Město YouTuberů XI.- Noční můry

5.7K 415 19
                                    

Předem chci poděkovat za ohlasy na minulé díly :)
Doufám, že se vám bude příběh i dál líbit! ^-^

Zazvonil mi budík a já jsem vstala. Ještě pořád jsem byla nějak mimo, kvůli probdělé noci. Vyčistila jsem si zuby a umyla se. Prostě to, co dělám každé ráno. Necítila jsem se vůbec dobře. Zavolala jsem mamce.
"Zlato? Co potřebuješ? Nemám moc času," ozvala se z mobilu mamka.
"Mami, není mi moc dobře, nemůžu dneska zůstat doma?"
"Ale jasně, tak si jdi lehnout. A nezapomeň si změřit teplotu. Páá."
Položila jsem to a zalehla jsem zpátky do postele. Ani jsem si tu teplotu neměřila, byla jsem si jistá, že ji nemám. Všechno to bylo zapříčiněno tím, že jsem v noci nespala. Chtěla jsem už jít spát, ale kdykoliv jsem zavřela oči, viděla jsem před sebou pořád tu noční můru. Nedalo mi to a koukla jsem se na to video. A na komentáře pod ním.
"Chudák holka."
"Ježíš, měl jsi ji obejmout a nebo s ní odejít, ne ji natáčet."
Celkově byli lidi prostě milí. To mě uklidnilo. Odložila jsem mobil a usnula.

Když jsem se vzbudila, seděla u mojí postele mamka.
"Tak co, jak ti je?"
"Jo, už dobrý." Usmála jsem se na ni. "Jak dlouho jsem spala?"
"No, jestli jsi usla hned po tom, co jsi mi volala, tak to bude asi jedenáct hodin," ušklíbla se.
"Cože??" Vyděsila jsem se. "No, tak už alespoň vím, proč mám takový hlad."
Mamka se zasmála. "Tak si pojď vzít oběd. Speciálně pro tebe dneska taťka uvařil čočkovou polívku."
Ani na chvíli jsem neváhala a rozběhla se ke schodům. Miluji čočkovou! Uslyšela jsem mamku, jak se směje a říká: "Tak už jsi asi zdravá."

Když jsem se najedla a lehla si zpátky do postele, koukla jsem se na facebok.
Martin: Klér, promiň mi to.
Martin: Kléér, promiň, fakt se mi to video líbilo.
Martin: Jsi tam? Prosím, napiš, že mi odpouštíš nebo tak něco, prosím :'(

Martin: Proč jsi nebyla ve škole?
Martin: Děje se něco?
Martin: Klér??? Řekni mi, že jsi nespáchala sebevraždu!! Mám výčitky svědomí.
Já:
To si opravdu myslíš, že bych spáchala sebevraždu kvůli tobě? :'D
Martin: No konečně! To bylo škaredé. :( Proč jsi nebyla ve škole? Proč jsi neodepsala? Myslel jsem, že už mi nikdy nenapíšeš.
Měla jsem nutkání mu neodepsat, ale to bych mu neudělala.
Já: Nebyla jsem ve škole, protože mi nebylo dobře. To se občas stává, že lidi jsou nemocní, víš? :')
Dál už jsem to neřešila... Zbývalo mi odepsat na dalších 16 zpráv od Kovyho, Iv, Carol a Hnědoočka... Teda Marka. Všechny zprávy byly jen o jednom: Proč jsi dneska nebyla ve škole?

Kovy mi napsal: 'Co se děje? Martin mi psal, že tě prý asi zabil nebo co. Jsem zmaten, agente, podejte vysvětlení.' Z té zprávy jsem dostala takový záchvat smíchu, že jsem ještě asi půl hodiny nebyla schopná odepsat. Po té půlhodině, když jsem konečně všem odepsala, jsem si šla nachystat věci do školy.

V noci jsem samozřejmě opět nemohla spát. Spala jsem přes den, takže to bylo logické. Když jsem konečně odložila mobil a usnula, bylo něco kolem druhé v noci.
Ráno jsem se cítila plná energie, takže jsem se úplně normálně odebrala do školy. Po cestě jsem potkala Iv. Ta mi odvykládala, co se ve škole dělo. Já jsem tomu nechtěla věřit...
"No, včera k nám do třídy chodili lidi z celého druhého stupně. Chtěli mluvit s tebou! Když jsem jim řekla, že nejsi ve škole, litovali tě, že jsi určitě byla vystrašená z toho hororu a že Martin je blbej, že tě natáčel. Když se mě ptali, co ti je, řekla jsem jim... Jo a co ti vlastně bylo? No, to mi řekneš, až ti to dořeknu. Řekla jsem jim, že tě bolelo v krku, takže kdyby se tě ptali, tak že jsi cucala strepsils a už to je dobrý. Nechci být za lhářku, takže prosím, řekni jim, že tě vážně bolelo v krku. No a ptal se po tobě Marek. Měla by ses mu ohlásit." Celou cestu jsem neměla šanci promluvit. Až u školy jsem Ivet řekla, že jsem prostě celou noc před tím nespala, takže jsem byla unavená. Ona řekla jen 'Aha.' a pokračovala v mluvení. Vážně nechápu, jak to tak může zvládat. Ani se za celou tu dobu nezadýchala. Měla jsem pocit, že nedýchá vůbec. Neměla to kdy, mezi tím mluvením, stihnout.

Seděla jsem ve třídě a nestačila jsem pobírat dění okolo mě. Celé vyučování panoval koloběh:
Zvonění na přestávku- Všichni se mačkali do naší třídy a chtěli se mně zeptat, jestli už jsem v pohodě.
Zvonění na hodinu- Všichni se rozeběhli do tříd, ani se po nich nezaprášilo.
A to jsem si myslela, že se mi budou posmívat. Samozřejmě se našli i takoví, co tvrdili jaký nejsem strašpytel, ale těch byla hrstka. A upřímně bych se vážně hodně divila, kdyby se takoví nenašli. 

*************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí a tak dále. ^-^

Rozhodně koukněte na
-> Universal Studio Blue ^-^ (CZ)
www.youtube.com/channel/UCnS6NeOrtr3aHII1hv2GELQ

-> Universal Studio Red ^-^ (CZ)
www.youtube.com/channel/UCmDd7tUaFceY_gqw5qxvDxA/feed

Chcete si přečíst nějaký další příběh?
-> Život na hraně ^-^ (CZ)
-> Zničené sny ^-^ (CZ)


Město YouTuberůWhere stories live. Discover now