Město YouTuberů XXVII.- Nádobí

4.5K 334 54
                                    

"Byla jsi taky tak nervózní jako já...?" usmál se.
"Možná ještě víc."
"Klér, nemýlím se?"
"Nemýlíš se." zasmála jsem se.
"No co?"
"Nic, jen... Že mě překvapuje, kolik lidí mě zná. I samotný pan Blazer." zahihňala jsem se.
"Tys se mnou nechtěla jít, co?" zeptal se.
"Ne že nechtěla, šla bych s tebou klidně ven. Tady jde o to, že mi to Kovy prostě oznámil jen tak mimochodem... Ani jsem nevěděla, že takhle," ukázala jsem na svůj obličej, "mám někam jít."
"Ale no ták, nevypadáš vůbec hrozně."
Doufala jsem, že ve světle lampy nejde vidět, jak se červenám.
"Mám to brát jako kompliment?" usmála jsem se. On mi pobaveně přikývl. "Taky nevypadáš špatně."
"Nejdeme si sednout?" ukázal na lavičku. Chvíli jsem váhala. Byla ve tmě... "Co?" zeptal se, když jsem dlouho neodpovídala.
"Stačí čtyři slova- docela se bojím tmy?"
"Fajn, tak ne, tak se jdeme projít?" přikývla jsem a vydali jsme se po chodníku okolo města. Sice to nebyl moc rozdíl, oproti sezení na tmavé lavičce, ale tak co.
"Jak jsi se vlastně seznámila s YouTubery?" zeptal se, aby nestála řeč.
"Tak různě..." pousmála jsem se nad vzpomínkami. "Martina jsem pronásledovala. Když jsem se seznámila s Kovym, byla jsem tajný agent FBI. Taky Alice Green, když jsem potkala Vaďáka. A s Mentem, když jsem Martinovi vyhrožovala pepřákem."
"Zajímavé," zasmál se.
"No a s tebou na slepém rande."

Došli jsme až k našemu baráku a rozloučili se. Rodiče ještě nebyli doma, ale ségra jo.
"Kdes byla?"
"Kovy mi domluvil slepé rande." protočila jsem oči.
"A?" smála se.
"S Blazerem..."
"Aha."
"Jdu do sprchy."
Vzala jsem si pyžamo a vlezla si do sprchy. Znáte to, proud teplé vody, váš nádherný zpěv a přemýšlení. Co je lepší?
Dala jsem si pořádně na čas. Nejspíše jsem vyčerpala všechnu teplou vodu, ale co. V zrcadle jsem si pak všimla, že modřina už skoro vůbec nejde vidět.

Další den, další dopoledne strávené ve škole. Bylo to ale docela fajn, nejvíce asi dějepis, přitom mě dějepis nikdy moc nebavil. Učitelka se ptala na různé umělce a když jsme nevěděli, radila nám:
"No, tak například jména z dětského seriálu Želvy ninja!"
Samozřejmě se našel spolužák, který vykřikl: "Tříska!"
Všichni jsme se začali smát, včetně učitelky a celou hodinu jsme vlastně nic neudělali.

Cestou domů se ke mně přidala Ivet, Carol a Marek.
"Nechcete jít ven?" překvapilo mně, že ten, kdo se na to zeptal, byla Carol, která nikdy nemluví.
"Jasný, proč ne?" odpověděla Ivet.
"Jistě." řekl Marek.
"Já... Dneska nemůžu." Chtěla jsem jít na kopec, přece jen už jsem tam dlouho nebyla. Všichni mlčeli.
"Tak ne no." řekl Marek, ale bylo vidět, že je docela zklamaný, stejně jako holky.
"Promiňte..."

