The Fault in My Inspiration [Newtmas AU] - česky

KAPITOLA PADESÁTÁ DEVÁTÁ

Dnešní hodina matematiky je hlasitější než všechny přestávky u prváků. Matematika je u nás za normálních okolností tichá, jen se díváme před sebe na učitelku, jak vysvětluje něco, co se nám zdá nepochopitelné a jediný výsledek toho je, že jak moc se snažíte to pochopit, tím víc se zvětšuje šance, že vás bude bolet hlava, ale právě teď máme suplování, naše učitelka onemocněla, ale jak jsem zjistil od Minha, jen otěhotněla a má ranní nevolnost. Někdo je hold informovaný víc než ostatní.

A vzhledem k tomu, že je první hodina, rozhodnu se volný čas strávit doháněním mého časového deficitu tím, že si dám ruce na lavici a položím si na ně hlavu. Minho mezitím dělá něco na opraveném mobilu, kde mu po té menší kolizi zbyla asi polovina funkcí z těch, které kdysi mýval.

Až asi po 15 minutách, kdy se cítím v takovém malátném usnu-neusnu stavu, se Minho nahne, aby něco vzal. A já podle vibrací v lavici dokážu rozpoznat, že tu věc bere z mé části stolu. A přestože se mi nechce, zvednu se, abych se podíval, co dělá.

„Minho, ne!" křiknu, přičemž si vezmu můj mobil, který mi patří. Odemknu ho, abych viděl důvod, proč ho Minho bral. Mám jedno upozornění.

Cameron Kaznowski vám poslal žádost o přátelství

„Počkej, jak tě našel na Facebooku?" vyhrkne na mě.

Nevím, co mu říct. To víš, včera jsem k němu šel, abych si s ním mohl povyprávět o mém rozchodu s Thomasem. „Já nevim, lidí s jménem Newton je v Austinu asi málo."

„Sonya Newton třeba."

„Tak asi se logicky nebudu jmenovat Sonya. A existují věci, jako jsou profilové obrázky, takže nevim, co v tom hledáš za záhadu."

Podívá se na mě, jakoby chtěl něco vyčíst z mého pohledu, ale já zatím jen odvrátím zrak směrem k tabuli, aby nemohl zjistit, že ve skutečnosti lžu.

„Newte, znám tě 3 roky, vim, že lžeš."

„Jak si můžeš bejt tak jistej? Nikdy nic neuhádneš, skoro mě ani neznáš!"

„Takže lžeš!"

„Cože?"

„Nikdy nic neuhádneš, to říká jen člověk, co nechtěl, aby někdo něco, co on nechce, aby uhádl."

„Nějak jsem se zamotal." Pokusím se promyslet jeho větu a rozkouskovat jí, ale vzdám to. Pro jistotu.

„Teď mi vysvětli, co se stalo s Cameronem, že se kamarádíčkujete tak, že ti poslal tu žádost."

„Spals s Teresou," vyhrknu bezmyšlenkovitě. Chci změnit téma konverzace a to tím tématem, které je pro Minha stejně soukromé.

„Tohle sem netahej, já-"

„O můj bože, tys s ní fakt spal!" Tuto větu vykřiknu tak nahlas, že se na nás otočí nejen ostatní lidé ze třídy, ale i suplující učitelka.

„Ne!" ohradí se. „Jen jsme spolu byli v kině. Brenda má poslední dobou stejně nějaký bisexuální sklony." Ani se raději na tohle neptám, už tak máme rozdělaných až moc témat a bisexuální Brenda je, nic proti, to poslední, které bych měl chuť řešit.

„Víš, že když jdeš s někym do kina, tak to znamená, že se s nim chceš vyspat?"

„A kdo říká, že tohle tvrzení není pravda?"

„Uvědomuješ si, jak je to zvrhlý?! Teresa je nejlepší kamarádka tvý asi bisexuální asi expřítelkyně a zároveň sestra expřítele tvýho nejlepšího kámoše!"