Podstata duše

Pan Brumla - 5. část

Ráno jsem se vzbudila a v pokoji už nikdo nebyl. To mě tu ta zatracená Olivie fakt nechala? Mrcha jedna.

Kluci už byli taky v tahu, a tak jsem taky ustlala postel a přemýšlela co dál. Při usilovném přemýšlení a pochodování po pokoji, jsem si všimla malého lístečku na nočním stolku vedle postele, kde jsem spala.

Zbystřila jsem a bleskurychle se přesunula k lístečku.

Už dávno jsme měli být nastoupeni před ubytovnou. Spala si jak stoletej strom, a tak jsem tě tu nechala.

Olivie

PS: Příště tak nechrápej! Elliot

PPS: Zvláštní, že jsem jí přes ten tvůj drtič odpadu neslyšel... Dylan

PPPS: Sklapni -_- To sem nebyl já, to ona! Elliot

PPPPS: Takže s tebou spala na horní palandě, jo? Dylan

PPPPPS: Idiote... Fajn možná jsem trochu chrápal. Elliot

PPPPPPS: Vítězství! Veškeré gratulace a dary očekávám večer. Dylan

„Bože," začala jsem se smát na plné kolo, když jsem to dočetla. To jsou idioti. No nic nastoupení před ubytovnou? Už dávno?

„Sakra!" zahodila jsem papír a vyběhla z pokoje. Zas jdu někam pozdě.

Kličkovala jsem mezi lidmi na chodbě a řítila se ke vchodovým dveřím. Když už jsem konečně vyběhla ven, čekalo mě malé překvapení. Nikdo tam nebyl. Copak na mě všichni zapomněli? Stála jsem jako přibitá před vchodem a přemýšlela co teď.

„Ale, ale, ale kdopak se nám to probudil?" ozval se hlas z levé strany.

„Tak moment! Říkal si, že jste měli na pokoji holky... Ale nějak ses nám zapomněl zmínit, že jedna z nich byla Ruth!"

Podle obličeje jsem poznala jednoho z těch kluků z tribun, co nám choděj tak usilovně „fandit" s Elliotem.

„Pche," urazil se Elliot a dal nos nahoru, na znamení, že se o tom nehodlá bavit.

„Hele nevíte, kde jsou všichni? Jakože z mojí bývalý ubytovny?" vychrlila jsem na ně.

„Jasně prcku. Celý ráno tu něco řešili, a pak mám pocit, že se rozhodlo, že školáci jakožto ty, půjdou pomáhat s prohrabováním trosek," zasmál se Elliotův kámoš. Že mě to nenapadlo hned, že by mohli být u trosek naší starý ubytovny.

„Ok, díky," poděkovala jsem a rozběhla se směrem k mé staré ubytovně.

„Hezký pyžamo!" uslyšela jsem za sebou Elliotův hlas. Cože?! Zastavila jsem se a podívala se na sebe. Sakra, fakt jsem stála v pyžamu!

„Trhni si!" křikla jsem na něj a vyplázla jazyk. On se ale jen tak blbě usmíval dál.

No nechala jsem Elliota Elliotem a běžela dál.

Proběhla jsem městem, aniž bych se zastavovala nad připomínkami kolemjdoucích na mé pyžamo a konečně dorazila k ubytovně.

„Ruth! Sakra to nemůžeš aspoň jednou vstát dřív než v půl 12?!" bylo první, co jsem uslyšela, když si mě Kessidy všimla.

„Heh," nahodila jsem zářivý úsměv a dělala, jako že jsem v tom absolutně nevinně.

„Je mi to jasný," zasmála se Kess.

„Tady jsem ti vyzvedla náhradní oblečení a pokyny. Tak se mazej převlíknout!" nařídila mi Kess. Já jsem neváhala, popadla věci a vydala se do nejbližší restaurace na záchod převlíknout.

Bílý triko a tmavě modrý tepláky mi docela padly, a tak jsem spokojeně vylezla konečně oblečená z restaurace a šla zpět k ubytovně.

„Tak o co jsem přišla?" vyzvídala jsem od Kessidy.

„No dá se říct, že o neskutečně zábavné lezení v troskách a lovení věcí. Ovšem, jak jsme zjistili, co nezničil požár, to se zničilo při hašení, takže jsme přišli o všechny věci," nastínila mi situaci.

„Ale ne, Pan Brumla!" vzpomněla jsem si na svého spacího medvídka, na kterého jsem při včerejším požáru úplně zapomněla. Kessidy moc dobře věděla, jak moc jsem ho měla ráda. Byl to takový můj talisman. A teď je pryč.

„No ne Ruth, tak už si tu taky?" přiběhl k nám Mathew.

„Jo, jo," řekla jsem sklesle.

„Copak?" podivil se Math.

„Pan Brumla," vysvětlila Kessidy, a Math hned pochopil.

„Neboj, koupíš si nového!" snažil se mě rozveselit Math.

„To chvíli potrvá. Vem si, že v té ubytovně byly i moje peníze," až teď jsem si uvědomila opravdovou velikost své ztráty. Ztráty všech.

„Hlavu vzhůru holky! Však my to zmákneme!" neztrácel naději Math.

„Co se vlastně bude dít teď, když se zjistilo, že nám nic nezbylo?" napadlo mě.

„No, co jsem četl pokyny, tak budeme do Obřadu výběru bydlet, tam, kam nás včera rozřadili. Máme normálně chodit do školy a připravovat se na Obřad výběru. Jo a město prý každému poskytne nějaké finance, abychom si nakoupili nějaké oblečení," shrnul Math vše, co se dočetl.

„No, aspoň že tak," řekla Kess.

„Tak moment! To mám jako celej měsíc bydlet s Olívií, Elliotem a s nějakým Dylanem?!"