Město YouTuberů XXI.- Alice Green

4.8K 387 22
                                    

Nedávno děkování a už o 300 vidění a 35 votes víc? :o Jste úžasní! Děkuji moc :3

Uvědomila jsem si, že už je konec listopadu. Čas šíleně letěl! Vánoční dárky jsem neřešila, protože u nás v rodině se dárky moc nedávají. Naše Vánoce jsou v podstatě o tom, že se sejde u někoho celá rodina, povídáme si o tom, co se nám stalo za celý rok. Mně to nevadí, rodina mi je přednější. Na Vánoce se vždy těším jako malé dítě.

Byla středa. Když jsem přišla do školy, čekal na mě Marek. Šli jsme do třídy a Marek mi vyprávěl, jak Simon celou dobu mluvil o Honzíkovi.
"A pak řekl, že chce, aby zase přijel." Marek vypadal, že je šťastný i za Simona.
"Marek o tobě taky celou dobu mluvil." Řekl Felix, který se objevil za náma.
Marek zrudl. "To není pravda..." zamumlal. "A vůbec, co tu děláš?"
"Mamka mě poprosila, abych ti donesl klíče," Felix se rozesmál. "Zapomněl sis je doma."
Felix předal Markovi klíče a podíval se na mě.
"Jo, a doopravdy o tobě pořád mluvil," otočil se a šel k východu.
Na tváři mi zůstal lehký úsměv a oba s Markem jsme byli červení jak rajčata. Vysvobodilo nás až zazvonění na hodinu. Do ramena mi narazil papírek. Otočila jsem se a usmíval se na mě jeden spolužák. Rozbalila jsem ho a podívala se, co tam je napsané.
Ty s Markem chodíš, že jo?
Zavrtěla jsem na něj hlavou a on okamžitě začal znova psát. Hodil mi další papírek.
Vypadá to tak. Alespoň podle toho, co jsem slyšel od Felixe.
Schovala jsem si tvář do dlaní a on se začal smát.

Skončila škola a já se vydala pomalu domů. Chystala jsem se zalehnout do postele a být v ní celý den. Šla jsem po cestě a vsadím se, že kdyby vedle mě houkal vlak, neslyšela bych to. Vrazila jsem do nějakého kluka.
"Moc se omlouvám," řekla jsem, když mu na zem spadl mobil. Zvedl ho, ale nebyl na něm ani škrábanec. Oddechla jsem si.
"To je v pohodě," řekl a pokračoval v cestě. Jako skoro vždy, když někoho potkám, mi někoho připomínal. Otočila jsem se na něj a on se v tu chvíli taky otočil.
"Ty mě neznáš?" divil se. Chtěla jsem si z něj udělat legraci.
"Ne, proč?" můj úsměv mě ale prozradil.
"Znáš," smál se.
"A ty mě?" Přivřela jsem oči.
"Pokud nejsi Klér a jen mi ji připomínáš, tak ne, neznám." zvážněl, ale vážný výraz mu moc dlouho nevydržel.
"Alice Green," řekla jsem. "Těší mě."
"Počkat, ty nejsi Klér?" Zakývala jsem hlavou, že ne. "Taky mě těší... Alice." Řekl zamyšleně.
"No, už musím jít." Usmála jsem se na něj. "Tak ahoj."
Otočila jsem se, že už půjdu a říkala jsem si, jaká to je legrace, že mi to uvěřil. Můj plán by vyšel, kdyby se z dálky nevyřítil Ment.
"Ahoj Klér!" křičel. "Ahoj Vadime, promiň, mám zpoždění!"
Pousmála jsem se na Vaďáka a on se na mě krátce zamračil.
"Říkal jsem si, že jsi až moc podobná Klér... Alice," smál se.
"Jaká Alice?" nechápal Ment, který k nám mezitím došel.
"To neřeš." Řekli jsme s Vadimem společně. Ment se na nás jen zvláštně podíval, ale nic neřekl.
"Už vážně musím... Ahoj kluci." Už jsem fakt chtěla být doma.
"Počkej." Řekl Ment. "Carol dneska nemůže, nechceš převzít její místo ve videu?"
Nakonec jsem ale netočila. Ne že by mi to nějak vadilo. Byli jsme v nějakém studiu. Stála jsem a koukala se, jak Ment s Vadimem natáčeli ostatní scény k tomu videu. S greenscreenem...
"Klér, podívej se, jestli jsme dobře zaostření, prosím." Nahlídla jsem na obraz a přikývla. Alespoň k něčemu jsem jim byla dobrá. Nakonec ze mě udělali hlavního kameramana, ačkoliv jsem nikdy předtím netočila. Bylo to ale docela jednoduché, když mi oba radili, co mám dělat. 

Přišla jsem domů okolo šesté. Lehla jsem si na postel. Chtěla jsem celý den lenošit a místo toho jsem byla ve studiu. Kluci mi zkazili plány. Usnula jsem v posteli v riflích a tričku, které jsem měla na sobě celý den. Ráno jsem se vzbudila, protože jsem slyšela mamku, jak šla do práce. Nikdo už nebyl doma, taťka byl v práci a sestra ve škole. Měla jsem ještě hodinu do zazvonění mého budíku, ale nechtělo se mi spát. Šla jsem si vzít oblečení do školy a vlezla si do sprchy. Když jsem byla ve sprše, někdo zazvonil. "To si ze mně někdo dělá srandu!" Vylezla jsem ze sprchy, rychle se usušila, oblékla si spodní prádlo a vlezla do županu. Otevřela jsem dveře a byl tam Martin s Kovym.  "Co tu chcete?" Řekla jsem trošku naštvaně. Přece jen mě vyhnali z teplé sprchy.
"Tys byla ve sprše?" ptal se Martin.
"Co myslíš?" zeptala jsem se a ukázala si na vlhké vlasy.
"Tak to promiň... Prostě jsme viděli, že se u vás svítí. Nenapadlo nás, že nechodíš na střední, takže vstáváš později..."
"A ani, že bys mohla být ve sprše." Dodal Martin.
"No... A? Chtěli jste něco?"
"Jít tě navštívit."
Pustila jsem je dovnitř a zamkla se v koupelně. Ještě že jsem to udělala, protože jsem viděla, jak se klika dává pomalu dolů.
"Úchylové!" Zakřičela jsem a zpoza dveří se ozval zklamaný povzdech.
"Já ne!" Bránil se Kovy.
"To je jedno." Vylezla jsem už převlečená a pořádně usušená. "Jste prostě oba úchylové."
"Není fér!"
"Ale je." Usmála jsem se.
"Proč vlastně nejste ve škole?" Napadlo mě, když jsem dala vařit vodu na Cappucino.
"No, řekněme, že nám odpadla oběma hodina a my si to neuvědomili." 

************************************************************

Byla bych ráda za každý feedback- votes, komentáře, cokoliv. Chtěla bych vědět, co mám podle vás zlepšit, jestli se vám to líbí, co se vám na tom líbí / nelíbí a tak dále. ^-^

Rozhodně koukněte na YouTube:
-> Universal Studio Blue ^-^ (CZ)
-> Universal Studio Red ^-^ (CZ)

Chcete si přečíst další příběh?
-> Život na hraně ^-^ (CZ)
-> Zničené sny ^-^ (CZ)


Město YouTuberůजहाँ कहानियाँ रहती हैं। अभी खोजें