Nečekaní táborníci ! ✔ | HS

57. Kde jsou?!

Odemkli jsme si a vešli dovnitř. Nejdříve jsme šli nějaký hluk nebo spíše křik, ale jakmile jsme bouchli dveřmi.. všude bylo ticho a pak se ozval dupot nohou. Vše se seběhlo moc rychle a já stála opět uzavřená v hodně silném objetí.. tentokrát Harryho. Nechápal jsem celou tuhle situaci a čekala jsem na vysvětlení.

Harry:

Vůbec si nepamatuji jak jsme se s kluky dostali z autobusu do postele. To je mi, ale momentálně jedno. Právě teď řeším kde je MOJE Mell a Lucy. Nespala vedle mě a to mě děsí. Podle Perrie tady nebyli celou noc a prý, když jsme přijeli tak někam odešli.

Vylétl jsem z postele jako neřízená střela. Kluci seděli v kuchyni a pili svoji ranní kávu. I na Niallovi bylo vidět, že je nesvůj. Bubnoval nervózně prsty o desku stolu a koukal do blba.

,,Tak fajn! Kde sakra jsou?!" Vykřikl jsem

,,Harry klid, určitě se brzy obje-" Liam se mě jako vždy snažil uklidnit, ale já ho přerušil

,,Žádný klid! Už jednou jsem ji malém ztratil.. nehodlám ji ztratit znova a i s Lucy! Nialle jak můžeš být tak v klidu?! Zkusím jim zavolat" mlel jsem jedno přes druhé a myslel jsem, že se zblázním. Bože! Nezvládnu být bez Mell ani den aniž bych nevěděl kde je.

,,To je marný.. Lucy zapomněla mobil tady a Mell je nedostupná" oznámil Niall a bouchl pěstí do stolu

,,I tak to zkusím!" Vzal jsem svůj mobil a vytočil její číslo.
,Volaný účastník je momentálně nedostupný.. zkuste to prosím později' naštvaně jsem to položil.

,,Bože co teď budeme dělat?! Já je jdu hledat nebo prostě něco" křičeli jsme jeden přes druhého a pak se najednou ozvalo třísknutí dveří. Všichni jsme utichli a utekli ke dveřím. V předsíni stáli holky a vyděšeně na nás koukali. Na rozdíl od Niall jsem kašlal na vše a rychle Mell uvěznil v pevném objetí. On ji šel obejmout pomalu a klidně. Nemohl jsem ji pustit i když se o to hodně pokoušela.

,,Harry.. dusíš mě" zasmála se mi do ucha

,,Promiň" pomalu jsem ji pustil a díval se jí do očí.

,,Tak a teď nám vysvětlete.. proč jste tady po sobě tak ječeli" řekla Lucy když jsme si všichni sedli v obýváku na gauč.

,,Nebyli jste doma celou noc a ani jste neřekli kde budete. Báli jsme se o vás a Harry začal vyšilovat" podívala jsem se na něj a on přikývl. 

,,Bál jsem se, že jsem o tebe zase přišel. Nesnesl bych pocit, že jsem tě ztratil... Nedalo se ti ani dovolat, kde jste byli?" Zašeptal

,,Promiň, vybyl se mi telefon. Byli jsme za mojí mamkou a nevnímali moc čas. Nakonec nám mamka navrhla abychom tam přespali" vysvětlila jsem a chytila ho za ruku

,,Dobře.. jen den prosím jakkoliv příště vědět" přitáhl si mě k sobě na klín a objal. Svoje ruce jsem si spojila za jeho krkem.

,,Neboj se. Příště tam totiž budeš se mnou" zasmála jsem se a on se uchechtl

,,Fajn tak s tím souhlasím" zazubil se.

Rozhodli jsme se, že si objednáme nějaké jídlo a po pěti minutách diskutování jaké, jsme se dohodli na Číně, kterou nám dovezli do nějakých dvaceti minut.

,,Co je vlastně na odpoledne v plánu?" zeptala se Lucy

,,My budeme muset na chvíli do studia" ozval se Liam a dál se věnoval svým nudlím.

,,Cože?! A to jako jak dlouho víme!" vykřikl Louis

,,Brácho je to na ledničce. Li to tam dával včera večer" Řekl mu Zayn