Podstata duše

Já a moje nové plavky - 24. část

A tak se stalo, že jsme v této opravdu zvláštní formaci v podobě: Kapitána Olívie, lehce nabručeného Matha, těžko říct, jestli furt zraněného Elliota, vesele ťapající Realey a bohužel i mě, vydali na nákup plavek. Všichni jsme mlčky následovali Olívii, která se samovolně chopila vedení, pač, byla očividně ve svém živlu.

Jako neříkám, že by mě nakupování nebavilo, extra když za vás někdo platí. Ale mít za zadkem čtyřčlenný dozor, skládající se ze dvou kluků v pubertě, uslintaného vlka a jedovaté Olívie, není zrovna má ideální představa nákupního týmu. I když... No dobrá možná jsem to trochu přehnala...

Uznávám, že Realey fakt neslintá! A po pravdě, je možná jediná, koho při nákupech uvítám.

„Kam máme vlastně namířeno?" houknul Math jdoucí po mé levé straně na Olívii.

„Nech se překvapit. Vím o skvělým krámku, kde maj naprosto libový plavky!" zahulákala na něj Olívie zpět, aniž by se otočila.

„Doufám, že bereš ohledy na to, že moje peněženka není bezedná," chytnul se tématu Elliot jdoucí po mé pravici.

Ano jsem v obležení, ze předu to z první linie jistí Olívie a za mnou si spokojeně ťapká Realey. Mé možnosti na útěk jsou téměř nulové. I když je fakt, že s tím jak jsem po včerejšku ještě furt vyřízená, bych se ani za lepších podmínek moc daleko nedostala. Dobrá budu si spokojeně ťapkat dál.

***

„Tadá," zajásala Olívie a rozpřáhla ruce do stran, předvádějíc mám svůj výběr obchodu.

„Dražší v blízkosti nebyl?" zašklebil se Elliot, ale z jeho hlasu bylo poznat, že nejspíš při nákupu dvou plavek nezkrachuje. Kolik asi tak platěj jednotkám.

„No ták Ruth, nezdržuj furt, pojď," čapla mě za ruku a než jsem se stihla rozkoukat, už jsem byla v krámku. No ty ****. Tolik barev pohromadě neobsahuje ani duha!

Tak jsem tam tak stála s hubou dokořán snažící se trochu pobrat obsah tohoto krámku, když mi někdo začal mávat rukou před očima.

„Hej, co je?" lekla jsem se.

„Vstávat! Tyrkysový nebo zelený?" probrala mě Olívie, která už očividně měla první favority.

„Takhle se to těžko posuzuje, měla by sis je obléct a až pak nechat soudit," poskytnul jí znalecký názor Elliot.

„V tomhle jsem s Elliotem za jedno," začal přikyvovat Math. Zopakujte mi někdo, proč že se tohohle účastním?!

„Pfff, chlapy," zakroutila očima Olívie a zmizela s oběma modely v kabince.

„No a co ty Ruth?" padly na mě dva zvědavé páry očí. Ach, kéž by tu tak, jako zákaz vstupu zvířatům, platil i zákaz vstupu klukům!

„E-eee jdu se po nějakých podívat," prohodila jsem a snažila se zmizet mezi regály. Bože, trapnějc mi v životě asi nebylo!

A tak jsem tak bloumala mezi regálama a hledala nějaký ty plavky, když v tom jsem zaslechla výskot kluků. Zvědavost mi nedala, a tak jsem vykoukla chodbičkou, ke zdroji onoho zvuku a naskytl se mi výhled na nakrucující se Olívii v oněch tyrkysových plavkách před pánskou porotou sedící na lavičce před kabinkama.

Protočila jsem nad tím očima a vrátila se zpět do úkrytu za regálem. Nikdy se odtud nedostanu.

Sedla jsem si na zadek a zbědovaně koukala na věšáky plné plavek, které byly naprosto všude. Do mé smrti už nechci navštívit žádnej krám s plavkama! Dala jsem si hlavu do dlaní a snažila se vymyslet co nejrychlejc nějakej efektivní plán útěku.