Nečekaní táborníci ! ✔ | HS

51. Příliš hlasití!

Leželi jsme vedle sebe, udýchaní a úplně unavení.

,,Miluju tě, hrozně moc" podívala se mi do očí a já v nich viděl všechny možné kladné emoce. Štěstí, lásku, spokojenost, nadšenost a spoustu dalších.

,,Já tebe taky princezno" políbil jsem ji a ani nestihl říct ,dobrou noc' a už usnula. Pousmál jsem se a následoval ji do říše snů.
____________________
Harry:

Když jsem se probudil tak Mell ještě spala. Byli jsme stále nazí a přikrývka nás zakrývala asi jen do půlky těla. Naše nohy byli propletené a já ji objímal kolem ramen. Spokojeně oddechovala a na tváři měla spokojený výraz. Všiml jsem si, že měla na krku už viditelných pár cucfleků, některé byly zbarvené jen do červena, ale jiný až do tmavě fialova.

,,Co si mě tak prohlížíš?" Zasmála se a já se trochu lekl. Nevšiml jsem si, že se probudila.

,,Koukám na tvůj krk" smích jsem jí oplatil, kdežto ona se smát přestala.

,,Ha ha ha" řekla ironicky, ale koutky jí cukaly

,,Kdy budeš tuhle nádhernou informaci chtít oznámit?" Ukázal jsem na prsten, který se nádherně leskl na jejím prstu.

,,Je mi to jedno.. spíše jak dlouho to před nimi chceme tajit" ďábelsky se usmála

,,Tak jinak.. ať si na to přijdou sami" trochu jsem se sklonil a políbil ji. Z jednoho malého polibku se vyklubalo několik dalších. Svoje prsty zamotala do mých kudrn a prohrabovala se jimi. Naše jazyky jsme sváděli drsný souboj. Přešel jsem na její krk, kde jsem jí jemně skousl kůži a její odpověď pro mě bylo lehké vzdychnutí. Usmál jsem se. Více jsem odkryl deku a tím odhalil její prsa, které jsem promnul v rukách a obě políbil. Obkresloval jsem jazykem její bradavku, když v tom....

,,VSTÁVAT SPÁČI! JE NOVÝ D-" do chatky nám vtrhne Niall, Louis a Lucy, ale zaseknou se když nás vidí. Okamžitě Mell zakryji a všimnu si, že se docela dost červená. Chápu ji. Ještě když připočítám naše rozházené oblečení všude kolem.

,,Ou.. promiňte" promluví první Lucy asi po dalších třech minutách zírání na nás

,,Jo no! Tak nějak jsme mysleli, že po včerejší noci budete spát. Zayn si hodně stěžoval" Zasměje se Louis

,,Víte co?? Zase můžete jít abychom se mohli obléct, to jak na nás zíráte fakt není příjemný! Díky" promluvím a snažím se aby to neznělo hnusně

,,Fajn my mizíme" pořád se smějí a odchází

,,Bože to bylo tak trapný" plácne se po čele a lehce se uchechtne

,,Buď v klidu! Vem si jak blběji by to vypadalo kdyby přišli o takových deset minut později" Zasměji se a ona mě jen praští do ramene a zvedne se. Začne se oblékat a já stále ležím a pozoruji její tělo.

,,No moc mě nepozoruj a začni se taky oblékat" hodí po mě tričko a už oblečená si sedá vedle mě.

,,Fajn, fajn" zvednu ruce a taky se obleču. Ještě v naší chatce uklidíme a chceme jít už ven za zbytkem, když se Mell zasekne.

,,Co se stalo?" Zeptám se hned

,,Já tam nemůžu jít.." sedne si zpátky na postel a dá hlavu do dlaní. Začnu se smát a obejmu ji kolem ramen

,,Buď v klidu.. vždyť se tohle může stát každému" snažím se jí uklidnit, protože jednou z té chatky stejně budeme muset vylézt

,,Ale viděl jsi ty jejich úšklebky? Teď se na to budeme muset koukat minimálně dva dny a k tomu poslouchat blbý poznámky" povzdychne si a já se začnu smát

,,Ale no ták!" Zachumlám ji ve svém objetí

,,Kolik vůbec je?" Snaží se změnit téma na něco jiného. Jako správný přítel ji tedy respektuji a odpovím..

