The Fault in My Inspiration [Newtmas AU] - česky

KAPITOLA TŘICÁTÁ - pt. 2

Ještě ten večer nám poslala pečlivě vypracovaný plán našeho výletu. Byl téměř konkrétnější než Brendin rozchodový dopis Minhovi: „176 věcí, co na tobě nenávidím". V tom Teresině je napsáno, že vyjedeme v pátek ráno, abychom nemuseli jít do školy. Nikdo z nás nenamítal. Pár pravidel o tom, jak se máme chovat a pak už tam je pouze Google mapa, která říká, že trasa Austin - Los Angeles je 1 379 mil dlouhá a prý se tam jede 20 hodin. Pro mě to problém není, posledních pár měsíců si razím heslo „Pro Thomase všechno!", ale náš první řidič, Minho, je už teď na prášky z faktu, že bude muset s Brendou strávit víc jak jeden den.

„Já to nedám!"

„Minho, klid, já taky nejsem z Brendy nějak odvázaný, ale děláme to pro... Mě."

„Tohle, tohle vám jednou připomenu na svatbě s Thomasem! A je mi jasný, že tam bude Brenda, tak se připrav, že se ožeru ještě před obřadem."

„Tak se, prosím, neožer během nebo před tou cestou autem, jasný?"

„Co drogy?"

„Ne."

„Halucinogeny?"

„Ne."

„Prášky na depresi?"

„Ne."

„Kyanid?"

„Minho!"

„Dobře, tak nic." Zvedne ruce nad hlavu na náznak, že se vzdává. Znovu se začne zabývat balením mých věcí. On si hodil do batohu věci, které potřebuje na tak 3 dny mimo domov, takže teď konečně nemusíme řešit Minhovy egoistické připomínky.

Mimochodem já už mám sbaleno oblečení - 5 různých outfitů, které mi vybrala Sonya. Všechny jsou na den, kdy bude Thomas soutěžit, ale prý mám mít víc možností k výběru. Potom deodorant, zubní kartáček, hřeben a na doporučení Minha i lak na vlasy. Netuším, proč ho chce, tak se pro jistotu ani neptám.

Věci, jako je jídlo, jsme naházely do papírové tašky z Marks & Spencer. Jsou zde takové věci, které se dají koupit speciálně na benzíkách, takže vlastně nevím, proč je bereme, ale Minho má odůvodnění, že dokud bereme věci z domova, platí to rodina, kdybychom to koupili na benzínce, platíme my.

Tašku zazipuju a s tím se plně vyčerpaný svalím na postel. Minho sedí vedle mě a vyškrtává si ze seznamu, jestli jsme všechno vzali. Já se rozhodnu jen zírat do stropu, zatímco se poddávám myšlence, že podnikám něco, co bych nikdy v životě sám od sebe neudělal. Mám takový divný pocit v žaludku, ale není to to, čemu lidi říkají „motýlci v břiše", tohle je jiné.

„Minho?" zeptám se.

„No?"

„Proč tam vlastně jedeme?"

„Nevim, podpořit Thomase na nejdůležitějšim dnu v jeho životě?"

„Proč tam musíme být s ním?"

Minho se na mě podívá a po dramatické pauze řekne: „Protože ty mu jeho nejdůležitější den v životě uděláš tím nejlepším."

***

V šest ráno nás oba dva probudí budík. Nepřekvapí mě, že Minhova první slova tohoto dne je hned několik nadávek za sebou. Já se na rozdíl od něj probudím s úsměvem na rtech, protože vím, že uvidím Thomase, jak tančí a taky se podívám do srdce Kalifornie, Los Angeles, takže při troše štěstí se stihnu vyfotit s Jennifer Lopez.

„Kámo, když ti řeknu, že na to kašlu, budeš mě nenávidět hodně?" zeptá se mě Minho.

„Podle toho, jestli vystrčení z okna považuješ za důkaz nenávisti," odpovím.