You are my life

48.

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Pohled Mingiho:

Byl jsem rád, že Boho se odvážil seznámit se s Bomi a Bomi na to šla velice opatrně, což bylo moc dobře.
Bomi si sedla vedle mně a složila si nohy pod sebe. "Netušila jsem, že bude Boho tak přátelský." Poznamenala Bomi. "I přes to, co ho potkalo, nezanevřel nad lidmi, což je dobře." Přitákal jsem a hladil Bohoa na hřbetu.

Boho od nás odběhl do klece a přiběhl k nám i s nějakým plyšákem v tlamě. "Aha, chceš si hrát." Poznamenal jsem s úsměvem a začal mu brát plyšáka.
Chvíli jsme se spolu o toho plyšáka přetahovali až ho nakonec Boho pustil a já mu ho hodil. Boho hned běžel pro něho.

Otočil jsem hlavu na Bomi. "Děkuji žes mi tohle setkání umožnila." Řekl jsem a líbnul ji na čelo. Bomi se na mně podívala a usmála se tím nejkrásnějším úsměvem, který mému srdci způsobilo vynechání úderu. Jemně mi obkreslila prsty mou tvář. "Nemáš zač." Pronesla sladce a políbila mně. Přidal jsem se do polibku a jednou rukou ji objal kolem pasu.

Boho přiběhl k Bomi a položil ji plyšáka ke kolenům. Bomi se usmála a hodila mu plyšáka. "Neříkal jsi, že se bojí?" Poznamenala Bomi s úsměvem poté, co psík zase odběhl pro plyšáka a podívala se na mně. "Říkal ale tady máš důkaz toho, co my tvrdíme celou dobu." Pronesl jsem s úsměvem a upravil ji offinu.
"Teď nevím co máš přesně na mysli." Pronesla Bomi. Boho k ní přicupital i s plyšákem ale pustil ho kousek od nás a vlezl si do mého klína. Stočil se do klubíčka a spokojeně spal. Pohladil jsem ho na hlavičce a koukl se na Bomi.
"Mám na mysli to, že i ten pes cítí, že jsi anděl. Jinak by k tobě nešel." Řekl jsem s úsměvem. "Jasně a proto leží u tebe v klíně." Argumentovala Bomi. "Kdybys seděla ve stejném sedu, tak by šel za tebou." Hájil jsem se s úsměvem a přitom hladil Bohoa na hlavičce. Boho zvedl hlavu a natočil ji na Bomi. Opřel si hlavičku o mé koleno. "Spíš mám pocit, že mu svědčí tvá společnost. Se mnou to nemá nic společného." Pronesla Bomi a pohladila Bohoa po hlavičce.
"Zkus si sednout do stejného sedu a uvidíme." Pronesl jsem. Bomi si sedla do tureckého sedu a Boho nezaváhal a už byl u ní. Bomi se jen tiše divila a já se zasmál.
"Páni." Vyslovila Bomi a hladila ho. "Vidíš? Prostě jsi anděl." Poznamenal jsem s úsměvem a pohladil Bomi po vlasech. "Ne. Boho je chytrý psík a nechtěl tě nechat na holičkách." Argumentovala Bomi a koukla na mně. "Ty musíš mít vždycky nějaký argument." Poznamenal jsem s úsměvem. "Ano musím. Jinak byste neměli to, co máte teď." Přitákala s úsměvem.

Pohled Bomi:

Boho byl úžasný psík a byla jsem ráda, že i přes to všechno, co ho potkalo, nezanevřel nad lidmi.
Dokonce jsme ho s Mingim nakrmili a pak se s ním rozloučili. Mingi mu slíbil, že se za ním zastaví zase v úterý, kdy má volno.

Bylo pět hodin, když jsme se vrátili do dormu. Po sdělení, že potřebujeme větší auto, protože do osobního auta nenarvu všechny své věci, se spustila lavina otázek ve stylu; proč a na co. Mingi jim to řekl a všichni se nabídli, že pojedou s námi. "Kluci ale když tam pojedeme všichni, tak kam dá pak Bomi své věci asi si nechce půjčit větší auto jen tak." Ozval se Hong. "Díky, Hongu." Poděkovala jsem. "Opravdu je zbytečné abyste se mnou jezdili všichni." Dodala jsem.
"Dobrá a co tahle... Pojede s tebou Mingi, San, Jongho." Navrhl Seonghwa. "Mingiho chápu ale proč San a Jongho?" Optal se Woo. "Protože jsou silný. San a Jongho mají z nás nejvíce síly spacifikovat Yiyuna, kdyby si nedej bůh něco dovolil na naši Bomi." Vysvětloval mu Yunho. "Správně." Přitákal Seonghwa. "Pravda." Pronesl Woo souhlasně.
"Kluci, pojedete s Bomi?" Optal se Hong Sana a Jonghoa. Ti dva s tím neměli problém a to by nebyl San aby se nezeptal: "Dotaz. Mám si vzít mačetu nebo sekeru?" A přitom si roloval rukávy nahoru. My se všichni rozesmáli. "To snad nebude nutné, Sane." Pronesla jsem mezi smíchem a položila mu ruku na rameno. "Dobrá, tak alespoň basetbalovku." Pronesl San. "Hmm...ta by se i hodila." Přitákal Woo. "Ne. Žádné násílí, snad se o nic nepokusí Yiyun." Povzdechla jsem si. "A když ano, tak máme své pěstí, takže bude zbytečné se tahat ještě s náčiním, Sane." Přitákal Jongho.