,,Bude půl dvanáctý" řeknu s klidem 

,,Cože?! Už?! Propásli jsme snídani a malém i oběd" vyjekne

,,A to je problém?" Zvednu obočí

,,To asi ani ne, ale.. no.."

,,Tak vidíš" Zasměji se

,,Prostě na všechno kašli a neřeš je, ano?" Přikývne a vyrážíme na již zmiňovaný oběd

Mellisa:

Stále nemůžu uvěřit tomu, že jsem zasnoubená. Ten prstýnek je nádherný. Když si Harry před mě klekl.. malém mi vypadly oči. Pak ta akční noc a teď to ráno.

Už jsme skoro u jídelny a mě se mocní větší a větší nervozita. Ty jejich výrazy když nás viděli mám do teď před očima.

Jakmile vejdeme dovnitř všechny pohledy se stočí na nás. Trochu mi to připomíná situaci když jsme loni po prázdninách vešli s Lucy do budovy školy a stejně jako tady, se i tam na nás každý otočil.

/FLASHBACK/

Stáli jsme s Lucy před školou. Někteří co kolem nás prošli se na nás podívali a pak si něco pošeptali mezi sebou.

,,Tak jdeme dovnitř.." pošeptala mi a já kývla.

Vešli jsme dovnitř a čelili všem možným pohledům než jsme došli k naší třídě.
(..)

S Harrym ruku v ruce stále procházíme jídelnou k okýnku a Harry rozdává úsměvy na každou stranu. Můj úsměv se dá považovat za křečovitě falešný a když se podívám k našemu stolu.. ještě zrudnu. Ty jejich tlemící se pohledy nejdou přehlédnout. Samozřejmě už to z nich ví všichni, protože Louis s Niallem a Lucy zřejmě mlčet nemohli. Vezmeme si talíř s jídlem a sedneme si na naše místa k ostatním.

,,Tak už jste skončili?" Rýpl si Louis. S Harrym jsme na něj hodili vražedné pohledy, které ho ještě více rozesmály.

,,Přešel mě hlad" zvedla jsem se a odešla. Původně jsem nechtěla dělat takové drama okolo, protože Louis je Louis, ale prostě.. nemůžu za to..

Harry:

,,Přešel mě hlad" Mell okamžitě odešla z jídelny. Hnusným pohledem jsem se podíval na Louise.

,,Díky brácho! Děláš jako by jste s El nikdy spolu nespali a nevzbudili přitom celý barák.. Nic proti, El" otočil jsem se na zmiňovanou a pak se taky zvedl a šel za ní.

,,Mell!" Zakřičel jsem ale neviděl jsem ji. Doběhl jsem se podívat k nám do chatky, kde samozřejmě nebyla a pak prošel ještě celý tábor. Nikde nebyla..

Pak mě napadlo jediné místo kam mohla jít a tím byl, jak jinak, právě náš palouček kam chodí vždy, když ji něco trápí. Rychlejším krokem jsem tam došel do deseti minut a hned jsem ji uviděl jak tam leží v travnatém koberci a kouká do nebe.

,,Tak tady jsi.." vydechl jsem a lehl si vedle ní. Okamžitě mě ze strany objala a hlavu si položila na mou hruď. Já ji objal rukou kolem ramen.

,,Louise neřeš. Vždyť ho znáš.. musí si z tohohle dělat srandu" políbím ji do vlasů

,,Chápu, ale ty moc dobře víš, že přesně tohle já nesnáším.." řekne a chytí mi volnou ruku. Přikývnu, protože nevím co ji na to říct.

,,Je perfektní, že o tomhle místě nikdo neví" promluvím po chvíli

,,Máš pravdu. Ani nechci aby tady na to místo někdo přišel" odpoví mi

,,Tak se musíme snažit, aby ani nikdo nepřišel" Zasmějeme se a dalších takových dvacet minut zkoumáme čistou oblohu. Pak už se, ale pomalým tempem vracíme zpátky do tábora.
____________________________________
Moc se omlouvám za tak, podle mě, zvláštní ukončení kapitoly. :D Byla by lepší, ale polovinu jsem psala dvakrát tak už to není ono.. :// Wattpad se zřejmě rozhodl kazit mi náladu.

Jinak samozřejmě doufám, že se vám kapitola líbila :) prosím o votes a komenty :3

Děkuju za tak vysoký počet přečtení a taky za to, že i stále čtete :3

- Páčkoo