Přišla jsem domů a uvažovala jsem, jestli jsem udělala dobře. Přece jen jsou mi kamarádi přednější. Ale začala jsem být zvědavá. Kdyby se mi to tak podařilo to rozluštit... Neodmítala bych pak nabídky na chození ven... Převlékla jsem se z bundy do teplé mikiny, protože mi byla pohodlnější, a šla jsem. Vzala jsem si mobil a sluchátka a dala si je do uší i přes naši 'výchovu'. Vycházela jsem tu stejnou cestičku, po které jsem šla naposledy už docela dávno. Koukala jsem se před sebe a potichu si zpívala 'CoolKids' od Echosmith. Automaticky jsem si sedla na lavičku a rozhlížela jsem se.
"BAF!"
Trhla jsem sebou, div jsem tu lavičku nepřevrátila.
"Fall! To mi nedělej..."
"Tak promiň." smála se.
"Jo, dobrý. Po dlouhé době se zase setkáváme!" obě jsme se zasmály. "Nějaké stopy?"
"Bohužel... Bílá tužka nejspíše neexistuje."
"Co jinak? Co YouTube, škola atd..?"
"YouTube v pohodě, škola taky, až na to, že jsem na intru a musíme tam mít pořád uklizeno, večer je učební klid..."
"Aha." zasmála jsem se. "Mě třeba uklízet baví."
"Nechceš přijet? To bych ti poskytla tolik zábavy..."
S úsměvem jsem zakývala hlavou, že ne.
Seděly jsme tam a kecaly asi do čtyř, pak Fall odešla. Chvíli jsem poslouchala písničky a když mi začala být zima, rozhodla jsem se, že teda taky půjdu domů. Scházela jsem dolů, když jsem dole viděla postavu v šedé bundě, jak míří na kopec. Byl to nejspíše kluk. Když mě viděl, otočil se a šel pryč.
"Divné." řekla jsem si a šla za ním. Ta bunda mi byla povědomá. Kdo to ale byl, to jsem netušila.

Když jsem byla dole, po postavě nebylo ani vidu, ani slechu. Chvíli jsem se rozhlížela, ale nikdo tam nebyl. Rozešla jsem se domů a přemýšlela a přemýšlela...

Doma jsem si udělala úkoly, které pro mě byly lehké, jako vždy, ale trvalo mi to. Ve škole mi totiž učitelka dala plno úkolů navíc, protože už jsem všechno uměla. Nechápala jsem to, ale neprotestovala jsem. Když jsem byla hotová, šla jsem zhlédnout, co je nového na YouTube.
Kanál Fallenka nahrál nové video
Koukla jsem se na název a pousmála jsem se: VÝHODY A NEVÝHODY NA INTERNÁTĚ |Fallenka
Napsala jsem jí zprávu:
Já: Dostala jsi nápad na video na kopci? :D
Za pět minut mi odepsala:
Fallenka: Jojo, divím se, že jsem to zvládla do dvou hodin jak natočit, tak i sestříhat :D
Mamka mě zavolala na večeři a já poslušně seběhla dolů. Dole jsem se ale lekla tak, že to ani Fallenka nepředčila na kopci.
"Co tady všichni děláte?" smála jsem se.
"Tvoje mamka nás pozvala," usmál se Martin.
"Jojo, na večeři," řekl pro změnu Kovy.
"A je fakt dobrá," zakončil to House, který seděl vedle ségry.
Tak jsme teda já, Martin, Kovy, House a ségra jedli. Martin nás rozesmál vždy, když jsme se pokusili jíst, takže nám to trvalo docela dlouho. Jedli jsme mamčin tajný recept, který jsem věděla já, ona a ségra. Byly to v podstatě slané muffiny se slaninou a sýrem. Spořádali jsme jich dohromady kolem patnácti, protože byly docela syté. Po večeři mi všichni pomohli utřít nádobí. Byla to docela sranda, vzhledem k tomu, že já jsem umývala a všichni čtyři utírali. Vůbec jsem nestíhala a všichni mě pořád provokovali stylem: "Dělej, nestíháš!"
Kdykoliv jsem položila na odkapávač talíř, okamžitě zmizel, div se o něj nepoprali. Všichni se pořád smáli a dělali blbosti. Naštěstí jsme nic nerozbili. Když kluci odcházeli, slíbili mi, že mi zase někdy přijdou pomoct s nádobím. Odmítla jsem je. Radši to zvládnu sama, než aby mi pomáhali oni. Ne že bych nebyla ráda, ale už i tak máme talířů a hrníčků docela málo...

************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí / nelíbí a tak dále. ^-^

Rozhodně koukněte na YouTube:
-> Universal Studio Blue ^-^ (CZ)
-> Universal Studio Red ^-^ (CZ)

Chcete si přečíst další příběh?
-> Život na hraně ^-^ (CZ)
-> Zničené sny ^-^ (CZ)




Město YouTuberůTahanan ng mga kuwento. Tumuklas ngayon