The Fault in My Inspiration [Newtmas AU] - česky

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

Nakonec jsme se dohodli, že zbytek poledne strávíme nic neděláním a díváním se s Arisem na televizi. Minho udělal snídani postupně pro každého, což byl od něj nejvíc charitativní čin od té doby, co ho znám. Já s Thomasem jsme zatím pokračovali v rozhovoru, který jsme začali včera večer. Minho několikrát „náhodou" upustil vidličku nebo nůž (asi tak metr před sebe, aby na nás mohl lépe vidět) a pak jí vždy šel nenápadně zvednout, přičemž na mě mrkl. Napotřetí se už Thomas potichu ptal: „Co mu je?"

„Já se půjdu převlíknout, Minho, koupelna, šedá chodba druhé dveře... vlevo?" zeptá se Thomas, zatímco pokládá na stolek talíř, na kterém měl snídani.

„Vpravo."

„Díky!" A odejde. Minho ani nečeká a už si ke mně nadšeně sedá. Zírá na mě a já se snažím nějak vydedukovat, co po mně chce. V jednu chvíli mě to začne děsit a tak se rozhodnu ho jednoduše zeptat, jenže on byl nakonec ten první, kdo promluvil.

„Jaká byla noc?" zeptá se, přičemž ignoruje mou předchozí otázku.

„No, děsivá."

„Jak děsivá, proběhlo.. to?"

„Minho!"

„Co je?! Všechny holky se toho napoprvé bojej, takže to může bejt děsivý!"

„Proč si myslíš, že by se se mnou Thomas vyspal hned při první příležitosti? A popravdě, měl už asi 3 a nic. Je slušnej. A jsme jenom kamarádi, což je asi pravděpodobnější možnost," na chvilku se zastavím a čekám na reakci, která nepřichází. „Stejně je váš gauč to nejmíň romantický místo na planetě."

Podívá se na mě se svraštěným obočím. „Mě to tvoje ‚Tommy' neznělo jenom-kamarádsky."

„Jaký ‚Tommy'?"

„Ráno si mu tak řekl."

„Vážně?"

„Jo."

„No a?"

„Sestra mu říká Tom, to je v pohodě. Thomas, to je v pohodě. Ale Tommy je jako kdyby sis ho označkoval a přivlastnil. Jsou dva typy lidí, co dávaj takový typy přezdívek – matky a žárlivá přítelkyně, která chce všem ostatním ukázat, že ostatní holky u něj nemají šanci. A ty jeho máma asi nebudeš, Newtie."

„Tobě říkala Brenda Minnie?"

„Ne, tak mi říkala, jenom máma. U přítelkyně tahle přezdívka neni roztomilá, ani žárlivá, ale úchylná."

„Tak díky za vysvětlení."

***

Ve 12 hodin se rozezní zvonek domu. Minho je štěstím bez sebe, že jsou to konečně Arisovi rodiče a on tím pádem zvládl kompletní hlídání Arise... S menší pomocí Thomase. Ale když dveře otevře, úsměv mu z tváře zmizí. Nenapadlo ho, že by to místo Arisových rodičů mohli být ti jeho. A tentokrát se nejméně očekávaná eventualita stala realitou.

„Ahoj!" vykřikne. Pokouší se znít nadšeně, ale ve skutečnosti už plánuje, jak vyhnat Thomase z gauče, na kterém momentálně sedí vedle mě. Ne, že bych Minhovy rodiče neměl rád, jen jsem se teď začal v naší konverzaci s Thomasem rozjíždět a jejich přítomnost to celkem dost ruinuje.

Minho je obejme a nechá vejít domů i s jejich taškami. Pohled jeho matky ihned padne na Thomase neboli cizince na jejich pozemku. „Kdo to je?" zeptá se.

