho a kolotoč zastavil.
"Já chci ještě!" Prohlásila Carol a Ment se k ní přidal. My ostatní jsme šli dál.
"Housenková dráha!" Zakřičela jsem a běžela k ní. Byl to takový menší kolotoč na který jsem jako malá chodila skoro pořád. Nevěděla jsem jistě, jestli se tomu říká Housenková dráha, ale já jsem tomu tak říkala vždy. 
Nakonec jsem měla obrovskou radost. Nejen kvůli Housenkové dráze, ale kvůli někomu, koho jsem viděla na ní. Teta, Honzík... A Simon s Felixem. Sedla jsem si před ně. Simon s Honzíkem byli nadšení a Felix se bavil s tetou.
"Ahoj!" Usmála jsem se na ně. Mezitím si ke mně přisedli Kuba s Ivet a dokonce i Carol s Mentem, kteří si prý na řetízkáč zajdou později. Vedle, do další lavice, si sedli Martin, Kovy a Vaďák.
"Jé, ahoj Klárko," usmála se teta.
"Ahoj Klér!" řekl Felix.
Housenková dráha se rozjela a kluci začali rozhoupávat sedačky, na kterých jsme byli. Holky pištěly a já se jen smála. Bylo to super, myslela jsem si, že lepší to být nemůže. Ale bylo. Já jsem chtěla jet ještě jednou, tak se mnou chtěl jet i Kovy, ať nejedu sama. A pak si k nám přisedl Marek!
"Ahoj Klér!"
"No, tak já půjdu," řekl Kovy s mírným úšklebkem a vylezl. 
"Klér, promiň, že jsem tě nepozval... Já... Musím říct, že jsem se styděl."
Housenková dráha se rozjela.

"Klece!" Zakřičel Marek, ale nikdo s ním radost nesdílel. Až na mě.
"Ty máš taky rád klece?"
Jednalo se prostě o klece, které jste museli rozhoupat vlastním tělem a bylo to docela těžké.
"Jdeš?" Usmál se.
"Nemám tady rukavice, budu mít mozoly," zamračila jsem se. Marek vytáhl z kapes dva páry rukavic a jeden pár mi podal.
"Vždy připraven!" vykřikl, čímž všechny rozesmál. Asi si ani ten dvojsmysl neuvědomil. Pak jsme se rozběhli koupit lístky. Ostatní nás zespoda sledovali.

K večeru jsme úplně všichni, včetně ségry s Housem, šli na Kofolu a dospělí si dali pivo. Teta se seznámila se Simonovou maminkou a domluvily se, že o nejbližších prázdninách bude teta s Honzíkem spát u Marka. Kluci byli šťastní, ostatně stejně jako vždy, když mohli být spolu. A my
všichni jsme byli šťastní. Byl to snad ten nejlepší den celého dne. Až do jednoho momentu.
"Takže," začala mamka, "vy spolu jako s Markem chodíte?" 
Měla jsem chuť se propadnout do země. A Marek nejspíše taky. 
"Ne mami, nechodíme," usmála jsem se a zajímala se o bublinky v mojí Kofole. Jen letmo jsem se podívala na Marka, který se díval na mě.

Večer jsme všechny odvedli domů. Teta s Honzíkem přespávali u nás. Tetu jsem pustila k sobě do postele a šla k sestře na manželskou postel. Spal tam s námi Honzík. Sestra už spala a Honzík si ji prohlížel. 
"Jak to, že už nespíš?" Pošeptala jsem Honzíkovi.
"Nechce se mi." Bylo vidět, že lže, ale nic jsem neříkala. 
"Takže," začala jsem, "ty budeš spát u Simona jo?" 
"Jo!" Honzík to řekl trochu moc nadšeně a sestra sebou zavrtěla. Honzík dodal tiše: "A už se těším." Celou dobu se usmíval. 
"Mám nápad. Teď budeme spát a když vstaneme brzo, pokusím se zajistit, aby k nám mohl Simon, jo?" Usmála jsem se na Honzíka. Zasvítily mu oči a on je hned zavřel. Netrvalo dlouho a slyšela jsem jen pravidelné oddechování. Zavřela jsem oči a usnula taky. 

************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí / nelíbí a tak dále. ^-^

Rozhodně koukněte na YouTube:
-> Universal Studio Blue ^-^ (CZ)
-> Universal Studio Red ^-^ (CZ)

Chcete si přečíst další příběh?
-> Život na hraně ^-^ (CZ)
-> Zničené sny ^-^ (CZ)