The Fault in My Inspiration [Newtmas AU] - česky

KAPITOLA TŘICÁTÁ ČTVRTÁ - pt. 2

Trénink probíhá celkem dobře. Sedím vzadu na zemi u topení, nic pohodlného, ale co mám dělat. Alespoň se můžu dívat na Thomase a i když se to nevyrovná pohodlí mé postele, jsem rád, že v ní nejsem a dělám něco jiného a nového.

Ze zezačátku se rozehřívají, pak tančí, Thomas si při každé pauze chodí přisednout ke mně, zeptá se, jestli je všechno okay a pak odejde. Tak jen mlčky sedím a dělám, že neexistuju. Pro jistotu.

Až po procvičení základní sestavy, asi na Mistroství světa, si ke mně přisedne dívka, která je rozhodně mladší, než je Thomas. Je mi celou dobu povědomá, ale nedokážu ji někam zařadit. Má blonďaté vlasy, jakože hodně, je to ten nejblonďatější odstín, jaký kdy může existovat.

„Ty seš Newt, že jo?"

„Nemám říkat moje jméno, takže ne, nejsem Newt," odpovím. Věnuje mi pohled a pak mi pošeptá, že mě zná, tak se jí zeptám odkud, tak mi řekne, že z autobusu, že jsem jí pomáhal s úkolem, tak jsem jí teda řekl, že se jmenuju Newt a ona mi teda řekla, že se jmenuje Rachel. V ten moment jsem si už na ni vzpomněl.

„Tě sem vzal Thomas, že jo?" Přikývnu.

Zatímco ona se mě vyptává na otázky, jako do jakého ročníku chodím a podobně, ostatní se staví do formace, kde je Thomas hned vepředu. Zkusí první sestavu, která se mně osobně zdá hodně dobrá, ale nejsou synchronizovaní, z čehož usuzuju, že se to učili před krátkou dobou.

Dívka, která je starší než ostatní, typuju jí tak 28 let, se mi jeví jako trenérka, jelikož všechny ostatní diriguje a říká jim, co je špatně. Jedna z jejich prvních připomínek padne Thomasovi. Tvrdí, že to neprožívá a musí víc komunikovat s potencionálním publikem. Nějaký týpek, co stojí víc vzadu, má na sobě tetování a taky vyholené vlasy ze strany, uprostřed je má delší, promluví: „Představ si, že ti tam stojí ten tvůj Newtie!"

Zbytek Thomasovy crew se začne smát. Thomas se na něj otočí a prstem si přejede po hrdlu, čímž naznačuje, ať mlčí, nebo bude zle. Ten týpek s divným účesem se zasměje a udělá takové to: „Oooh", které znám ze školy, když se učitel snaží hrát na tvrďáka, něco někomu řekne, ale ten, pro kterého poznámka byla, mu to vrátí a takzvaně ho „setře". Pak tenhle zvuk udělá zbytek třídy.

„Klid, jo!" zakřičí asi-trenérka.

Zopakují několikrát tu samou sestavu a nakonec dostanou pauzu. Thomas si opět sedne vedle mě, baví se se mnou klasickými frázemi „Jak se máš?" a „Co děláš?". Je mi jasné, že se snaží zamaskovat to, co řekl ten týpek-s-divnýma-vlasama.

Po několika minutách k němu přijde dívka s černými vlasy, vypadá jako taková klasická mrcha, kterou znáte z filmů. Na rozdíl od ostatních dívek, co tu jsou bez make upu, tahle má na sobě pečlivě udělané linky, které kdysi nosívala moje sestra, v tu dobu svého rozvoje si založila nový účet na Facebooku a jako citát si tam vložila: „Chci řasy tmavé jako je má duše a dlouhé jako seznam lidí, co nenávidím." A má ho tam dodnes.

„Pojď, Tome, ukážeme tady tvýmu kamarádovi, jak se doopravdy tančí," řekne mu. Natáhne obě ruce směrem k němu, Thomas se na mě podívá, ale hned odvrátí hlavu, protože ho ta, říkejme jí třeba, „mrcha" vzala za ruce. Ne tak, jak on kdysi bere mě – za zápěstí, ale ona ho vzala za dlaně, čímž jsem si upřesnil, že přezdívka mrcha k ní fakt sedí.

Přes iPod, který mají propojený k reproduktorům, pustí píseň. Ještě přetočí do půlky prvního refrénu a stoupne si naproti Thomase. Ještě, než spolu začnou tančit, si pečlivě poslechnu konec první sloky, kde jsem zaregistroval hlavně část „Sakra, když mě nechceš, proč se takhle chováš? Je to matoucí, protože vím, že mě chceš," a pak začne refrém, kdy už začne s Thomasem tancovat.