Thomas se zvedne a začne se představovat: „Dobrý den, já jsem Thomas, já jsem tu, protože mi-" V ten momentu mu  Minho zacpe pusu a vezme ho kolem ramen. Thomas se na něj nechápavě podívá, ale to už Minho ‚zachraňuje' situaci: „Mami, tati, to je... To je můj přítel. Thomas."

Nejraději bych Minha zabil pohledem. Proč mu přijde jako těžší možnost přiznat se, že tentokrát hlídání nezvládl a radši ze sebe udělá před celou svou rodinou homosexuála spolu s naprosto zmateným Thomasem? Ještě před měsícem mi plánoval zájezd na Gay Pride v San Franciscu a teď by tam s jeho hereckými schopnosti mohl klidně dělat hlavního ambasadora.

To už ale naštěstí Thomas začal chápat a vzal Minha kolem pasu. Uklidňuje mě fakt, že jsem s ním měl bližší tělesný kontakt, ale co když mu dá pusu? Co když se to zvrtne a Thomas skoční s Minhem?!

V téhle místnosti je jen jeden homosexuál a tím jsem já, ale kdo tu zažívá coming out? Minho s Thomasem. Tohle je jako ze špatné argentinské telenovely!

„Páni, Minho, já..." Jeho matka zřejmě neví, co říct. Ani bych se jí nedivil, Minho je pro ni jedno velké zklamání. Vlastně už od doby, co byla těhotná. Chtěla dceru a dokonce už měli oblečení nakoupené a pomalu malovali pokojíček na růžovo... A pak jim doktor v osmém měsíci těhotenství oznámil, že to bude kluk. Živě si dokážu představit jejich reakci. Konec konců předpokládám, že to byla taková, jako právě teď – matka v rozpacích s výrazem, který naznačuje, že pláč se blíží a otec v pohodě, snaží se uklidnit matku, ale ještě to tím horší.

„Měl jsem vám to říct dřív."

„Aspoň je vidět, že po tý Brendě máš vkus na stejnej typ lidí. Krátký, černý vlasy," poznamená otec, ten to bere vše s nadsázkou, ale poznám, že Minhova máma to bere několikanásobně vážněji, když za tuhle poznámku dostane její manžel ránu do břicha. Asi měla být nenápadná, ale když už - tak už.

„Jak dlouho jste spolu?" zeptá se třesoucím se hlasem.

„Týden!" vykřiknu naprosto spontánně ze sedačky, odkud na ně zamávám.

„Proč nemůžeš být jako ten tvůj kamarád Newt? Ten určitě chodí s nějakou hezkou slečnou!"

„Tím mi chcete říct, že nejsem hezkej?!" vloží se do rozhovoru Thomas, ale usoudí, že na takovéto poznámky teď není vhodný čas a raději zmlkne.

„Já jsem volný." Ještě jsem chtěl přidat, že si s mou orientací taky nejsem jistý, ale před Thomasem mi to přijde na škále od 1 do 10 číslo 11 v nesprávném načasování, kdy se mám přiznat o mé homosexualitě.

„A ty to o něm víš jak dlouho?" ptá se mě dál.

„Že je gay? Já nevím, ono to je tak každou chvíli jinak," řeknu s pohledem upřeným na Minhovi, jen aby věděl, že se mi jeho chování jasně nezamlouvá.

„A tvoje máma to už ví?"

„Jo, u ní měl zrovna takovou tu homosexuální chvilku."

„Proč o tom vím až teď?"

„Mami, pojď, sedni si, já ti dám vodu, jo?" Vezme ji za ramena a doprovodí až k sedačce, kde si se mnou vystřídá místo. Já nečekám a vezmu Thomase za loket, tak jak on kdysi bral mě, a vytáhnu ho ven. Prostě kamkoliv, kde není šance najít rádoby homosexuála Minha. 

Pozn. Aut.: Naše 4 000 reads se oslavují až v daleké Itálii, kde se momentálně vyskytuje 1/2 autorského týmu.