Cesta byla klidná a já byla nervózní čím dál víc. Snad nejedeme do nějaké léčky. Mingi tu nervozitu na mně poznal. Vzal mně za ruku. "Neboj se, na nás si nepříjde." Povzbuzoval mně. Stočila jsem pohled na něj a nervozně se usmála. Přitulila jsem se do jeho náruče. "Snad máš pravdu." Pronesla jsem.

Před domem jsme zaparkovali a vystoupili. Já se zhluboka nadechla a vydechla. Pak se vydala ke dveřím.
Nestačila jsem ani zazvonit, když se dveře otevřely a v nich stál Yiyun. Byl docela zaskočený, že nejsem sama a snažil se to nedát na sobě vědět.
"Bomi, nachystal jsem ti už tvé věci do garáže ale můžeš si projít jestli máš tady ještě něco." Hned mně takhle uvítal.
"Dobře, zaparkuji s autem ke garáži a naskládame s Jonghoem věci. Ty s Mingim projděte dům." Zavelel San. Kývla jsem na souhlas. Yiyun mně pustil dovnitř ale Mingiho nechtěl pustit.
To už vedle Mingiho stál Jongho s rukama v pěst. Mingi Yiyuna propaloval pohledem a já se jen modlila abych nemusela s Yiyunem být osamotě.
Nakonec Yiyun vpustil i Mingiho ale už jen tohle divadlo mně donutilo být ve střehu.

Prošli jsme kuchyň, kde jsem měla papíry a svůj oblíbený hrnek na kávu. "Hrnek a papíry máš v krabici nachystaný." Pronesl Yiyun. "Dobře." Odsouhlasila jsem a vešla do obyváku. Pohled mi spadl na pohovku, kde se odehrál ten strašný zážitek. Projel mnou mráz až jsem se oklepala. Mingi to zpozoroval a vzal mně za ramena oběma rukama. "V pořádku?" Šeptl mi do ucha. Odvrátila jsem pohled od pohovky. "Ano." Odpověděla jsem a pohledem jsem mapovala obyvák. Naše společné fotky s Yyunem zmizely, což mně moc nepřekvapilo.
"Tady nemám nic." Poznamenala jsem a vydali se do ložnice.

V ložnici se Yiyun pokoušel rozdělit Mingiho ode mně s tím, že si se mnou chce promluvit osamotě. Mingi ho propaloval pohledem a já tušila, že to bude špatné.
"Jestli máš potřebu mi něco sdělit, můžeš mluvit před Mingim. Ví všechno." Pobídla jsem Yiyuna. "To je mi jasné, když tě dostal do postele ale nehodlám před ním řešit naše manželství." Odsekl Yiyun a vražedně se na Mingiho díval. "A já nehodlám být s tebou osamotě v jedné místnosti." Dodala jsem a založila si ruce na prsou. Yiyun na mně stočil pohled. "Nemáš důvod se mně bát." Pronesl jako by nic.
"Nemá?! A to znásilnění je součást manželství?!" Ozval se Mingi. Yiyun stočil pohled na Mingiho. "Ty se do toho nepleť." Odsekl mu Yiyun a stočil pohled na mně. Já už z toho napětí začínala být unavená, takže jsem procházela ložnici abych zjistila jestli tady ještě nemám nějaké věci. V šatní skříni jsem našla ještě nějaké věci na věšáku, vytáhla jsem menší kufr a začala do něho skládat své věci.
Yiyun se pokusil ke mně přistoupit ale Mingi mu to naštěstí nedovolil. Hned byl vedle mně a podával mi oblečení z věšáků.

"Bomi, já vážně nechtěl." Pronesl Yiyun. "Nechci aby naše manželství skončilo." Žadonil Yiyun se slzami v očích. "Nechceš ale udělal si první krok ty. Proč? Nebo ty mé věci. Přijela jsem s tím, že si je zabalím a odvezu ale ty už si je měl nachystané v garáži. Pokud bys nechtěl aby naše manželství skončilo, proč tedy děláš první kroky?" Optala jsem se ho. Samotnou mně to zaskočilo to jeho jednání a chtěla jsem vědět proč.

✨ To by continued...✨